Bratislava - Velmi specifický průběh mělo osvobození na Slovensku, kde v létě 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Území Slovenska bylo v roce 1945 postupně osvobozováno Rudou armádou, spolu s armádou Rumunska, které přešlo na stranu spojenců, a 1. československým armádním sborem: 4. dubna 1945 Rudá armáda osvobodila hlavní město Bratislavu a do 1. května 1945 byly ze slovenského území vytlačeny poslední jednotky wehrmachtu.
Osvobozování Slovenska se účastnil 4. ukrajinský front generála Jeremenka a 1. československý armádní sbor, celkem šlo asi o 32 000 mužů. Západně od Košic pak působil 2. ukrajinský front maršála Malinovského a 1. a 4. rumunská armáda, které celkem tvořilo zhruba 850 000 mužů.
První osvobozenou obcí na Slovensku se 6. října 1944 stalo Kalinovo. Na východě Slovenska ale operovaly německé nacistické divize, a tak šel osvobozovací proces pomalu. Prvním velkým osvobozeným městem tak byly až Košice, které získaly svobodu 20. ledna 1945 spolu s Prešovem.
Mezi lednem a březnem 1945 postoupilo osvobozování od Ondavy přes Šariš a Spiš do Liptova. Velký zápas se vedl o Liptovský Mikuláš, protože Němci bránili přístupové cesty do Čech právě v oblasti středního Slovenska: 25. března sovětská vojska 2. ukrajinského frontu vstoupila do Banské Bystrice, 31. března vítali osvoboditele v Nitře, konec března svobodu získalo Komárno a Nové Zámky, 1. dubna pak byla dobyta Trnava.
Ani osvobozením Bratislavy - 4. dubna 1945 - postup vojsk přes Slovensko neskončil: 10. dubna sovětská armáda osvobodila Trenčín a 30. dubna slavili nejen v Ostravě, ale i v Žilině a Považské Bystrici. Slovenská vláda uprchla do Rakouska a její členové podepsali 8. května 1945 v Rakousku dohodu o kapitulaci se zástupci americké armády.
Bratislava nepadla bez boje
Koncem března 1945 Bratislavu ve velké míře opouštěli profašističtí příslušníci Hlinkovy gardy a Hlinkovy Slovenské lidové strany. Proněmecká vládní reprezentace válečné Slovenské republiky se spolu s prezidentem Josefem Tisem a úřady přesídlila do Holíče a později utekla do Rakouska. V prvních dubnových dnech roku 1945 se přestalo pracovat v úřadech a v továrnách. Nefungovala městská hromadná doprava a 2. dubna zůstalo město bez dodávek elektřiny a plynu. Dunění kanónů avizovalo blížící se frontu. Fašistická vojska vyrabovala významnější továrny a zničila most Milana Rastislava Štefánika. Německá vojska si sice uvědomovala, že budou muset ustoupit, nechtěla ale vydat slovenskou metropoli bez boje.
Na přímou obranu města kromě různých, zejména německých vojenských složek a malé skupiny gardistů a příslušníků Hlinkových pohotovostních oddílů, byly zformovány tzv. festungsbatalióny, do kterých zmobilizovali i starší ročníky bratislavských Němců. Na petržalské straně zaujala obranné pozice 6. německá a 3. maďarská armáda. Přímé boje o město se začaly 2. dubna 1945, kdy oddíly sovětských vojsk 2. ukrajinského frontu osvobodily Vajnory. Druhý den nastala hlavní ofenzíva Rudé armády. V časných ranních hodinách po krátké letecké přípravě a prudké raketové a dělostřelecké palbě vyrazily její pozemní síly do útoku. V prostoru Dynamitky, Vajnorské cesty, Trnavské cesty a Trnávky vytlačily německou obranu a dosáhly výhodné pozice pro boj o celé město.
Ráno 4. dubna 1945 zaútočila proti Němcům sovětská pěchota podporovaná 27. tankovou brigádou a 2. rumunským tankovým plukem, ale i bojovými plavidly Dunajské flotily sovětské armády. Fašistická armáda se pod náporem přesily dala na útěk a ve městě pokračovaly pouliční boje. V odpoledních hodinách dosáhli vojáci Rudé armády západní okraje města a německá vojska byla vytlačena. Poslední boje definitivně utichly ve večerních hodinách 4. dubna 1945.
V bojích o Bratislavu zahynulo 742 sovětských, 470 německých a maďarských vojáků a 121 civilistů. Během bojů shořelo a bylo poškozeno několik budov, oproti jiným zničeným městům ale nebyly škody tak výrazné.
