Vytoužená cesta za evropským snem se pro mnoho uprchlíků stává bizarním příběhem. Mnozí strávili dva dny obléháním budapeštského nádraží, aby posléze nastoupili do vlaku – mířícím však nikoliv na Západ, ale do jednoho z uprchlických táborů. Řada běženců podle svých slov přemýšlí, zda je vůbec v Evropě. „Mám pocit, jako bych byl stále v Sýrii. Místní policisté lžou stejně jako ti v Sýrii," svěřuje se jeden z nich.
„Jsme skutečně v Evropě?“ ptají se uprchlíci
Na absurdní výjevy bylo ve čtvrtek maďarské nádraží Keleti bohaté. Lokomotiva připojená k přeplněným vozům má na sobě potisk z loňského výročí panevropského pikniku, kterým Maďaři a Rakušané odstartovali pád Železné opony. Těžko říci, jestli někdo ze stovek přítomných uprchlíků měl o „piknikovém" odkazu ponětí, právě v otevřené hranice ale doufají i oni.
I když Budapešť zastavila všechny mezinárodní vlakové spoje na západ, uvolněná souprava má podle informací dojet do Šoproně u hranic s Rakouskem. Po chvíli se skutečně dává do pohybu. Po třiceti kilometrech se ale ukazuje, že policie na běžence nastražila past. Dojeli jen do Bičke, kde je uprchlický tábor. „Policie nás prověřuje, zastavila celý vlak," hlásí z vlaku Syřan Sajád Karim, se kterým se štáb ČT spojil telefonem.
Dav snažící se dostat do blízkosti vlaků
Muhammad, jiný uprchlík původem z palestinského tábora v Sýrii, v poslední chvíli z vlaku vystoupil a uvolnil tak místo, o které bojují stovky dalších. Jak později zjistil, svého rozhodnutí nemusel litovat. Úlevu z vyvarování se zbytečné cesty vlakem rychle vystřídalo rozčarování z kroků policie.
„Jsem z dění tady na stanici velmi zaskočený. Mám pocit, jako bych nebyl v Evropě, ale stále v Sýrii. Místní policisté lžou stejně jako ti v Sýrii," svěřuje se Muhammad. Na policisty a jejich chování si ostatně stěžuje mnoho běženců.
GALERIE
Lesk a bída snů o evropském cíli
Štábu ČT se dostaly do rukou záběry, na kterých se muž s arabským původem, ale maďarským pasem snaží nasednout do vlaku do Vídně. Měl platnou jízdenku i doklady, muži zákona ho přesto nevybíravě z nádraží vyvedli. Právě držení platných dokladů bylo pro maďarskou policii ve středu hlavním kritériem pro pouštění cestujících k vlakům.
Co čeká běžence po příjezdu do Německa
Zcela odlišná atmosféra panuje na berlínském nádraží – vysněném místě většiny uprchlíků uvíznutých v Maďarsku. Už na nástupištích čekají dobrovolníci, aby migranty doprovodili zhruba 2,5 kilometru k cíli: registračnímu centru.
Z uprchlíků se právě v těchto stanovištích stávají oficiálně žadatelé o azyl v Německu. Nekonečné fronty zde zvládají úředníci jen díky neustálým přesčasům. I tak musí někteří běženci čekat až tři dny, než přijdou na řadu. Mezitím se často pro celé rodiny stává přechodným domovem pouze trávník.
Čekání před registračním centrem
Po registraci už úřady rozvážejí žadatele o azyl do ubytoven pro uprchlíky, a to po celém Německu. Každá spolková země dostane na starost určitý počet uprchlíků - podle své lidnatosti a bohatství. Pomocí podobného klíče chce Německo přerozdělovat uprchlíky v celé Evropě.
Oficiální počet uprchlíků, kteří přišli do Evropy během srpna, ještě není znám. Čísla ale od dubna soustavně rostla a srpen nejspíš překoná i rekordní počet uprchlíků z července. Celkově už jich letos do Evropy přišlo přes 350 tisíc. Podle informací z řeckých ostrovů – nejčastější uprchlické průchozí brány, tato vlna zatím nepolevuje. V současnosti zde čeká na transport z ostrovů na pevninu asi dvacet tisíc lidí.
