„Vyjádřené přání nebýt udržován při životě uměle je rozhodující,“ zaznělo v rozsudku Spolkového nejvyššího soudu v Karlsruhe. Rozsudek byl očekáván s velkým zájmem, protože se stává precedentním pro řadu obdobných případů. Konkrétně posuzovaná kauza se týkala advokáta, který doporučil mandantům, bratrovi a sestře, ať matku sami odpojí z kapaček v nemocnici. Sama matka jim totiž již dříve řekla, že si umělé udržování při životě v kómatu výslovně nepřeje. Vedení hospice, kde pacientka ležela po mozkové mrtvici, to s poukazem na platné předpisy udělat nechtělo nehledě na doporučení lékaře. Po odpojení sice byla pacientka včasným zavedením nové hadičky personálem hospice na určitou dobu zachráněna, později ale zemřela „přirozenou smrtí“.
Osvobozený advokát Wolfgang Putz:
„Je to vítězství práv pacientů, vítězství humánní smrti, vítězství nad nesmyslným prodlužováním života proti vůli pacientů. Je to skvělé a jasné rozhodnutí.“
Reportáž Hany Scharffové
Reportáž Hany Scharffové
U 25.06.2010
Telefonát Jaroslava Šonky
Rozhovor s Markem Váchou a Pavlem Ševčíkem
Advokát byl rozhodnutím nejvyššího soudu zproštěn rozsudku k podmíněnému trestu vězení na devět měsíců, který mu udělil zemský soud ve Fuldě za údajný pokus o zabití. Syn pacientky po neúspěchu odpojení a mediální aféře kolem věci spáchal sebevraždu. Dcera pacientky byla zproštěna již v původním procesu s tím, že se k činu nechala „omylem svést“ návodem advokáta.
Německé zákony připouštějí takzvanou pasivní eutanazii, tedy zastavení péče zaměřené na umělé prodloužení života. Nižší soud však tehdy vycházel z názoru, že přerušení nebo vytažení kapaček je úmyslným zabitím. Podle nejvyššího soudu je ale rozhodující přání samého pacienta.
