Kombinace všech souborů dat - ze satelitů, ledoborců, vrtů a právě podvodního robota - teď vědcům umožnila sestavení přesné trojrozměrné mapy plovoucího antarktického ledu v dané lokalitě. S ní budou od nynějška porovnávat všechna další měření a zjišťovat tak, proč a jak rychle led taje nebo přibývá.
„V Arktidě máme úžasné možnosti a víme mnoho o síle ledu díky ponorkám, které se zanořují pod led a měří přitom sonary jeho tloušťku. Ale tady v Antarktidě nemůžeme mít ponorky kvůli Antarktické smlouvě,“ vysvětlil Jeremy Wilkinson z Britského antarktického výzkumného programu, proč tento dálkově ovládaný přístroj vznikl.
Satelitní měření totiž zkreslují vrstvy sněhu. A vrty a prosté pozorování v terénu jsou také omezené, lodě totiž všude nemohou. „Někdy loď není dost silná, aby led prorazila. Takže i když led měříme z ledoborců velmi přesně, máme tak trochu zkreslená data,“ upřesnil Wilkinson.
