Autor biografie o ruském prezidentovi: Putin je podmanivý řečník, který dokáže kalkulovat

Americký novinář Steve Lee Myers napsal knihu „Nový car: Vzestup a vláda Vladimira Putina“, jež je považována za jeden z nejsolidnějších životopisů stávajícího ruského prezidenta. V pozici zpravodaje New York Times měl Myers možnost udělat s vládcem Kremlu několik dlouhých interview, z nichž si odnesl dojem, že je jeho protějšek velmi dobrým řečníkem, který se na setkání vždy pečlivě připraví. O své postřehy směrem k Putinovi se podělil v rozhovoru s Davidem Borkem pro pořad Události, komentáře.

Kdo je Vladimir Putin?

„Je jedním z nejzajímavějších a nejdůležitějších vůdců dnešního světa. Je to člověk, který pochází ze skromných poměrů a přitom teď vládne Rusku absolutní mocí.“

Za vnější maskou státníků se leckdy skrývá určitá nejistota. Existují nějaká slabá místa v případě Vladimira Putina?

„To je zajímavá otázka. Pokud se podíváte na dějiny země, stejně jako na jeho vlastní zkušenosti, pak je to možná jakýsi pocit ztráty, který zažil, když zkolaboval Sovětský svaz. To je možná jeho vnitřní nejistota. Spoustu kritiků Putina říká, že se snaží znovu vytvořit Sovětský svaz, ale on jde dál do hlubší historie a starší tradice Ruska. Z historie je schopen vybírat jako z bufetu to, co chce - vezme si kupříkladu vítězství nad nacisty, nebo si vezme určitou část z minulosti, z doby Petra Velikého či úplného základu ruského státu a z těchto kousíčků dokáže poskládat vlastní historii, kterou nyní sám představuje.“

Ruský národní Pantheon je v současnosti velice eklektickou záležitostí. Na Rudém náměstí je pohřben Lenin a přitom tam máte také carské státníky, kteří jsou nyní rehabilitováni, stejně jako jsou rehabilitováni bývalí KGB důstojníci.

„Souhlasím, že je to určitá eklektická směs z minulosti. Putin se sice snaží vymezit vůči Sovětskému svazu, ale zároveň apeluje na ty, kteří jsou nostalgičtí po časech, kdy byl Sovětský svaz supermocností.“

Pro Putina je ruská historie jako bufet. Vybírá si z ní to, co chce (zdroj: ČT24)

Putinova éra je vnímána jako jasné vymezení se vůči 90. letům, v nichž dominoval ruské politice Boris Jelcin. Ovšem právě on umožnil Putinovi, že se dostal k moci. Jak to jde spolu dohromady?

„Jak víte, synové často nakonec popírají své otce a Putin by nebyl tam, kde je, nebýt Borise Jelcina a jeho rozhodnutí v 90. letech. A Jelcin si tehdy vybral Vladimira Putina jako někoho, kdo může Rusko vést dál. Poté ke konci života toho asi litoval.“

Ve vaší knize je zajímavá část, kdy měla Putina poprvé navštívit kancléřka Merkelová, se záměrem vyjádřit se pravděpodobně kriticky na jeho adresu, ale po setkání s ním byla okouzlena. Podobně to bylo s Georgem W. Bushem mladším. Je Putin opravdu šarmantním člověkem, nebo je to určité přání ze strany západních politiků?

„Možná je to obojí, protože on je skutečně velmi dobrý řečník. Když jsme s ním dělali interview pro New York Times, moc dobře věděl, co nám chce říci. Toto sdělení mohlo být velice strohé, mohlo být šarmantní, mohlo být diplomatické. Putin tedy bývá připravený a dokáže velice dobře hovořit. Myslím, že s Bushem chtěl tehdy Putin navázat vztah založený na spolupráci, což dnes při schůzkách s Barackem Obamou nevidíte. Jsou to naopak velmi nervózní jednání.“

A vaše osobní zkušenosti při rozhovoru s Putinem? Jaké to bylo?

„Hovořili jsme s ním hodiny, mohli jsme se ptát na všechno. Měl jsem pocit, že vidím politickou postavu, která je velmi schopná, ale zároveň i velice dobře ví, co chce, a dokáže podle toho kalkulovat.“