Praha - Byl charismatický a populární - z bankovního úředníka se vypracoval na vůdce sudetských Němců a podílel se na obsazení Československa nacistickým Německem. Kariéra i život Konráda Henleina, který se narodil 6. května 1898, skončily na konci druhé světové války. V době, kdy byla porážka nacistického Německa neodvratná, se Henlein pokusil vyjednávat s Američany. Byl však zajat a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že s ním Američané jednat nehodlají a že je navíc považován za válečného zločince, ráno 10. května 1945 si sklem z brýlí podřezal žíly. O dva dny později byl pohřben v hromadném hrobě na ústředním plzeňském hřbitově. Henlein byl sice populární a charismatický, jako politik byl ale poměrně slabý a navíc ctižádostivý. Postupně se tak dostával pod vliv Německa a v roce 1937 již byl poslušným nástrojem nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Mimo to však Henlein získal určité sympatie i v západních zemích, což se promítlo do postoje Anglie a Francie vůči Československu v roce 1938.
Konec Konráda Henleina – již jako válečný zločinec si podřezal žíly
V domácí politice zvolil Henlein v souladu s Hitlerovými instrukcemi taktiku neustálého stupňování požadavků. V září 1938 propukly mezi německou menšinou otevřené nepokoje. Ty však česká vláda potlačila, SdP byla zakázána a na jejího vůdce byl vydán zatykač. Henlein ale uprchl do Německa. Po podepsání mnichovské dohody, v níž západní mocnosti koncem září schválily postoupení československého pohraničí Německu, se Henlein do Československa vrátil jako Hitlerem jmenovaný říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti. Po 15. březnu 1939 byl šéfem civilní správy okupačních vojsk a v září 1939 stanul v čele sudetské župy jako říšský místodržící.
Henlein se narodil v roce 1898 v tehdejším Maffersdorfu (dnes Vratislavice nad Nisou) v rodině úředníka. Jeho otec byl Němec a matka Češka. Po absolvování obchodní akademie v Jablonci nad Nisou se roku 1916 přihlásil do armády. Během první světové války byl na italské frontě zajat a domů se vrátil až v srpnu 1919. Poté byl bankovním úředníkem.
Henlein se intenzivně angažoval v turnerském hnutí, což bylo německé tělovýchovné hnutí s nacionálním podtextem. Od roku 1925 pracoval jako učitel tělocviku v Aši, kde se potkal s dcerou kavárníka Emmou Luisou Geyerovou, s níž se o rok později oženil. Postupně se stal mezi sudetskými Němci známou a populární osobností a v roce 1928 zřídil v Aši turnerskou školu. V roce 1933 se pak stal lídrem Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která zastřešovala všechny sudetoněmecké politické organizace. Ta se v roce 1935 transformovala na klasickou politickou stranu s názvem Sudetoněmecká strana (SdP). Volby v roce 1935 skončily pro SdP triumfem - v třísetčlenné sněmovně získala 44 křesel, jen o jeden mandát méně než vítězní agrárníci. Volební úspěch však Henlein nedokázal zúročit - jeho snahy o vstup do vlády narazily na odpor všech českých stran.
