Kyjev - Oranžovou revoluci odstartovaly před deseti lety sporné prezidentské volby. Nakonec v čele státu stanul prozápadní kandidát Viktor Juščenko. Mnohatisícové davy tehdy provolávaly slávu také Juliji Tymošenkové, kterou vynesly tyto události do premiérského křesla. Poražen naopak zůstal proruský Viktor Janukovyč - ovšem ne na dlouho. Jak Tymošenková, tak i Janukovyč strávili roky ve vrcholné politice, zažili ale také tvrdý pád. Tymošenková musela za mříže a její popularita v zemi postupně klesala. Janukovyče nakonec stálo místo nepodepsání asociační dohody s Evropskou unií. A o Juščenkovi se píše jako o politikovi „zklamaných nadějí“.
Oranžová revoluce vs. Euromajdan
Začátek: Oranžovou revoluci odstartovalo vyhlášení výsledků voleb, v nichž podle úřadů zvítězil Janukovyč. Příznivci Juščenka označili volby za zfalšované. Euromajdan začal o 9 let později, když Janukovyčova vláda odmítla podepsat asociační dohodu s EU.
Organizace: Za Oranžovou revolucí stáli hlavně opoziční politici. V roce 2013 do ulic vyšli především studenti - tisíce lidí odmítlo příklon k Rusku. Chyběli jasní političtí lídři. Hovoří se o takzvaných „horizontálních protestech“.
Průběh: Zatímco Oranžová revoluce probíhala poměrně klidně, události z přelomu let 2013/2014 stály život desítky lidí, zásahy policie v Kyjevě byly brutální.
Výsledek: Před deseti lety opozice jasně zvítězila, když dosáhla opakování voleb. Současná ukrajinská krize sice vynesla do vysokých politických funkcí prozápadní politiky, na východě země se ale stále bojuje a denně tam umírají vojáci, separatisté i civilisté. Anexe Krymu a zasahování Ruska navíc vedly k velké roztržce se Západem. Mluví se dokonce o nové studené válce.
Juščenko nasměroval Ukrajinu do EU, s korupcí si ale neporadil
Ukrajina už od rozpadu Sovětského svazu balancuje na hraně. Západ země má blízko k Evropě a nacionalismus je tu silný. Východ naopak vzhlíží k Rusku. Tento zásadní rozpor se promítá také do politiky. V roce 2004 vyšly tisíce Ukrajinců do ulic kvůli podvodům při prezidentské volbě. Podle úřadů vyhrál ve druhém kole proruský Janukovyč, šéf Strany regionů. Mohutné protesty pak vedly k opakovanému hlasování, jež vyneslo do čela státu Juščenka, předsedu opozičního hnutí Naše Ukrajina, ekonoma a bývalého premiéra. Symbolem se tehdy stala oranžová – barva Juščenkova hnutí.
Juščenko byl v souvislosti se svou kandidaturou otráven dioxiny. Zjizvené tváře se už nikdy nezbavil. V roli prezidenta se snažil zemi přiblížit Unii. Zrušil například víza a provedl některé demokratické reformy. Nedařilo se mu ale v boji s korupcí na domácí půdě a postupně ztrácel důvěru lidí. Tisk o něm psal jako o politikovi „zklamaných nadějí“. Juščenko posléze vypadl hned v 1. kole prezidentských voleb v roce 2010.
Vzestup a pád Tymošenkové
Oranžová revoluce vynesla na piedestal i Tymošenkovou, kterou si velmi oblíbil Západ. Jako podnikatelka v oblasti energetiky získala zlatovlasá politička už dříve přezdívku „plynařská princezna“. Oblíbená Tymošenková se hned v roce 2005 stala premiérkou, neustálé roztržky s Juščenkem ale vedly k pádu její vlády. Od té doby se jí v politice moc nedařilo – voliči preferovali proruskou Stranu regionů. Přesto Tymošenková ještě jednou „zazářila“, když stanula opět v čele vlády v roce 2007, o tři roky později už ale prohrála s Janukovyčem boj o prezidentský post.
Nakonec si pro jednu z vůdčích osobností oranžové revoluce přišla policie – za podepsání nevýhodné smlouvy na plyn s Ruskem měla strávit ve vězení sedm let. Západ prakticky označil Tymošenkovou za politického vězně. Expremiérka si neustále stěžovala na problémy se zády a Západ bojoval o její přesun na léčení do zahraničí – marně. Až Majdan přinesl expremiérce svobodu, když parlament posvětil její předčasné propuštění. Žádný návrat na vrchol se ovšem nekonal, do Kyjeva ji přivezli na kolečkovém křesle. Politička dlouho zvažovala, zda letos znovu kandidovat na prezidentku. Vítěz Petro Porošenko nakonec dostal více než čtyřikrát víc hlasů. Tymošenkové strana Vlast se pak v předčasných volbách dostala jen těsně do parlamentu. Působit by ale měla v rámci nové prozápadní koalice.
