Praha – Pochopení i kritiku sklidil v Evropě Václav Klaus, který žádá v Lisabonské smlouvě trvalou výjimku z listiny základních práv. Dodatkem ke smlouvě chce znemožnit obnovení majetkových nároků poválečných vysídlenců z někdejšího Československa. Evropská komise nechce jeho krok komentovat, politologové v něm spatřují i pozitivní signál a evropské země jsou rozděleny ohledně toho, zda nyní proti českému prezidentovi použít metodu cukru nebo biče.
Podle britského tisku nahrává Klausovo rozhodnutí konzervativcům
Britský tisk prezidentův krok vesměs hodnotí jako povzbuzení snahy britských konzervativců vypsat referendum o Lisabonu. The Indepedent spekuluje, že Klaus se novým požadavkem snaží zachovat tvář. „Kdyby se mu podařilo přesvědčit další evropské státy k přidání dodatku, mohlo by mu to pomoci zachovat si tvář a ukázat, že něčeho dosáhl. Může tím ale usilovat o další zdržení ratifikace,“ napsal list. The Times označily Klause za prezidenta notoricky známého svou nepředvídatelností a napsaly, že ve čtvrtek večer v evropských hlavních městech rostl hněv nad jeho požadavkem.
Cukr nebo bič?
Podle agentury AFP jsou evropské země rozděleny ohledně strategie vůči Klausovým pokusům smlouvu zablokovat. Některé jsou prý pro jemný přístup, který by Klause ještě víc nezatvrdil, jiné pro tvrdý zákrok. „Pro tuto chvíli jsme se dohodli, že půjdeme na Klause jemně, bez přílišného tlaku. Ale brzy přijde chvíle, kdy bude potřeba utáhnout šroub,“ cituje agentura jednoho vysoce postaveného diplomata.
Klaus se podle francouzského deníku Le Figaro opírá o přetrvávající strach velkého počtu Čechů z hypotetických právních nároků vyhnaných Němců. Tato obava se ukazuje jako demagogický prostředek v hodině dvanácté proti evropské integraci, která se prezidentovi hnusí, píše list. Deník Le Monde Klause označuje za velkého provokatéra, který musí vzdorovat všem - je to prý tak trochu jeho způsob existence. Za příčinu Klausova nepřátelství vůči unii komentář označuje jeho absolutní ultraliberalismus a nacionalismus.
Evropská komise zatím mlčí
Evropská komise dnes nechtěla žádost českého prezidenta komentovat ani spekulovat o jejích možných právních dopadech. Brusel prý potřebuje od Česka získat v této věci více informací. Jak uvedla mluvčí komise Pia Hansenová, experti nemohou zatím poskytnout právní analýzu toho, zda by se kvůli prezidentově požadavku musela Lisabonská smlouva znovu otevírat, což by mohlo vést k novému kolu ratifikací v jednotlivých zemích bloku.
Arogantní obstrukce nebo snaha neztratit tvář?
Europoslanci na Klausův krok reagují různě. Někteří to kritizují jako arogantní obstrukci, jiní pro to mají do určité míry pochopení. Další soudí, že známý český odpůrce Lisabonu si tak možná chce do jisté míry zachránit tvář předtím, než dokument podepíše. Podle slovenské europoslankyně Moniky Flašíkové-Beňové jde českému prezidentovi jen o zviditelnění. „Pan Klaus arogantně dává najevo, že přímo volení zástupci jsou vlastně nikým, a on, který ani přímo volený není, má patent na rozhodování,“ uvedla.
„Prezident Klaus má dobrou intuici, když pociťuje podezření, že měnící se interpretace lidských práv může vést k pokusům znevážit nastolený poválečný řád,“ říká europoslanec polské opoziční konzervativní strany Právo a spravedlnost Konrad Szymański. Zdůraznil, že Polsko získalo již dříve záruky, které zemi dávají stoprocentní bezpečnost. Přiznat Čechům záruky prý bude těžké, ale ne nemožné.
„Charta základních práv Evropské unie nepůsobí retroaktivně a bude upravovat právní vztahy vzniklé až po termínu vstupu Lisabonské smlouvy v platnost,“ reagovalo v tiskovém prohlášení slovenské ministerstvo zahraničí.Bratislava se neobává, že by se na jejím základě mohly řešit otázky vyplývající z poválečného vyrovnání.
Klausův krok lze vnímat i pozitivně
Maciej Kaczyński z bruselského Střediska pro výzkum evropské politiky (CEPS) soudí, že by šlo celou situaci vnímat z pohledu zastánců smlouvy i pozitivně. „Je to první náznak ze strany prezidenta Klause, že je připraven to podepsat,“ poznamenal s tím, že možná jde o určitou únikovou strategii z Klausova předchozího postoje. To, že svým novým požadavkem, který by možná šlo v určité formě prosadit, si možná chce Klaus zachovat tvář, soudí i rakouský europoslanec Hannes Swoboda.
Polský deník Rzeczpospolita s odvoláním na názory odborníků uvádí, že v listině základních práv není nic, co by umožnilo otevřít otázku majetkových nároků. List také cituje německého právníka Stefana Hambura, specializujícího se na právo vlastníků, že sudetští Němci byli doposud neúspěšní, ale že není jasné, jak bude tento problém vypadat za deset nebo dvacet let.
Text Lisabonu se znovu otvírat nebude
Ředitel londýnského Střediska pro evropskou reformu (CER) Charles Grant považuje za vyloučené, aby se znovu otevřel text smlouvy. „Británie a Polsko mají ve smlouvě protokol zdůrazňující, že Charta základních práv nedává unii nová práva v oblasti sociálních věcí a zaměstnanosti,“ uvedl. Klaus by podle něj mohl dostat podobný protokol a ten by mohl být připojen ke smlouvě o vstupu Chorvatska. Podobně budou ke smlouvě připojena ujištění, která získalo Irsko.
