Praha – Na pultech supermarketů převálcoval český česnek dovoz z Asie, především z Číny. Česká varianta v kuchyni populární cibuloviny by přesto úplně zmizet neměla. Český genotyp česneku chtějí uchovat vědci, mimo jiné i proto, aby se ruku v ruce s vyspělým šlechtitelstvím genová rozmanitost rostlin nevytrácela. Pomoci jim s tím má tzv. kryoprezervace. Při té se česnek uchovává v tekutém dusíku při velmi nízkých teplotách kolem 196 stupňů Celsia.
Česnek prochází dějinami lidstva takřka od jejich úsvitu. „Během této doby byl česnek používán jak v lidovém léčitelství, tak v posledních letech se dělají i klinické studie, jaké látky vlastně česnek obsahuje a jaký vliv tyto látky mají na lidský organismus,“ připomněla ve Studiu 6 Helena Stavělíková z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Studují se podle ní především vlivy česneku na kardiovaskulární systém, obsah cholesterolu v organismu nebo na srážlivost krve.
Řada druhů nenávratně mizí
Pro spotřebitele není mezi českým a čínským česnekem valný rozdíl. „Když to vezmete po morfologické stránce, tak vizuálně rozdíl mezi českým česnekem a česnekem z Asie není,“ podotkla Stavělíková. Uchování českého genotypu má ovšem velký význam pro vědce. Rozmanitost odrůd totiž vyspělým šlechtitelstvím pomalu mizí.
Zatímco ještě poměrně nedávno se pěstovaly stovky odlišných odrůd rýže nebo pšenice, vlivem orientace na výnos a šlechtitelských úspěchů se jejich rozmanitost značně snížila. Důsledky pak mohou být katastrofální. O tom svědčí například případ brambor. Úrodu brambor zničily v Irsku v letech 1846 až 1851 plísně, které se rozšířily právě v důsledku pěstování omezeného počtu odrůd. Během následného hladomoru zemřelo přes milion lidí a ještě více bylo nuceno emigrovat do Spojených států. Počet obyvatel Irska tak klesl zhruba na polovinu původního počtu.
V 60. letech minulého století pak rozšíření jednoho typu hybridní kukuřice vedlo ke zvýšení její náchylnosti na houbové choroby. Výsledkem byla opět epidemie a neúroda.
V chladu česnek vydrží dlouhá století
Díky kryoprezervaci je možné genotyp česneku, ale i jiných rostlin uchovat po dlouhá století. Podle Stavělíkové by měl vydržet alespoň 300 let. To je ve svém důsledku přínosné hlavně pro šlechtile, potažmo pěstitele. V případě potřeby totiž mohou v genové bance najít důležité geny, které se během šlechtitelského procesu ztratily, a posílit tak odolnost rostlin.
