Zdravotnictví a školství, to jsou dvě témata, která by podle slovenského prezidenta Andreje Kisky měla hýbat předvolební kampaní. Naopak migrační krizi využili podle slovenského prezidenta populisté, kteří se snaží lehce získat hlasy lidí, kteří mají z přílivu cizinců do země strach. Neochota pomoci lidem na útěku přitom škodí vnímání Slovenska ostatními evropskými státy, řekl Kiska v rozhovoru pro Českou televizi.
Mají se Slováci lépe než před čtyřmi roky?
Slovensko se pohnulo dopředu po ekonomické stránce, máme slušný růst HDP, menší míru nezaměstnanosti. Že nám, jako zemi, zůstaly problémy, je pravda.
Vidíte nějaké rezervy?
Máme problém, že jsme si zapomněli stanovit priority, které je třeba změnit. Právě v období, kdy se daří, je třeba určit priority, do kterých investovat. Slovensko bohužel dlouhodobě zaostává v oblastech jako zdravotnictví nebo školství.
Čím vysvětlujete dobré výsledky SMERu v předvolebních výzkumech?
Na Slovensku máme jednu silnou stranu, která se hlásí k levici, a pak máme několik stran, které se hlásí ke středu na pravici. Po pádu vlády paní Radičové nastala velká frustrace mezi voliči těchto stran a od té doby se tyto strany hledají a snaží se opět získat důvěru pravicových voličů. Proto jako prezident vyzývám, aby lidé, přestože jsou zklamaní, přišli volit. Protože pokud volit nepřijdou, připadne jejich hlas třeba straně, kterou by v parlamentu rozhodně vidět nechtěli. Mám důvěru ve slovenské voliče, mnohokrát se ukázalo, že se dokáží rozhodnout ve prospěch země.
Západní média vás vnímají jako jedinou liberální opozici ve střední Evropě, souhlasíte s tím?
Ne, já jsem kandidoval jako nezávislý kandidát, a tak se snažím vystupovat. Když se vládě něco podaří, pochválím ji. Pokud ale udělá něco, co se mně ani občanům země nelíbí, tak se to snažím jasně pojmenovat. Zdravotnictví, školství, to mají být témata předvolebních kampaní.
Dominantním sloganem nejsilnější strany je ‚Chráníme Slovensko', jednoznačně s odkazem k migrační krizi. Berete migraci jako jedno z dominantních témat kampaně?
Obávám se, aby migrační krize nepřehlušila naše významná domácí témata. Naštěstí se tak ale nestalo.
Sedmdesát až devadesát procent Slováků se vyjadřuje proti migraci. Vy se tyto nálady snažíte mírnit, proč se vám to příliš nedaří?
Historicky jsme jako země bývalého sovětského bloku nikdy neměli fenomén migrantů. Tento fenomén tu nebyl a najednou začala diskuze. Vždy, když se objeví něco nového, lidé se bojí. V tomto okamžiku je třeba, aby se státníci a osobnosti postavili a vysvětlili lidem, o co jde. Že například v blízké Vídni je 12 % muslimů, a přesto je Vídeň považována za jedno z nejlepších míst pro život a tyto komunity žijí bez problémů vedle sebe.
Bohužel ale tím, že je teď na Slovensku před volbami, lze toto téma lehko využít. Velmi lehko lze vyvolat strach a získat hlasy. Máme tu mnoho politiků, kteří jsou populisté a na tématu migrace chtějí pouze získat hlasy. Jsem přesvědčen, že kdybychom neměli tak blízko k volbám, nebyla by rétorika proti migrantům tak silná.
Podobná rétorika je ale slyšet i v Česku, přestože nemáme blízko k volbám…
Na Slovensku je ta rétorika přece jen silnější. Je ale pravda, že i v Čechách mnozí uvažují takto.
Změnil se nějak váš pohled na migraci po událostech v Paříži či Kolíně nad Rýnem?
Zásadně ne, myslím si, že je naší morální povinností uvažovat o tom, jak pomoci lidem, kteří utíkají před válkou, před násilím nebo před hrozbou násilí. Na druhé straně je logické, že musíme tyto lidi prověřit, zda nejde o ekonomické migranty, kriminálníky či potenciální teroristy. Migrační proces tedy musí být kontrolovaný. My jsme na Slovensko pozvali asyrské křesťany a já je byl navštívit v azylovém centru. Ti lidé měli dvě hodiny na to, aby opustili svoje domovy, oni utekli ze svého domova v pyžamech. Takovýmto lidem a rodinám s dětmi bychom opravdu měli pomoci.