Dominový efekt nenastal
Oranžová revoluce vedla Západ a řadu postsovětských zemí k domněnce, že dojde k dominovému efektu - demokracie zvítězí a autoritativní režimy postupně padnou. Hovořilo se o „vodkové revoluci“ v Rusku, „bramborové revoluci“ v Bělorusku či „ropné revoluci“ v Kazachstánu. Faktem ale je, že následoval pouze pád Akajevova režimu v Kyrgystánu během Tulipánové revoluce v roce 2005. Rusko jinak dál posilovalo svůj vliv a v zemích se tuhý režim spíš ještě utužil. Chyběla organizovaná opozice, lídři a jakékoli nepokoje se brzy změnily v chaos – mnohdy násilného charakteru.
Janukovyč se nabízel Bruselu, nakonec podlehl vůli Kremlu
Šéf Strany regionů studoval mezinárodní právo. Po roce 2000 byl celkem třikrát premiérem. Jeho kritici často zmiňují, že byl v 60. letech odsouzen za krádeže a později za ublížení na zdraví. Když se v roce 2004 prohlásil prezidentem, značná část prozápadní veřejnosti se vzbouřila. Nakonec sice v čele země nestanul, jeho strana ale vyhrávala parlamentní volby. A v roce 2010 se konečně dočkal – porazil Tymošenkovou a stal se prezidentem. Janukovyč sice pokračoval ve sbližování s EU, jeho blízké vztahy s Kremlem byly ale zjevné.
V listopadu minulého roku pak ukrajinská vláda nepodepsala asociační dohodu s EU. Janukovyč rovněž oznámil, že Ukrajina se možná připojí k některým ustanovením euroasijské celní unie budované Moskvou. Rusko navíc přislíbilo Kyjevu 15 miliard dolarů a snížení ceny za plyn o třetinu. Oba kroky vyvolaly rozsáhlé protesty a vznik Euromajdanu. Janukovyč několik měsíců odmítal odstoupit a posvětil vyslání policejních složek k zajištění klidu. Při střetech přišlo o život skoro 100 lidí. Nakonec byl v únoru svržen. V současné době žije v Rusku. Moskva už přiznala, že ho po převratu eskortovala do ruského exilu. Na Ukrajině je stíhán za podíl na „masových vraždách“.
UKRAJINA 10 LET PO ORANŽOVÉ REVOLUCI
O krok blíž k členství v EU, stále ale dost daleko
Ukrajina v EU je stále hudbou daleké budoucnosti. Poslanci v Kyjevě v září odsouhlasili asociační dohodu, kterou následně potvrdil europarlament. Rusku se ale ani tento krok nezamlouvá. Obává se, že ukrajinské obchodní vztahy s EU otevřou „bezcelní postranní cestičky pro levné unijní zboží“ do Ruska. Platnost klíčové pasáže o volném obchodu byla proto odložena až na rok 2016. „Chci zdůraznit, že jsme nikdy nezpochybňovali právo Ukrajiny rozvinout partnerské vztahy s Evropskou unií. Klíčové zde bylo pouze to, že by to nemělo poškozovat Rusko a jeho partnery v celní unii a v zóně volného obchodu Společenství nezávislých států, jejíž součástí Ukrajina je,“ uvedl nedávno ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Co se týká NATO, Aliance na summitu v Bukurešti v roce 2008 nezařadila Ukrajinu společně s Gruzií do programu přípravy na budoucí členství. Jaceňukova vláda v souvislosti se současnou krizí dala najevo, že by do NATO chtěla, Rusko ale protestuje ještě víc než v případě EU. Chce stoprocentní záruky, že k tomu nedojde. Kreml si dlouhodobě stěžuje na to, že se NATO rozšiřuje stále blíž k ruským hranicím.
Hádky s Ruskem o plyn
Od Oranžové revoluce proběhlo několik vážnějších plynových válek. První krize přišla už na přelomu let 2005/2006. Rusko tehdy přestalo dodávat plyn na Ukrajinu, jelikož nechtěla přijmout vyšší ceny. Při této krizi dostávala méně suroviny také řada zemí Evropské unie. Ukrajinský Naftogaz nakonec přijal importní cenu. O dva roky později ruský Gazprom opět omezil dodávky s tím, že Kyjev neuzavřel dohodu o platbách na rok 2008 a navíc dlužil za rok předchozí. Problém nastal i po letošním sesazení Janukovyče, kdy Rusko skokově zvýšilo cenu. Ukrajina pak nedostávala ruský plyn od června, kdy Moskva zavřela kohouty kvůli neschopnosti Naftogazu platit za dodávky. Dohodu o dodávkách na zimu nakonec zprostředkovala EU koncem října.
Na pokraji bankrotu
Po rozpadu Sovětského svazu patří Ukrajina stále k nejchudším zemím Evropy. Mezi lety 2000 až 2004 zažila krátké období růstu, na hospodářství ale tvrdě dopadla světová ekonomická krize. Situace byla špatná už za Janukovyčovy vlády – špatnou situaci přiživovala korupce, nekonkurenceschopnost i neúčinnost reforem. „Ekonomická situace před občanskou válkou (ať již podporovanou Ruskem, či nikoliv) byla vážná. Jaký výhled je před zemí nyní, když již mimo jiné přišla o příjmy z Krymu a z průmyslových měst, jako je Luhansk či Doněck, kde je válečná zóna?,“ ptá se analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara. HDP letos klesne o 6 procent – a to jsou optimistické odhady.
