Má pověst nejstrašidelnějšího ostrova na světě. Možná i proto benátský ostrůvek Poveglia už téměř čtyři roky nikdo od italské vlády nekoupil. O Poveglii se tvrdí, že vzhledem k počtu úmrtí se půda na ostrově z poloviny skládá z lidských ostatků.
Tajemná část Benátek je na prodej. V „Pekle“ zabíjely morové rány, půda je prosycena ostatky
V roce 2014 se italská vláda rozhodla snížit státní dluh prodejem malého ostrůvku poblíž Benátek. Sedmihektarový ostrov leží necelé dva kilometry od ostrova Lido, které benátskou lagunu uzavírá, a na náměstí Svatého Marka je to vzdušnou čarou šest kilometrů. Ideální místo pro luxusní hotel.
Na ostrově se navíc nachází budovy k rekonstrukci, které si nový majitel, který by získal ostrov na 99 let, mohl opravit a přebudovat zcela k obrazu svému. V den dražby, 13. května 2014, nabídl jeden ze zájemců za Poveglii 513 tisíc eur. Nabídka byla ale vyhodnocena jako nedostatečná a ostrov s pohnutou historií chátral dál.
GALERIE
Poveglia
- Kvůli ploše sedmi hektarů je v kontextu benátské laguny Poveglia považována za „velký“ ostrov.
Maličká Poveglia rozhodně není turistickým cílem. Ani nemůže. Míří sem povětšinou jen milovníci záhad a tajemna. Oficiálně na ostrov zavítá ročně jen pár šťastlivců, kteří dostanou od města povolení, na jehož udělení většinou musí čekat kolem deseti měsíců. Zbytek návštěvníků se na ostrov dostane nelegálně. Někdo přemluví místní rybáře, a kdo o návštěvu hodně stojí, zaplatí si místní lodní taxík.
Pohnutá historie a nejasná budoucnost
Místo bylo dříve nazýváno Popilia, nejspíše kvůli jeho původní typické vegetaci – topolům. V kronikách se o něm poprvé mluví ve spojení s útěkem obyvatel Padovy a Este před invazí barbarů. Zmínky z devátého století pak zmiňují rostoucí počet obyvatel na ostrově. Při obléhání Benátek Franky byli lidé z Popilie aktivní součástí obrany proti invazi – a za své služby měli také řadu privilegií – byli osvobození od daní, od vojenské služby nebo veslování na galérách.
Ostrov byl poměrně prosperujícím centrem, ekonomicky i demograficky. Obyvatelé rybařili, pěstovali víno a podíleli se i na obchodu se solí. Pád nastal až během války Benátek s Janovem kolem roku 1379. Navzdory opevnění byl ostrov obsazen, zdemolován a obyvatel, kterých tu původně žily stovky, zůstalo jen pár desítek.
- Ostrov se skládá ze tří částí – návštěvníci si nejprve všimnou typického oktagonu, který sloužil na obranné účely. Kanálem je oddělený od ostrova s kostelem San Vitale, ze kterého zbyla v podstatě už jen zvonice.
- Kostel byl zničen kolem roku 1805 a zvonice byla přeměněna na maják. Uvnitř nemocničního komplexu se nachází místnosti se zrezlým vybavením na praní a žehlení, v dalších budovách, označených reliéfem bílé tváře na červených cihlách, jsou zbytky pokojů nejhůře nemocných pacientů. Mezi budovami je také příbytek pro lodě, věž, dříve využívaná jako zásobárna vody.
- Druhou částí ostrova, oddělenou vodním kanálem, je prostor, kde jsou převážně jen stromy a zbytky políček. Na ostrově se také nachází několik morových jam. Podle některých odhadů tu během století zemřelo až 100 000 lidí.
A právě v tomto okamžiku začala éra, kvůli které si ostrov dosud nese nejrůznější nelichotivé přívlastky a kvůli které ho vyhledávají lovci duchů a nadšenci do záhad.
