Přítel, snílek i ztělesnění moderních dějin Izraele. Politici vzdali hold Peresovi

Za Českou republiku se pohřbu zúčastnil premiér Bohuslav Sobotka a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Podle izraelských médií šlo o jednu z nejsložitějších bezpečnostních akcí v Izraeli, do níž byly zapojeny policie, armáda a tajná služba Šin Bet. Ještě před začátkem prý došlo k „preventivnímu zatýkání“ několika lidí.

Izraelský prezident Reuven Rivlin, který hovořil nad rakví jako první, řekl, že Peres naučil mnoho lidí na světě mít rád Izrael. Premiér Benjamin Netanjahu zase poděkoval přítomným za to, že přijeli vzdát Peresovi čest.

„To že vás přijelo tolik, je odkaz jeho optimismu, lásky k Izraeli. Izraelci si hluboce váží této cti, jaké se dostává Šimonovi. Vedl smysluplný život. Byl významný člověk v Izraeli i ve světě. V jeho odkazu nacházíme naději my stejně jako svět,“ řekl Netanjahu.

Jako první ze zahraničních hostů hovořil bývalý americký prezident Bill Clinton, který se považuje za Peresova přítele. „Byl to moudrý bojovník za naši společnou lidskost. Začal život jako jeden z nejnadanějších izraelských studentů, stal se nejlepším učitelem a skončil jako největší snílek. Žil 93 let ve stavu trvalého údivu nad naším neuvěřitelným potenciálem dostat se z ran, zášti, strachu a dával naději zítřku,“ řekl Clinton.

Šéf Bílého domu Barack Obama jako první z podia podotknul, že mezi přítomnými je také palestinský vůdce Mahmúd Abbás a že jeho přítomnost připomíná, že mír zůstává „nedodělanou stavbou“.

Deník Haaretz poznamenal, že Abbás dorazil na pohřeb zcela na vlastní žádost. Byl jedním z lídrů Oragnizace pro osvobození Palestiny, který podepsal v roce 1993 mírovou dohodu v Oslu. Rok poté dostal za tento krok právě Šimon Peres Nobelovu cenu míru (spolu s Jásirem Arafaten a Jicchakem Rabinem).

Agentury citovaly oficiální vyjádření Abbásova úřadu. Politik prý chtěl „vzkázat izraelské veřejnosti, že Palestinci stojí o mír a váží si lidí, jako byl Peres.“ Radikální organizace Hamas však žádala, aby Abbás účast odvolal. Perese považuje za politika odpovědného za smrt mnoha Arabů. Na palestinských územích tato organizace dnešek vyhlásila dnem hněvu.

Arabské země vyslaly do Jeruzaléma vesměs nižší politiky, a to i Egypt a Jordánsko, které jako jediné arabské země podepsaly s Izraelem mírové dohody. Na pohřeb naopak zamířila řada vysokých představitelů z Evropy. Například z Velké Británie dorazil princ Charles, ministr zahraničí Boris Johnson nebo expremiér Tony Blair, Německo reprezentoval prezident Joachim Gauck, Itálii či Nizozemsko předsedové vlády.

Izraelská policie vyčlenila celkem osm tisíc příslušníků k zajištění pořádku. Jde o největší podobnou akci od pohřbu Jicchaka Rabina, kterého zavraždil extremista v roce 1995.

Vyzbrojoval mladý Izrael, přesto vždy věřil v mír

Šimon Peres prožil politickou kariéru jako málokterý blízkovýchodní představitel. Jeho životem se promítá celá historie jednoho státu. V parlamentní lavici strávil Peres půlstoletí, nejrůznější posty vystřídal ve dvanácti vládách a dvakrát izraelský kabinet sám vedl – paradoxně však nikdy volby do Knessetu nevyhrál. Vše si vynahradil v roce 2007, kdy se stal prezidentem.

Zřejmě málokdo by zkraje jeho kariéry sázel, že v roce 1994 Peres obdrží Nobelovu cenu za mír. Právě on se vrhnul na jeden z důležitých úkolů formujícího se státu Izrael: vyzbrojování a armádní zakázky se zahraničím šly převážně přes něho a pomáhaly formovat pozdější pověst izraelského vojska. Měl údajně výrazněji promlouvat do jaderného programu, jehož existenci ale Izrael nikdy nepotvrdil.

Politiku, do které jej zasvětil již koncem 40. let pozdější první izraelský premiér David ben Gurion, Peres nikdy neopustil. Po vzniku Izraele byl jmenován náměstkem generálního ředitele ministerstva a roku 1953 se ve věku pouhých 29 let stal vůbec nejmladším člověkem, který byl jmenován na post generálního ředitele ministerstva obrany. Měl na starosti nákup zbraní a navazování strategických spojenectví, která byla pro nově vzniklý stát velmi důležitá.

Díky Peresovu zprostředkování získal Izrael vyspělé francouzské bojové stíhací letouny Dassault Mirage III, nařídil výstavbu jaderného reaktoru v Dimoně a v roce 1956 společně s Francií a Spojeným královstvím dojednal tajnou trojstrannou dohodu, na jejímž základě byla téhož roku zahájena Sinajská válka.

Jako šéf Strany práce utržil pět volebních porážek a v červenci 2000 prohrál i ve volbě prezidenta. V listopadu 2005 opustil po 37 letech Stranu práce, kterou mnoho let vedl, a vstoupil do centristické strany Vpřed.

Kromě jiného byl dvakrát premiérem (1984–1986, 1995–1996), třikrát ministrem zahraničí (1986–1988, 1992–1995 a 2001–2002) a dvakrát ministrem obrany (1974–1977, 1995–1996). Členem parlamentu byl s krátkou přestávkou v roce 2006 od roku 1959 do zvolení prezidentem v roce 2007.

• Peres několikrát navštívil i ČR. Poprvé byl ještě v bývalém Československu jako vicepremiér a ministr financí v lednu 1990, naposledy do ČR zavítal jako prezident v březnu 2009. Tehdy také poskytl České televizi exkluzivní rozhovor.