Jde o paradox mnoha afrických zemí. Díky jejich přírodnímu bohatství bohatne zbytek světa, místní z něho ale pranic nemají. Proti proudu nyní chce jít Pobřeží slonoviny se svou nejcennější chloubou – kakaem.
Tento malý stát při pobřeží Guinejského zálivu je kakaovou velmocí. Ročně vypěstuje přibližně třetinu světové produkce bobů. Země sama ale podle mnoha místních jejich potenciálu nevyužívá.
„Naším posláním je dodat kakau z Pobřeží slonoviny přidanou hodnotu. Nejprve zdejším zpracováním při zachování kvality, kterou vyžaduje, a pak chceme naučit místní, aby ho ocenili, než ho vyvezeme,“ říká Olga Yenouová, jedna z mála místních výrobců čokolády.
V současnosti se na Pobřeží slonoviny zpracovává jen pětina produkce kakaa. Zbytek na slunci vysušených bobů jde rovnou na vývoz. Podle lidí z oboru je to chyba, protože kakao je blízké prakticky všem místním. „Mezi lidmi z Pobřeží slonoviny nenajdete rodinu, ve které by někdo neměl plantáž,“ připomíná jeden z dalších výrobců Axel Emmanuel.
Pro rodící se střední třídu už nemusí jít o nedostupný luxus
Domácím výrobcům navíc nahrává i vzestup místní střední třídy, která by čokoládu mohla přestat považovat za luxusní a nedostupnou lahůdku. „Tato vrstva si může dovolit kupovat čokoládu pro vlastní potěšení,“ dodává Emmanuel.
Stejně tak může produkt zaujmout i v zahraničí. Třeba i proto, že někteří výrobci sázejí na dnes tak populární raw úpravu, kdy se boby nepraží ani nevaří, ale pouze suší. Jestli obyvatelé Pobřeží slonoviny propadnou čokoládě tak, jako obyvatelé zbytku světa, se teprve ukáže.