Během morových epidemií totiž posloužila Poveglia jako karanténa pro nemocné a následně jako masový hrob pro infikovaná těla. Aby se zabránilo šíření nemoci, těla se často spalovala, nebo se běžně pohřbívala v masových hrobech – na Poveglii pravděpodobně v místech, kde se nyní nachází pouze přerostlá zeleň.
Téměř opuštěný a zničený ostrov poté republika zkoušela nabízet k různým účelům. Benátský dóže chtěl na ostrově třeba kamaldulské mnichy, ti však nabídku odmítli a nikdo jiný zájem neprojevil. Díky blízkosti přístavu Malamocco se tu až po roce 1660 začaly alespoň skladovat lodě.
GALERIE
Poveglia
Podle historických zdrojů byl ostrov po roce 1776 svěřen Magistrato alla Sanità – úřadu pro zdraví, od roku 1782 sloužil jako checkpoint ke kontrolám zboží a námořníků, kteří přijížděli do Benátek, a příležitostně fungoval také jako lazaret.
- Byly to právě Benátky, která vytvořily termín karanténa. Ten je odvozen od doby, kdy cestovatelé museli zůstat v lazaretu předtím, než jim bude vydán zdravotní doklad a budou moci pokračovat v cestě - čekali tu čtyřicet dní - quaranta giorni.
Mor, cholera a lobotomie
V letech 1793 a 1798 ostrov opět posloužil jako ubytovna pro posádky dvou lodí, které onemocněly morem. Z první posádky zemřelo dvanáct lidí, z toho čtyři námořníci. Na druhé lodi na následky moru zemřelo osm námořníků. Všichni byli pochováni na ostrově a podle některých zdrojů měli být posledními oběťmi moru na Poveglii. Jiné dokumenty tvrdí, že další nakažení přijížděli ještě v roce 1821.
Kvůli karanténě byl ostrov několikrát odříznut od civilizace a uzavřen. A stával se často posledním útočištěm pro lidi nakažené morem, později také cholerou nebo dalšími infekčními nemocemi, například žlutou zimnicí.
O Poveglii se tvrdí, že vzhledem k počtu úmrtí a následných pohřbů se půda na ostrově z poloviny skládá z lidských ostatků. Podle starých povídaček kvůli jejich přítomnosti kolem ostrova nechtěli lovit ani rybáři, kterým se vyplavené pozůstatky údajně zamotávaly do sítí.
Mezi Benátčany se předávala i pověst o tom, že smrtelně nemocní lidé jen čekají na to, aby se mohli po smrti jako duchové na ostrov vrátit. Smutnou historii dokládají i dva mramorové kvádry z roku 1793 s nápisem „Ne Fodias Vita Functi Contagio Requiescunt“ –„Zde nekopejte, odpočívají tu nakažení mrtví“.
GALERIE
Ostrov Poveglia
V knize Pouť do Palestiny, Egypta a Sýrie popisuje mnich Marie-Joseph de Geramb svůj pobyt na Poveglii během roku 1831:
- Ostrov se zejména kvůli pověstem o duších zemřelých, kteří tu straší, stal populárním místem pro milovníky záhad. Natáčely se tu epizody seriálů Ghost Adventures (Dobrodružství s duchy) i Scariest places on Earth (Nejstrašidelnější místa na Zemi).
- Na ostrově se odehrává také polský komiks „Żyjesz?“, který vypráví příběh nemocné dívku a chlapce, kteří se snaží uniknout z ostrova, zatímco jsou loveni morovými lékaři. Ostrov inspirovaný Povegliou je hlavním místem Sandmanova grafického románu Endless Nights (Nekonečné noci), v prvním příběhu Smrt a Benátky .
