Janajev byl těžce nemocný, trpěl rakovinou plic v pokročilém stadiu, nedávno byl hospitalizován na jedné z moskevských klinik.
(26. 8. 1937 – 24. 9. 2010)
Janajev byl sovětský a ruský politik. Už od 60. let působil v aparátu komunistické strany. Na počátku 90. let byl v nejvyšším komunistickém vedení, byl prvním a posledním viceprezidentem Sovětského svazu v letech 1990 až 1991.
Byl jednou z hlavních tváří srpnového puče v roce 1991. Konzervativní křídlo komunistické strany se tehdy postavilo proti politice tehdejšího prezidenta Michaila Gorbačova, který se chystal podepsat smlouvu o reorganizaci Svazu ve volnější federaci republik.
„Janajev prožil zajímavý, složitý a čestný život. Výrazněji než jiní členové vedení Sovětského svazu vnímal, kam Gorbačov a jeho klika zavlékají zemi.“
Skupina kolem tehdejšího premiéra Valentina Pavlova a viceprezidenta Janajeva se proto 19. srpna 1991 pokusila o kontrarevoluci. K pučistům patřili kromě nich i ministr obrany maršál Dmitrij Jazov, představitel sovětských zbrojovek Oleg Baklanov, šéf tajné služby KGB Vladimir Krjučkov, šéf svazu sovětských rolníků Vasilij Starodubcev, šéf sdružení sovětských státních podniků v průmyslu či stavebnictví Alexandr Tizjakov a ministr vnitra Boris Pugo.
V zemi byl vyhlášen výjimečný stav a do jejího čela se postavil státní výbor pro výjimečný stav v SSSR, který vedli pučisté. Ti internovali prezidenta Gorbačova na Krym a prezidentem jmenovali právě Janajeva. Proti pučistům se ale postavila veřejnost, která stavěla v moskevských ulicích barikády. V čele odporu se tehdy objevil budoucí ruský prezident Boris Jelcin. Převrat po třech dnech nakonec zkrachoval a pučisté byli zatčeni.
