Referendum o dalším směřování země, tak pozorovatelé ve zkratce charakterizují nadcházející volby v Srbsku. Politologové hovoří o dvou variantách: buď u srbských voličů zvítězí perspektiva členství v Evropské unii, nebo rozhořčení z vyhlášení nezávislosti Kosova vynese do vlády radikální nacionalisty, kteří otočí kormidlo srbské zahraniční politiky více směrem k Moskvě.
Otázka vyhlášení nezávislosti Kosova se stala rozbuškou, která po pouhém roce ukončila existenci kabinetu Vojislava Koštunici. Hlavními partnery v něm byla premiérova umírněně nacionalistická Demokratická strana Srbska (DSS), prozápadně orientovaná Demokratická strana (DS) současného prezidenta Borise Tadiče, liberální uskupení G17 Plus a strana Nové Srbsko.
Průzkumy favorizují proruské nacionalisty
Předvolební průzkumy zatím mírně favorizují nacionalistický a prorusky orientovaný tábor vedený Srbskou radikální stranou (SRS). Ta vládla v Srbsku koncem 90. letech společně se socialisty Slobodana Miloševiče a její předseda Vojislav Šešelj čelí obvinění z válečných zločinů před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. SRS vyhrála už minulé parlamentní volby v lednu 2007, nezískala ale potřebný počet mandátů, aby mohla sestavit vládu. Rovněž letošní prezidentské volby ukázaly, že se nacionalisté těší značné podpoře veřejnosti; úřadující předseda radikálů Tomislav Nikolić v nich jen poměrně těsně prohrál.
Průzkumy naznačují, že by Nikolićova strana mohla vytvořit kabinet s Demokratickou stranou Srbska. Ta jde do voleb spolu se spřízněnou stranou Nové Srbsko a průzkumy jí dávají naději na obsazení třetí příčky ve volbách. Přání vytvořit koalici s Koštunicovou DSS Nikolić už zveřejnil, čímž přiživil spekulace části srbských médií, že březnový pád vlády byl ve skutečnosti krokem, na němž se premiér Koštunica s vůdcem opozice Nikolićem předem domluvil.
Ačkoli diplomatické ohledy vesměs nedovolují západním politikům otevřeně vyjádřit své sympatie, je zřejmé, že jejich favoritem je Demokratická strana současného prezidenta Tadiče. I ona sice odmítá přijmout nezávislost Kosova, na rozdíl od nacionalistů však vidí budoucnost země nikoli v těsnějším přimknutí k Rusku, ale v členství Srbska v Evropské unii.