„Během svého pobytu v Benátkách jsem, milý příteli, měl na práci tolik věcí, že jsem neměl ani okamžik, abych dokončil svůj dopis na rozloučenou. Možná na dlouhou dobu, protože jsem na palubě lodi Ulysses, která zatím nedokončila svou karanténu a podléhá přísným hygienickým zákonům. Já sám jsem považován za člověka, který je infikovaný morem. Tento dopis bude zvednut kleštěmi, dán do plechové krabice a přijde vám probodaný, politý octem a vydezinfikovaný.“
- Lazaret Poveglia, 6. září 1831 na palubě lodi Ulysses
Na zničení ostrova měl podíl také Napoleon Bonaparte. Právě on dal poničit kostel San Vitale, ve kterém se nacházel hodnotný krucifix a malba od malíře Tiziana, a starou zvonici pak přeměnili na maják.
Chvíli ostrov fungoval také jako starobinec a útulek pro lidi bez domova. Později se tam otevřela nemocnice a ústav pro mentálně nemocné. Fungovala až do roku 1968, a podle pověstí se v nemocnici na pacientech často prováděly různé experimenty, běžné měly být třeba lobotomie. Ředitel nemocnice se nakonec podle pověsti zabil skokem z kostelní věže poté, co prohlásil, že ho pronásledují místní duchové. Důkazy o pravdivosti této historky však chybí.
Napoleon, duchové a žirafa
Funkci karanténní stanice si ostrůvek zopakoval i v průběhu 19. století. V karanténě si tu po čtyřicet dní pobyla dokonce i žirafa, kterou darovali Egypťané rakouskému císaři. Pak se odstěhovala do svého nového domova ve vídeňské zoo. Poveglia postupně zůstávala opuštěná a bez využití.
Budovy se mezitím proměnily z velké části v ruiny. V roce 1997 se z ostrova měla stát mládežnická ubytovna, o dva roky později byl ostrov ale vyňat z majetku, který bylo možné prodat soukromníkům. Od roku 2003 je ostrov spravován benátským přístavem a také městem. Až v roce 2013 byla Poveglia konečně opět nabídnuta k prodeji.
O ostrov zájem byl, pár nabídek na odkoupení se sešlo. Jedna z nich mimo jiné chtěla z ostrova udělat ozdravovnu pro pacienty s poruchami příjmu potravy. Nabídky však byly příliš nízké a aukce skončila nezdarem. Ostrov tak dál chátrá, je však možné, že dostane další šanci. Do dražby by podle některých zdrojů mohl znovu jít v roce 2018.
GALERIE
Ostrovy benátské laguny
O revitalizaci ostrova se už několik let snaží sdružení Poveglia per tutti – Poveglia všem. Zelenou část ostrova chce přeměnit na park a veřejně přístupné zahrady, které by měly sloužit jako prostor pro trávení volného času. Ostatně tak si i někteří obyvatelé Benátek ostrov pamatují – jako místo, kam jezdili o víkendech grilovat nebo se koupat.
- Poveglia není jediným z ostrovů benátské laguny, které sloužily jako lazarety nebo jako karantény pro osoby s infekčními chorobami. Dnes je většina těchto ostrovů, navzdory své blízkosti k turisticky atraktivním Benátkám, opuštěná.
- Naproti Giudecce, s výhledem na náměstí Svatého Marka, leží Santa Maria della Grazia. Umělý ostrov vznikl ve středověku, když se sem vysypávaly odpadky a stavební zbytky z Benátek. Ostrov má jméno podle zázračné Madony, která se nacházela v místním kostele. V roce 1264 tu byl postaven hospic pro poutníky do Svaté země. Během patnáctého století byly budovy vypáleny, znovu postaveny, v roce 1671 získali ostrov kapucíni, kostel byl zasvěcen Santa Maria degli Angeli a byly v něm důležitá díla od italských umělců Tintoretta a Veroneseho, sochy od Berniniho. V roce 1810 byl ostrov opuštěn, zničen a budovy byly přeměněny na zásobárny střelného prachu. Právě ten o třicet devět let později explozí celý ostrov zničil definitivně. Poté byl využíván jako nemocnice pro pacienty s tuberkulózou. Ostrov koupila před pár lety společnost Giovanna Stefanel Giesse Investimenti za 11,2 milionu eur s plánem postavit tu luxusní hotel. Dnes je zatím stále opuštěný a nevyužívaný.
