Praha - Československá armáda chtěla těsně po druhé světové válce obsadit část území, která měla podle mezinárodních dohod připadnout Polsku. Dokazují to plány, které postupně objevil v českých a polských archivech historik Jiří Bílek. Fakta se chystá zveřejnit v připravované knize. Část území armáda ve snaze posílit obranyschopnost a chránit menšiny skutečně obsadila a spor nakonec urovnala až Moskva.
Československo chtělo po válce obsadit kus Polska
Bílek do dokumentů nahlédl krátce poté, co je koncem 90. let odtajnilo vojenské zpravodajství. Pak je v archivu na Invalidovně zaplavila povodeň a znovu se do nich podívat je možné až teď. Historici je spojují s plány tehdejšího ministerstva obrany zabrat část území poražených států, a posílit tím obranyschopnost země.
V prvních dnech po osvobození na hlavním štábu československé armády uvažovali podle dobových dokumentů na základě hesla kdo první přijde, bere. Ze strany německých hranic byla například představa, že se posunou až na úpatí pohraničních hor, to znamená, že by celá Šumava, Krkonoše a Krušné hory patřily do Československa, upřesňuje historik Pavel Minařík.
3 minuty
Reportáž Tomáše Vlacha
Existovala i snaha zarovnat především severní hranici, která se v roce 1938 ukazovala jako nejtíže hájitelná. Další z důvodů plánované expanze byla ochrana menšin - a to i v Kladsku. Čeští obyvatelé Kladska těsně po válce přímo vyzývali armádu, aby přišla a sporná území obsadila.
Osobní a tajná instrukce náčelníka hlavního štábu Bohumila Bočka z 1. června 1945 například uvádí, že účelem operací je obsadit prostor Hlubčice-Kozel-Ratiboř, a zajistit tak obranu Moravské Brány, a obsadit také železniční uzel Hlucholazy, aby nebylo třeba projíždět německým územím.
Plány armáda realizovala jen částečně: 10. června obsadila malé oblasti Kladska a Ratibořska. Polské dokumenty se zmiňují o incidentech, včetně zastřelení polského důstojníka. Podle Bílka se spíš čekalo, jak polská strana zareaguje. Československé jednotky se stáhly, několik měsíců pak proti sobě stály obě strany i s tanky a oddělovala je vojska sovětského ministerstva vnitra. Z Moskvy také nakonec přišel důrazný pokyn spor vyřešit.
