Osmnáctiletý Hartmut Tautz se v létě roku 1986 rozhodl odejít z NDR na Západ. Přicestoval do tehdejšího Československa a na okraji Bratislavy chtěl přejít československou hranici do Rakouska. Jeho cesta před 30 lety však skončila tragicky, 22 metrů od svobody. V úterý zde odhalili památník, který má připomínat oběti „železné opony“.
Pohraničníci na něj pustili psy a nechali ho bez pomoci. Tragédii starou 30 let připomíná památník
2 minuty
V Bratislavě odhalili památník Hartmuta Tautze
Tautz ve večerních hodinách 8. srpna přestříhal kleštěmi týlový plot s pomocnou signalizací. Poté se dostal až k signální stěně, kterou také přestříhal. Následný zkrat zalarmoval pohraničníky 11. brigády Pohraniční stráže, uvádí se v dokumentaci Ústavu pro studium totalitních režimů.
Když dvojčlenná hlídka dorazila na místo, vypustila dvojici speciálně vycvičených psů k útoku. Tautz stačil ujít kukuřičným polem zhruba 250 metrů, když jej smečka dostihla. Bylo to 22 metrů od hranice.
Zle potrhaného Tautze pak objevili pohraničníci. Neposkytli mu však pomoc, naopak se ještě pokoušeli o jeho výslech. Do nemocnice ho dopravili pozdě, hodinu a dvacet minut po útoku psů. Zemřel zhruba hodinu po půlnoci 9. srpna 1986.
Odvaha lékařů
Zápis ze soudní pitvy, která byla provedena o dva dny později, však uvádí, že Hartmut Tautz neutrpěl žádné poranění, které „by bylo neslučitelné se životem, respektive které by samo o sobě muselo přivodit jeho smrt“.
Výkonná ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová připomněla, že lékaři napsali do své zprávy, že kdyby mu byla poskytnuta včasná kvalifikovaná lékařská pomoc, tak Hartmut mohl přežít. „To tenkrát vyžadovalo odvahu,“ zdůraznila.
Hartmut Tautz
Tyto činy jsou promlčené…
Za tragédii nebyl nikdo potrestán. A to i přesto, že slovenský Ústav paměti národa vznesl v květnu 2008 podnět na Generální prokuraturu, že se v případě usmrcování civilních osob na státních hranicích v letech 1948 až 1989 jedná o zločiny proti lidskosti. Navíc Platforma evropské paměti a svědomí vyhledala v archivech řetězec podle ní zodpovědných osob – od velitelů pohraniční stráže přes vedení tehdejšího ministerstva vnitra až po stranické špičky.
„Podle slovenských orgánů je tento čin promlčený, i případné další trestné činy jsou promlčené,“ řekl loni v květnu Marián Gula, ředitel sekce dokumentace Ústavu paměti národa.
S tím ale platforma nesouhlasí. Jen na československo-rakouské hranici zahynulo během totality na 130 lidí. Mrtvé považuje za oběti zločinů proti lidskosti, které jsou nepromlčitelné. „Je to jen vinou nedostatku odvahy a nedostatkem politické vůle v České republice a Slovenské republice, že tyto zločiny nejsou takto kvalifikovány,“ uvedla Winkelmannová.
Osud Hartmuta Tautze se nepřipomíná poprvé. Loni v květnu instalovali čeští umělci před bruselským sídlem europarlamentu plastiku, která tragickou událost zachycovala. Dílo zkritizovali někteří unijní levicoví politici. I proto, že byla podle nich příliš výmluvná.