- O menším a vzdálenějším ostrově Santo Spirito existují první zmínky kolem roku 1140. Sídlili tu cisterciáci, později také řád svatého Augustina. Krátce tu fungovala tiskárna na hudební knihy, řád byl v roce 1656 z ostrova odvezen a s příchodem Napoleona byl ostrov vypleněn, kostel s malbami od Tiziana zničen a budovy využívány jako kasárna nebo přístřešky pro vojáky. Vyrabovaný ostrov je od roku 1965 úplně opuštěn, před několika lety byl nabídnut k prodeji.
- Na San Servolo žili od 8. století po téměř 500 let benediktinští mniši. Později se k nim připojily řádové sestry z okolních ostrovů, zničených prudkým vlnobitím. Během 18. století ustanovil senát Benátské republiky San Servolo coby vojenskou nemocnici, která byla později přeměněna v psychiatrickou léčebnu. Po reformách zdravotnictví, které upravily pravidla pro psychiatrické léčebny, byla v roce 1978 nemocnice zavřena. Na historii ostrova upomíná i bohatá flóra, rostou tu vysázené léčivé rostliny, které se využívaly pro místní armádní lékárnu. Dnes je na ostrově Mezinárodní benátská univerzita.
- Benediktini sídlili také na Sant'Angelo della Polvere, nejdříve mniši, poté i řádové sestry. Po roce 1518 zde sídlili i karmelitáni. V roce 1555 se senát Benátské republiky rozhodl obyvatele ostrova vystěhovat a zřídil zde sklad střelného prachu. V srpnu 1689 zasáhl ostrov blesk a celý komplex zničil. Několik let byl opuštěn, během 18. století byl krátce využíván opět k vojenským účelům a armádě sloužil až do druhé světové války. Od té doby je opuštěný.
- Benediktini a poté i augustiniáni sídlili od 11. století také na ostrově San Giorgio in Alga. Ten v roce 1717 zničil požár. V roce 1799 zde bylo vězení pro politické vězně, v roce 1944 byl ostrov využíván německou armádou jako tajná základna pro výcvik potápěčů. Aby nebyli odhaleni, měli trénovat jen v noci. Zůstávají zde zbytky některých budov, jinak je ostrov bez využití.
- Podobný osud měly také ostrovy San Giacomo in Paludo a Madonna del Monte. Benediktinské sestry, které ostrov obývaly, kvůli chudobě tohoto místa zůstávaly v malém počtu, postupně ale vymřely. Během napoleonské éry byl zničen, a během druhé světové války využíván k vojenským účelům. Dnes jsou oba ostrovy zcela opuštěny.
- Lazzaretto Vecchio má účel, ke kterému sloužil, i ve svém názvu. Mezi roky 1403 a 1630 se zde nacházel lazaret a nemocnice, která se starala o lidi během morových epidemií. Později ostrov posloužil vojenským účelům. Chvíli také jako útulek pro toulavé psy. Od roku 2004 zde archeologové objevili více než 1500 kosterních pozůstatků morových ran. Byly nalezeny v jednotlivých i v masových hrobech. Počet úmrtí tu během 16. století měl dosahovat 500 za den.
- Podobně na tom bylo i Lazzaretto Nuovo. Dříve zde sídlili benediktini, později ostrov sloužil jako check-point pro zboží podezřelé z nákazy morem. Po vypuknutí epidemie v roce 1576 ostrov začal přijímat i obyvatelstvo s podezřením na nákazu, aby prozkoumalo jejich zdravotní stav. Pokud bylo diagnostikováno onemocnění, byli pacienti přepravováni do nemocnice na Lazzaretto Vecchio. Dnes je to jeden z mála opuštěných ostrovů v benátské laguně, které byly rekonstruovány. Ročně ho navštíví přibližně 15 000 návštěvníků.