Patříte k lidem, kteří si rádi zpříjemní studený český podzim prohlídkou památek na jihu Evropy, kde jsou i v říjnu nebo v listopadu příjemné, takřka letní teploty? Pak právě pro vás je určený tento článek. Dnes vás zavedu na jih Itálie. Nedaleko Neapole zde najdete turisty vyhledávané a již notoricky známé Pompeje. Pokud ale nepatříte k těm, kteří se rádi prodírají davy turistů z Japonska i jiných koutů světa, zamiřte o kousíček dál. Herculaneum, které stejně jako Pompeje zničila síla sopky, nebo Paestum, které na rozmary přírody doplatilo jinak, patří stejně jako Pompeje k cenným klenotům antického světa. Protože se o nich ale tolik nepíše, zůstávají stranou zájmu cestovek i turistů zběsile blýskajících fotoaparáty. Jejich kouzlo si tak zcela jistě vychutnáte ve větším poklidu.
Na Pompeje zapomeňte, Herculaneum i Paestum nabízí víc
Pompeje turisty přitahují, proč se jim ale vyhnout?
Lidstvo odjakživa s posvátnou úctou vzhlíží k moci přírodních sil. Proto natáčíme katastrofické filmy a stejně tak nás přitahují i místa, kde příroda svou ničivou silou zabíjela. A ještě víc nás fascinuje, když se kvůli katastrofě uchovaly památky, které by jinak nenapravitelně nahlodal zub času. Nejspíš proto se vyhledávaným turistickým cílem staly Pompeje – poměrně rozsáhlé město, kde v době erupce žilo zhruba 20 tisíc lidí.
Místo katastrofy, která stála životy množství lidí, dnes přitahuje davy turistů. Je tu taky hodně co k vidění. Lázně zachovalé tak, že to vypadá, jako by je jejich starověcí uživatelé teprve nedávno opustili. Jenže jak vychutnat jejich kouzlo, když se musíte prodírat davy turistů toužících vyfotit si i ten nejmenší detail? Do největších skvostů tohoto antického města, mezi které patří Dům malíře při práci nebo Dům Julia Polybia, se stejně musíte objednat předem, navíc prohlídky probíhají jen v sobotu a v neděli. V klidu si tak nejspíš vychutnáte jen prohlídku vily dei Misteri. Dobře zachovalou vilu zdobí nádherné fresky, milovníci techniky jistě ocení i starověká kamna. Zájmu turistů vila uniká proto, že leží stranou až za původními městskými hradbami. Zvláště při organizovaných zájezdech se z časových důvodů vynechává.
Pompeje ale nejsou jediným městem, které v onen osudný den 24. srpna 79 našeho letopočtu ničivá síla sopky vymazala z mapy. Katastrofou byla postižena další čtyři města v podhůří dodnes činné sopky – Herculaneum, Oplontis, Stabie a Boscoreale. Všech pět měst má podobný osud, ale dělí je i mnoho rozdílů. Zatímco Pompeje byly centrem obchodu, třeba v Herculaneu se na něj moc nehrálo. Vedle plebejů v městečku na mořském pobřeží trávili majetní Římané svůj volný čas. Pro Oplontidu, Stabie a Boscoreale mělo bohatství ještě větší význam, výstavní vily v těchto městech poskytovaly přístřeší antické smetánce. V Oplontidě měla svou vilu dokonce i druhá manželka císaře Nerona.
V Herculaneu se zachovalo i dřevěné vybavení domů
Zatímco obyvatelé Pompejí se zadusili při pokusu o útěk většinou v ulicích města jedovatými plyny a jejich obydlí do výšky šesti metrů přikryl sopečný prach a pemza, část obyvatel Herculanea zahynula na pláži pod přívalem horkého bahna při čekání na lodě, které by je odvezly do bezpečí na opačnou stranu zálivu. Další umírali při cestě přes záliv na lodích, které smetly vlny vyvolané ničivou erupcí.
