Královský hubič krtků může zachraňovat životy panovníků

Paříž - Zní to asi legračně, ale dá pořádnou fušku zajistit, aby nejkrásnější evropskou zahradu nehyzdily krtince. Tak svůj džob charakterizuje Jérôme Dormion, který se dokonce i v SMSkách tituluje jako „královský lovec krtků“. Od doby, kdy Ludvík XVI. skončil v Paříži pod gilotinou, uplynuly sice už přes dvě staletí, lovci krtků ve Versailles ale přetrvali dodnes.

Šestatřicetiletý Dormion je zatím poslední v nepřetržité 330leté dynastii lovců těchto zlobivých černých hmyzožravců. „Versailles přece stále navštěvují i vysocí činitelé - a jak bychom před nimi vypadali?“ vysvětluje nutnost odstraňovat původce nevzhledných krtinců v místě, které ročně navštíví na šest milionů lidí. Dormion se stará o to, aby 800hektarovou královskou zahradu nehyzdily hromádky hlíny a libuje si, že Versailles je doslova rájem pro krtky, protože mu to zajišťuje obživu. Jedno zvířátko prý dokáže udělat za den až 30 krtinců.

Na odchyt používá Dormion archaicky vyhlížející pasti podle modelu ze 17. století se dvěma kovovými hroty, které zlomí lapenému černému nešťastníkovi vaz. Připomíná to prý trochu gilotinu, vysvětluje lovec, který před časem upustil od nápadu používat proti černým sameťákům jed – vlastně i tak trochu z historických důvodů. Jednoho obzvlášť vykutáleného jedince prý lovil tři měsíce – nakonec ho ale dostal. Krtci jsou podle něj obzvlášť mazaná zvířátka a v parném létě si prý jeden z nich šel dokonce zaplavat do královské fontány.

Dormion má ve Versailles své vlastní sídlo. Od 17. století lovci krtků pocházeli z rodu Liardů, než v roce 1812 Napoleon Bonaparte tuto rodovou linii přerušil. Důvodem bylo to, že poslední Liard si potrpěl na bujaré večírky a ze své rezidence udělal hampejz. 

Správný lovec krtků přitom může i zachraňovat životy. V roce 1702 například zemřel anglický král Vilém III. Oranžský na následky zranění, která utrpěl poté, co jeho kůň zakopl o krtinec. „Kdyby býval zaměstnával pořádného hubiče krtků, nemusel to zabalit v nedožitých 52 letech,“ říká šéf versailleských zahradníků Alan Baraton.

Vydáno pod