Takže pro vás migrační krize není organizovaným nájezdem mladých mužů s iPhony, kteří mnohdy mají lepší oblečení než Češi a Slováci?
Určitě ne, je třeba se podívat na ty rodiny, na matky s dětmi, které nasazují obrovské riziko.
Jak si vede Slovensko v migrační krizi?
Trápí mě dvě věci. Jednak jsme mladá země, která v takovéto situaci nachází svou identitu. Je důležité, abychom se s těmito výzvami vypořádali podle zásadních lidských hodnot, ke kterým bychom se jako křesťanská země měli hlásit. Druhý okruh je, jak se chováme ke svým spojencům z Evropské unie. Je to důležitý signál. My jsme země, která je na trošku nižší životní úrovni, takže většinou žádáme o podporu ze strany Unie. A teď přišla Evropa s tím, jestli jí můžeme pomoci my a projevit nějaké solidární gesto. My najednou řekneme ne. Pak v těch zemích, které se snaží pomoci migrantům, může vznikat dojem, že je vnímáme jen jako nějaký bankomat. Jsem rád, že nejhorší vášně opadly, že jsme dobrovolně pozvali 150 obyvatel Iráku, to jsou ta gesta, která potřebujeme dělat.
Nezůstalo něco jako mentální železná opona?
Nemyslím si, především mezi mladými lidmi ne. I dělení na staré a nové členské státy EU už se začalo vytrácet. Migrační krize ale tyto čáry částečně vrací. Nemyslím si ale, že je správné tyto čáry opět vytvářet. Pro rozvoj našich zemí to ničemu nepomáhá. Samozřejmě každý má právo na svůj názor. Měli bychom vztahy spíš zcelovat a využívat obrovský potenciál a výhody Evropské unie.
Nemění se názor Evropské unie spíš na pozici visegrádské čtyřky?
My sami se učíme. Evropská unie vznikla za slunečných dní a teď přišly mraky a bouřky: museli jsme se vypořádat s Řeckem, s krizí na Ukrajině. Učíme se. Musíme být připraveni dynamicky měnit pravidla fungování, abychom dokázali EU ochránit, v tomto Unie trochu selhává. Samotné zavedení kvót jsem nikdy nepovažoval za šťastné řešení, naopak systém dobrovolného přístupu je tím směrem, kterým je na to třeba jít.
Žádné společné evropské řešení se nerýsuje. Začínáte být znepokojený?
Kritických bodů jsme si všichni vědomi. V první řadě je třeba zkusit vyřešit problémy v zemích, odkud migranti přicházejí. Druhým úkolem je podpora utečeneckých táborů, které jsou blízko míst, odkud ti lidé utekli, vytvořit podmínky, aby tam mohli zůstat, aby tam byla hygiena, bezpečnost nebo vzdělání pro děti. Dalším bodem je ochrana hranic, které je Evropská unie jistě schopna spíš než jednotlivé země. Poté je třeba zavedení jasného, rychlého a transparentního azylového procesu.
Sílí hlasy, že ve společnosti roste poptávka po radikálních řešeních. Sdílíte tento názor?
Na Slovensku ne. Je logické, že částečně tato situace nahrává extremistům, celkově ale nemá rétorika extremistických stran úspěch.
Nemyslíte si, že celoevropsky se začíná šířit nacionalistické hnutí?
Ano, nárůst je, ale nevnímám to jako zásadní ohrožení fungování EU. Že by se v jednotlivých zemích dostaly k moci extremistické strany, k tomu podle mě nedojde, a na Slovensku určitě ne.
Říkal jste, že Slovensku chybí vize. Kde by podle vás mělo Slovensko být za 10 let?
Slovensko je moderní země se sebevědomými lidmi, které se za 25 let povedlo mnohé. Vždy jsme si určili cíl, ať už to byl vstup do EU či do Schengenu, přijetí eura, který nám pomohl k nárůstu toho sebevědomí. Přesně takto bychom si měli postavit některou z těch ostatních priorit. Začínám mít pocit, že máme mnoho rozdělaných projektů, ale žádný zásadní. Pokud vezmeme třeba zdravotnictví, na Slovensku zemře na léčitelné onemocnění o tři tisíce lidí více než v dvakrát větším Česku. Desítky tisíc studentů studují v zahraničí. Proto chci, aby se lidé před volbami ptali politických stran, čeho konkrétně chtějí za dobu svého vládnutí dosáhnout.
