Někdejší vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić byl odsouzen ke čtyřiceti letům vězení za svou roli v bosenské válce během let 1992 až 1995. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii ho uznal vinným ze zločinů proti lidskosti v souvislosti se srebrenickým masakrem a z dalších zločinů. Rozsudek není pravomocný, Karadžić se proti němu hodlá odvolat.
Karadžić byl za Srebrenici odsouzen ke 40 letům vězení
Události: Tribunál vyměřil Karadžičovi 40 let (zdroj: ČT24)
Rozsudek soud rozdělil do několika částí: Karadžić je vinným ze zločinu genocidy za masakr ve Srebrenici, při němž srbské síly v závěru války v roce 1995 povraždily 8000 muslimských mužů a chlapců. V otázce sedmi bosenských vesnic Karadžić sice spáchal zločiny, pro označení jeho činů za genocidu ale chyběly důkazy. Karadžić je podle soudu také odpovědný za tříleté obléhání Sarajeva bosenskosrbskými silami.
Pokud jde o události ve Srebrenici, senát má za prokázané, že obžalovaný si přál zabití zajatých mužů muslimské (dnes bosňácké) národnosti a souhlasil s ním. Odpovědný je rovněž za další zločiny spáchané bosenskosrbskými silami, včetně zločinů proti lidskosti nebo braní rukojmích.
Vynesení rozsudku nad Radovanem Karadžičem (zdroj: ČT24)
„Senát došel k závěru, že mezi říjnem 1991 a listopadem 1995 existoval plán permanentně odstranit bosenské muslimy a bosenské Chorvaty z území ovládaného Srby,“ uvedl soud v první části čtení. „Vytvoření paralelních vládních struktur a vyhánění osob, které nebyly Srbové, bylo součástí pečlivě konaného a zamýšleného jednání ze strany obžalovaného a bosenských Srbů,“ dodal předsedající.
Karadžić je podle soudu také odpovědný za tříleté obléhání Sarajeva bosenskosrbskými silami. Ostřelování z ručních a dělostřeleckých zbraní by nebylo možné bez Karadžičovy podpory. Obléhání bosenské metropole trvalo 44 měsíců a vyžádalo si přes 10 tisíc mrtvých, včetně 1500 dětí.
Tribunál dnešním verdiktem sice nevyhověl návrhu žalobců na potrestání Karadžiče doživotním vězením, nicméně čtyřicetileté odnětí svobody má pro odsouzeného vzhledem k jeho věku prakticky stejný dopad. Karadžić se podle sdělení svých obhájců míní proti rozsudku odvolat.
Rozsudek vzápětí po jeho vynesení uvítal vysoký komisař OSN pro lidská práva. Výsledek procesu „by měl zastavit vedoucí činitele v Evropě a všude jinde, kteří zneužívají nacionalistické emoce a dělají obětní beránky z menšin“, uvedl Zaíd Husajn v prohlášení. Spokojeni jsou i žalobci. „Tisíce lidí sem přišly, aby vylíčily své příběhy a aby se odvážně konfrontovaly se svými trýzniteli. Dnes byla jejich důvěra tímto odsouzením uctěna. Spravedlnosti bylo učiněno za dost,“ uvedl hlavní žalobce ICTY Serge Brammertz.
Válka se neodehrála, jak jsem chtěl… Nic z toho, co se stalo, nebylo výsledkem chování státu.
Verdikt se podle očekávání setkal s rozdílnými reakcemi v bývalé Jugoslávii, zejména v Bosně. Podle rodin muslimských obětí Karadžić „dostal, co mu patří“. Bosenskosrbský prezident Milorad Dodik, který je stoupencem odtržení Republiky srbské od Bosny, na druhé straně míní, že rozhodnutí ICTY jen dál „vyhrotí situaci“ v Bosně a Hercegovině.
Balkanolog Stojar: Bosensko-srbská společnost bude rozsudek vnímat jako ohrožení Srbské republiky (zdroj: ČT24)
Karadžić se před spravedlností ukrýval více než deset let, než byl zadržen v červenci 2008 v Bělehradě. Proces s ním začal v říjnu 2009. Soudci připravovali rozsudek více než rok a půl. Probírali se zhruba 11 500 předloženými doklady a desítkami tisíc stránek výpovědí. Během procesu, který začal před sedmi lety, vypovídalo téměř 600 svědků.
