Oslo - Pietními akcemi v Oslu a na ostrově Utöya uctilo Norsko památku 77 obětí extremisty Anderse Behringa Breivika. Premiér Jens Stoltenberg, který měl projev před budovou v Oslu, kde před rokem vybuchly bomby, prohlásil, že rok po brutálních útocích je Norsko stále „poznamenáno, ale i posíleno“. Své krajany vyzval k ještě větší toleranci, otevřenosti a demokracii místo nenávisti a pomsty. V norské metropoli se už konala vzpomínková bohoslužba a večer proběhne koncert před radnicí. Na pietních akcích, které se budou konat po celém Norsku, se očekává přes 100 tisíc lidí. Tři čtvrtiny Norů se domnívají, že je Breivik příčetný. V posledních týdnech ale z úst státních zástupců zaznívá, že bude souzen jako nepříčetný a skončí na psychiatrii. Každý třetí rok by tak bylo posouzeno, zda může být puštěn na svobodu.
„Jeho bomba a jeho výstřely měly změnit Norsko. Norský lid odpověděl tím, že zůstal věrný svým hodnotám,“ řekl Stoltenberg, když v přítomnosti krále Haralda V. kladl věnec před vládní budovu v centru Osla, poškozenou výbuchem nálože, kterou Breivik nastražil v autě.
Ve stejnou dobu se na ostrově Utöya sešli pozůstalí po obětech loňského masakru a ti, kdo ho přežili. Na vzpomínkovou akci na ostrově měli za přísných bezpečnostních opatření přístup jen osoby přímo postižené tragédií. Lidé si Breivikovo řádění připomněli minutou ticha.
„Útoky z 22. července byly preventivními útoky na obranu rodilých Norů. Zabití 70 lidí může předejít občanské válce. Jednal jsem jménem dobra, nikoli zla.“ Těmito slovy obhajoval norský pravicový extremista Anders Behring Breivik svůj krvavý čin, při němž přesně před rokem zabil v Oslu a na ostrově Utöya 77 lidí. Koncem srpna by měl být vynesen rozsudek nad 33letým vrahem, který své útoky považuje za barbarské, ale oprávněné.
Breivik v pátek 22. července 2011 spáchal dva útoky: v půl čtvrté odpoledne vybuchla ve vládní čtvrti v Oslu bomba, kterou umístil do auta před úřadem premiéra. Exploze si vyžádala osm obětí a 11 lidí bylo vážně zraněno. Krátce před pátou odpoledne přijel Breivik, převlečený za policistu, na ostrov Utöya na jezeře Tyrifjorden asi 35 km severozápadně od Osla, kde se konal mládežnický tábor vládní Norské dělnické strany. Představil se jako policista, který vyšetřuje výbuch v Oslu, a poté začal do shromážděných lidí střílet. Lidé v panice prchali, řada se jich utopila - zemřelo 68 osob, většina ve věku 14 až 20 let, a jedna oběť podlehla zraněním pár dní nato v nemocnici.
Breivik na ostrově střílel téměř hodinu a půl, než se asi v půl sedmé vzdal policii. Týž den zveřejnil na internetu svůj manifest o 1 500 stranách a deník, v němž přípravu na atentáty popsal. Desátého srpna vyšetřovatelé konstatovali, že Breivik oba útoky naplánoval, připravil a spáchal zcela sám. Od zatčení je ve vazbě ve věznici Ila se zvýšenou ostrahou u města Sandvika (asi 15 km západně od Osla). Proces s ním začal 16. dubna.
