Mariel (Kuba) - Nejprve extatická radost z úniku z „ostrova svobody“, pak rozčarování z přijetí od bývalých krajanů se zmocnily řady ze 125.000 Kubánců, kteří v roce 1980 zaplavili zejména jih Floridy. „Exodus z Mariel“ trval pět měsíců a jen během prvních šesti týdnů odjelo na nejrůznějších plavidlech legálně z Kuby 100.000 lidí. Tuto emigrantskou vlnu, která hýbala politickou scénou USA v roce prezidentských voleb, spustilo šest Kubánců, kteří 1. dubna 1980 s autobusem prorazili plot peruánské ambasády v Havaně, kde požádali o azyl.
Exodus z Mariel - desetitisíce Kubánců prchají z ostrova svobody
Exodus odstartoval incident na ambasádě
Akce této odvážné šestice, v níž byla i žena s 12letým synem, nebyla první svého druhu, ale podle analytiků sehrálo klíčovou roli to, že při ní zahynul člověk. Kubánského strážce ambasády zabila kulka jiného člena ostrahy, ale vláda Fidela Castra z vraždy obvinila uprchlíky a požadovala jejich vydání. To Peru odmítlo a Castro 4. dubna na Velký pátek reagoval stažením ochranky od velvyslanectví. Zpráva se brzy roznesla po Havaně a o Velikonoční neděli už bylo na půdě ambasády 10.000 lidí.
Přístav Mariel se stal branou ke svobodě
Následovaly dva týdny horečného diplomatického vyjednávání, během nichž mimo jiné americký prezident Jimmy Carter ohlásil, že přijme až 3500 uprchlíků. Konečně 20. dubna Castro oznámil, že se otevírá přístav Mariel (asi 40 km od Havany) všem, kdo chtějí opustit Kubu. Hned druhý den dorazily první dvě lodě od imigrantů z Miamy, kteří si přijeli pro své příbuzné, za pět dní už křižovalo vody mezi Mariel a Key West na Floridě 400 lodí.
Záhy se ale situace začala dramatizovat a na jihu Floridy propukl chaos. A to nejen kvůli počtu nových imigrantů. Castro totiž využil situace k tomu, aby se zbavil nejen valné části disidentů, ale i vězňů nepolitických a mentálně nemocných pacientů. Už tato samotná informace způsobila na Floridě paniku a mnoho nehispánských obyvatel opustilo Miami. Ze 125.266 marielitos, jak se uprchlíkům přes přístav Mariel říká, jich nakonec na 2000 skončilo ve vězení.
Exodus z Mariel trval do 29. září, kdy do Key West dorazily poslední z celkem dvou tisíc plavidel. Čtyři dny předtím kubánská vláda odchod z ostrova zastavila. V prosinci 1980 začaly USA a Kuba jednat o částečné repatriaci marielitos a po čtyřech letech země uzavřely dohodu, podle níž Kuba souhlasila s repatriací některých uprchlíků a USA se zavázaly poskytnout Kubáncům 20.000 víz ročně. Platnost dohody Castro pozastavil poté, co v květnu 1985 začala z Miami vysílat stanice Radio Martí, financovaná americkou vládou.
Nepřijeli jen ti hodní
Pro většinu marielitos znamenala emigrace lepší život, mnohým z nich ho zřejmě i zachránila. Trvalo ale celou jednu generaci, než je imigranti, kteří uprchli z Kuby v dřívějších letech, přijali mezi sebe. Řada marielitos proto dlouhá léta tajila, kdy do USA připlula. Jejich „image“ kalilo několik trestanců, ale i to, že mnozí byli Černoši či mulati. Dosavadní imigranti byli většinou běloši a často příslušníci střední vrstvy, kteří nové příchozí považovali za „produkt komunistického systému“. Navíc americká vláda jejich pobyt zlegalizovala až za pět let.
Tony Montana také připlul z Kuby
Mohutný příliv Kubánců na Floridu v počátku 80. let se stal námětem známého amerického filmu Zjizvená tvář (Scarface, 1983). Režisér Oliver Stone zde popisuje fiktivní příběh jednoho z marielitos, který se rozhodl, že svůj americký sen uskuteční za každou cenu. Bývalý politický vězeň Tony Montana (Al Pacino) se proto zaplete s drogovými dealery a postupně zaujme vrcholné místo v hierarchii miamských mafiánských bossů.
- Lodě byly obsazené do posledního místečka autor: ČT24, zdroj: latinamericanstudies.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1544/154304.jpg
- Kubánci se loučí s „ostrovem svobody“ zdroj: latinamericanstudies.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1544/154303.jpg
- Scarface autor: ČT24, zdroj: csfd.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1544/154305.jpg