Memento jménem Srebrenica
Šlo o dějiště největšího masakru v Evropě od druhé světové války. Tehdejší výsměch požadavkům mezinárodního společenství, dobytí muslimské enklávy a následný masakr více než osmi tisíc lidí. To vše se pojí s městem Srebrenica ukrytém v lesnatých hvozdech poblíž dnešních hranic Srbska.
Útok na enklávu o rozloze 150 kilometrů čtverečních začal 6. července raketovým ostřelováním a Srbové v obavě před leteckými útoky NATO zprvu postupovali pomalu. Nálety ale nepřišly a do srbských rukou navíc padlo 30 Nizozemců, kteří sloužili na předsunutých hlídkových postech. Krátce před pádem města letouny nakonec zaútočily, další bombardování, které by mohlo změnit situaci na bojišti, ale bylo odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatých vojáků.
obrázek
Srbské jednotky vstoupily do samotného města od jihu kolem čtvrté hodiny odpoledne 11. července 1995. Většina z obyvatel Srebrenice, hlavně ženy a děti, se v té době soustředila u základny vojáků OSN ve vsi Potočari severně od města. Podle odhadů se tam tísnilo až 30 000 lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužů. Právě z nich se o několik desítek hodin později staly první oběti vraždění. Podle svědků Srbové mnohé z nich na místě zastřelili, další odvezli pryč.
GALERIE
Pietní areál v Potočari poblíž Srebrenice
Muži, vojáci a civilisté, doprovázení asi desítkou žen z významných srebrenických rodin, se pak kolem půlnoci na 12. července vydali na cestu přes hory do Tuzly. Ze zhruba 13 000 lidí se jich ale do cíle více než padesátikilometrového pochodu dostala jen třetina. Během cesty se kolona několikrát střetla se srbskými jednotkami. Část lidí padla, mnoho vyčerpaných uprchlíků ale Srbové zajali a později zabili podle předem připraveného plánu.
Právě události ve Srebrenici označil Mezinárodní soudní dvůr OSN za genocidu. Za účast na masakru odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i Haagu desítky lidí k mnohaletým trestům. Ten, který stál nad nimi, si verdikt vyslechne po více než 20 letech od masakru.
Střet pýchy a nacionalismu vedl k etnickým čistkám
Šlo o krvavou dohru po rozpadu někdejší sjednocené Jugoslávie pod Josifem Brozem Titem. Válečný konflikt v Bosně a Hercegovině si vyžádal životy více než 100 tisíc lidí. Zhruba 2,2 milionu obyvatel kvůli němu muselo opustit své domovy.
Drobné šarvátky, jež vypukly v březnu 1992, přerostly po vyhlášení samostatnosti země 5. dubna v regulérní válku. Země, obývaná katolickými Chorvaty, pravoslavnými Srby a islám vyznávajícími Bosenci, doplatila na nenaplněné mocenské ambice, ale i na letité a dlouhodobě neřešené spory mezi národy.
GALERIE
Bosenská válka
Vše vypuklo už v roce 1991, kdy se Jugoslávií prohnala vlna nacionalismu. Tehdy opustily jednotný stát jako první Slovinsko, Chorvatsko a Makedonie. V únoru příštího roku se o totéž pokusila i Socialistická republika Bosna a Hercegovina. V mnohonárodnostní zemi, složené z pravoslavných Srbů, katolických Chorvatů a muslimských Bosenců, se ale v dubnu rozpoutal krvavý válečný konflikt, který trval přes 3,5 roku.
Krutostí se dopustily všechny strany. Nejvíc válečných zločinů ale spáchaly srbské jednotky. V listopadu 1995 konflikt pod tlakem USA a NATO ukončily Daytonské mírové dohody. Vznikla tak federativní Bosna a Hercegovina, složená z muslimsko-chorvatské federace a Republiky srbské. V čele země stojí Prezidium. Má tři členy, kteří se ve vedení střídají každých 8 měsíců. Země je stále nestabilní, i když před nedávnem formálně požádala o členství v EU.
GALERIE
Karadžičovo dědictví