Michael Romancov o případné budoucnosti Uzbekistánu bez Karimova
Ve většině středoasijských států vládnou podle Romancova stejní prezidenti už od vyhlášení jejich nezávislosti, tedy od roku 1991. Stabilita v těchto zemích je pak úzce spjata především s nimi. Obvykle sice vystupují jako zástupci nějaké strany, lidé nezapojení do vnitřních struktur však jen velmi těžko chápou, kdo je vlastně u moci drží. „To se týká i Ázerbájdžánu, ale také k tomu patří Rusko, protože Vladimir Putin je nepřetržitě u moci od roku 2000, čili tady vidíme určitý typický postsovětský model stability,“ vysvětlil Romancov.
Ani Střední Asie však není monolitem a rozdíly mezi zeměmi jsou patrné. Kyrgyzstán byl dlouho považován za relativně liberální režim v tomto regionu, Turkmenistán za bizarní, orientální podivnou diktaturu. „Uzbekistán je v zásadě se dá říct někde na půli cesty. Ta země se skutečně jevila jako poměrně stabilní až zmrtvělá,“ uvedl.
Na státy Střední Asie má Rusko sice stále vliv, v otázce případného Karimova nástupce by však podle Romancova nemělo mít rozhodující hlas. Přece jen má Uzbekistán ve Střední Asii jako nejlidnatější stát určitou váhu. V popředí tak bude zřejmě otázka kontinuity moci a vztahů mezi vedoucími představiteli. V úvahu by přicházeli tři Karimovi nástupci.
Často diskutovaným scénářem je vzestup islamismu a politického islamismu po nezvládnutém nástupnictví. „Většina akcí, kterými se, nejenom v Uzbekistánu, vládci drží u moci, je zdůvodňována tím, že se jedná o globální zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu nebo islamistickému terorismu. To je něco, na co velice dobře slyší Čína, na co slyší Rusko a koneckonců i Západ. Veškeré opoziční síly jsou okamžitě nálepkovány, že se jedná o islamisty. Ale pochopitelně může dojít i k tomu, Afghánistán je nedaleko, síly se odtamtud stahují,“ zamýšlí se.
Karimov se do čela Uzbekistánu dostal ještě v roce 1989, když byla země sovětskou republikou. Prezidentem zůstal i po vyhlášení nezávislosti, od kterého ve čtvrtek uplyne 25 let. Karimov od počátku potíral své oponenty, zlikvidoval opozici a nastolil sice stabilní, ale tvrdě autoritativní režim, jeden z nejrepresivnějších na světě.