Horké bahno, které město pohřbilo, ale perfektně zachovalo budovy i jejich dřevěné části. K vidění tak je v Herculaneu například antická postel nebo dřevěné regály ve starobylém obchodě. K městu samozřejmě patří také krčmy, kde se jídlo uskladňovalo ve velkých karafách zazděných přímo do kamenného pultu. Budovy v Herculaneu neponičila jako v Pompejích tlaková vlna, a tak se mnohde zachovalo i druhé podlaží. Atmosféru starověkého města si tak mohou turisté snáze vychutnat a mohou si na rozdíl od Pompejí udělat i lepší představu o jeho původním vzhledu. Často poměrně rozsáhlé domy zdobí nástěnné reliéfy, malby i mozaiky. Když jsem se toulala ulicemi starověkého města, mnohokrát mě napadlo, že domy v ulicích nedaleké Neapole – o tisíciletí mladší než ty z Herculanea – vypadají vlastně podobně a antičtí stavitelé by se za svou práci vůbec nemuseli stydět.
Jako v žádném antickém městě ani v Herculaneu nechyběly lázně, a to ani přesto, že ve svých počátcích mělo město problémy s vodou a bylo závislé v podstatě jen na podzemních nádržích, do kterých se zachytávala dešťová voda. Lázně byly nejen místem, kam obyvatelé antických měst chodili za očistou, byly i důležitým centrem společenského života. Sem chodili přední muži z města diskutovat o politice, uzavíraly se zde také důležité obchody.
Italský historický klenot s řeckými kořeny
Místa, kde Vesuv předváděl svou sílu, ale dnes nejsou jedinými archeologickými nalezišti poblíž Neapole, která si mohou turisté prohlédnout. Jen o necelých sto kilometrů dál směrem na jih, kousek pod Neapolským zálivem, leží další významná archeologická lokalita, která však podobně jako například Herculaneum zůstává stranou zájmu největších davů turistů. Byť to může ledaskoho překvapit, tentokrát nejde o pozůstatky čistě římského osídlení, jak bývá v Itálii zvykem, dějiny Paesta (řecky Poseidonie) začali psát řečtí osadníci už v 6. století před naším letopočtem.
Antické chrámy i obytné domy se tu zachovaly v perfektním stavu. Chrámy vypadají, jako kdyby je kněžky (nevěsty antických bohů) teprve před chvílí opustily. Ve městě turisté mohou obdivovat bazén nebo podvodní bludiště, kde se v potápění cvičila starověká mládež. Jen starověký amfiteátr přeťala silnice, díky které bylo město v 18. století znovu objeveno. Vykopávky dodnes nebyly dokončeny v plném rozsahu, a tak dnes můžeme obdivovat jen část starověkého města. I tak ale rozloha Paesta překvapí, procházet se v něm můžete i několik hodin. Nejcennější předměty z vykopávek jsou k vidění v nedalekém archeologickém muzeu.
Mocné město porazil drobný hmyz
Budeme-li se ptát, co umožnilo zachovat město v tak dobrém stavu až do dnešních dní, odpověď bude podobně jako v Pompejích nebo Herculaneu znít „příroda“. Asi nikomu není příjemné, když mu kolem hlavy uprostřed noci bzučí komáři, kteří lační po jeho krvi. A to my Češi ani nemáme zkušenosti s hmyzem přenášejícím malárii. Paestum a bažinatá krajina v okolí na dohled od mořského pobřeží a protkaná koryty potoků a řek poskytovala komárům skvělou živnou půdu pro rozvoj jejich populace. Obtížný hmyz přenášel na obyvatele Paesta malárii, která je pak trápila horečkami, křečemi i bolestmi kloubů a rychle nebo jindy pomalu přinášela smrt. Po přelomu letopočtu se tak město začalo postupně vylidňovat, lidé odcházeli z planin do okolních kopců. Své dílo pak dokonaly močály a rostlinstvo, které město dokonale ukryly a díky tomu zachránily před středověkou devastací. Díky tomu se dnes Paestum může chlubit ochranou UNESCO.