Dvanáct set kilometrů od jásajících pekingských stadionů jsou tibetská města a vesnice v západočínských provinciích obsazeny desetitisíci vojáky. Jednotky několikrát denně procházejí ulicemi, aby místní zastrašily. Na mnoha místech je zákaz vycházení.
Mniši a všichni ostatní Tibeťané jsou velmi znepokojeni, kvůli olympijským hrám se ve městech výrazně zpřísnily předpisy. Lidé žijí v neustálém strachu. V březnu propukly ve Lhase největší protičínské demonstrace za posledních 50 let. V některých tibetských oblastech se protestovalo ještě v květnu. Vojáci v obou případech brutálně zakročili.
Před olympiádou mnozí Tibeťané doufali, že Čína se bude chtít Tibetem zabývat, aby světu ukázala dobrou vůli. Po olympiádě se podle nich situace zhorší o sto procent.
Těsně před olympiádou se sice zástupci čínské vlády a dalajlamy setkali. Obě strany se ale jen shodly, že jednání nepřineslo žádný výsledek. Několik demonstrací během olympiády na téma znovu upozornilo, ale postoj čínské vlády to neovlivnilo. Zdá se tedy, že naděje Tibeťanů v olympiádu vyprchaly.
