Podle zahraničních komentářů je plán příliš deklarativní, často bez upřesnění, jak se jeho body budou naplňovat. Joshua Rosenzweig z nadace na ochranu lidských práv Dui Hua se sídlem v USA také kritizuje čínský plán jako příliš mělký a nekonkrétní, nicméně už samotná forma dokumentu je podle něj významným krokem v zemi, kde jsou dlouhodobě hrubě porušována lidská práva.
Peking potvrdil, že lidská práva vnímá jinak než Západ. „Při respektování všeobecných principů lidských práv dává čínská vláda ve světle základních skutečností v Číně přednost ochraně práv lidí na obživu a osobní rozvoj,“ stojí v úvodu dvaapadesátistranného dokumentu.
Vláda zdůrazňuje úsilí, které musí vyvíjet pro zvyšování základních životních standardů obyvatel, kterých je v Číně odhadem 1,32 miliardy, tedy asi pětina celosvětové populace. Peking prý také zaručuje prostřednictvím zákonů všem právo na rovnou účast na vývoji v zemi.
Čína je již desítky let opakovaně kritizována za nedodržování Všeobecné deklarace lidských práv. Nejdiskutovanější je himalájská autonomní provincie Tibet, kterou čínská armáda (tehdy jako nezávislý stát) v padesátých letech obsadila, a podle kritiků tam od té doby systematicky porušuje lidská práva tibetské menšiny.