Norský premiér Jens Stoltenberg:
„Zůstali jsme sami sebou. Ale naše země bude tím, co se stalo, poznamenána ještě mnoho, mnoho let. Pachateli se podařilo zabít mnoho lidí. Nezdařil se mu ale jeho nejdůležitější záměr, totiž proměnit Norsko v méně tolerantní společnost. Naše hodnoty zvítězily.“
„Provedl jsem nejsofistikovanější a nejpůsobivější politický útok v Evropě od druhé světové války,“ prohlásil před soudem o svém činu Breivik. Oběti podle něj nebyly žádné nevinné děti, ale političtí aktivisté, kteří pracují pro multikulturalismus. V nich atentátník vidí monstra, která si přejí vyhladit norský lid, jeho kulturu a jeho zemi. „Nebylo mým cílem ublížit nevinným civilistům. Velmi se omlouvám obětem a pozůstalým po obětech, které nebyly členy žádné politické strany.“
Anders Breivik:
„Lidé, kteří mě označují za ďábla, mají na mysli, že ďábelský a násilný byl můj čin. Pokud je někoho možné označit za ďábla, pak jsou to sociální demokraté a marxisté, kteří chtějí přetvořit své země v multikulturní společnosti, aniž se přitom zeptali na názor jejich obyvatel.“
Klíčovou otázkou nyní je, zda soud Breivika na základě psychiatrických posudků shledá příčetným, či nikoliv. V prvním případě by byl odsouzen k 21 letům vězení s možností dalšího prodlužování, v druhém by pak byl umístěn v psychiatrické léčebně. Soud v tomto případě vychází ze dvou protichůdných psychiatrických posudků. Podle jednoho trpí paranoidní schizofrenií, podle druhého je příčetný.
Podle žalobců je ale horší vsadit psychotického člověka omylem do vězení než nepsychotického zavřít na psychiatrii, podle tří čtvrtin norské veřejnosti je naopak Breivik politický extremista a patří do vězení. Sám atentátník trvá na tom, že je duševně v pořádku a že zavřít politického aktivistu, za něhož se považuje, do psychiatrické léčebny „je sadističtější a zlomyslnější, než ho zabít“.
Breivik se k atentátu ve vládní čtvrti v Oslu a střelbě do levicové mládeže přiznal, ale cítí se nevinen. Přeje si být odsouzen jako trestně odpovědný člověk. V sázce je totiž podle něj věrohodnost jeho ideologie, hlásající odpor vůči přistěhovalcům, islámu, multikulturalismu či marxismu. Spravedlivým výsledkem by podle něj byl buď trest smrti, nebo zproštění viny.
Přeživší se musejí s 22. červencem nějakým způsobem vyrovnat
Na hrůzy, které 22. července zažili, přeživší nikdy nezapomenou. „Bylo to štěstí a souhra náhod, že jsem zůstal naživu. Od té doby si cením života mnohem víc,“ prohlásil účastník tábora v Oslu Vegard Groeslie Wennesland. Masakr přečkal v dřevěné boudě, kde se zabarikádoval s padesátkou kamarádů. Chladnokrevný střelec skrýš objevil. Snažil se prolomit dveře, pálil dovnitř oknem. Nakonec šel vrah převlečený za policistu hledat terče jinam.
Po svém vzpomínají otec a dcera - Siri a Erik Soensteliovi. Napsali spolu knihu s názvem „Jsem naživu, tati“. To jsou první slova, která od své dcery bývalý novinář po masakru slyšel. Psaní knihy bylo pro oba dobrou terapií. „Pomohlo mi to vyrovnat se s tím, co se stalo. Dalo mi to sílu využít 22. červenec smysluplně a vzít si z něj něco pozitivního, protože nemůžu dopustit, aby mě to zničilo,“ řekla Siri.
Problém vyrovnat se s tím, co zažil, má taky Jörn Overby - hrdina, který po masakru na ostrově zachránil mnoho životů. Se svou loďkou byl na místě jako první a pomáhal obětem z vody. „Ještě si to pamatuji velmi dobře. Někdy se mi zdá, že vidím ty mladé plavat ve vodě… často pak začínám křičet,“ podotkl Overby. Ten získal řadu ocenění, především od Červeného kříže a norské domobrany. Koncem roku mu bude udělena nejvyšší pocta, které může dosáhnout občan této severské země - zlatá medaile za hrdinské činy norského krále.
