Místo Turecka Balaton. Češi znovu objevují dovolenou v místech, kam se jezdilo za socialismu

„Maďarské moře“, jak se Balatonu přezdívá, představovalo za minulého režimu jednu z mála možností, jak si užít zahraniční dovolenou u vody. Člověk tam mohl jít desítky metrů od břehu a stejně měl vodu maximálně po pás.

Právě Balaton je po Bulharsku, které už několik let zase patří mezi oblíbené destinace českých turistů, dalším z míst předrevolučních dovolených, kam se Češi stále častěji vydávají. Například cestovní kancelář Čedok hlásila začátkem roku o deset až patnáct procent větší zájem o zájezdy do Maďarska než loni.

Voda v Balatonu je díky malé hloubce v létě příjemně prohřátá a jezero i jeho okolí nabízí plno dalších aktivit. Turisté mají na výběr vodní sporty, plavbu lodí nebo cyklostezku. Můžou se naložit do teplých vod termálního jezera Hévíz nebo si udělat výlet do zhruba třicet kilometrů vzdálených lázní Zalakaros.

A připomenout si na Balatonu můžou i zážitky z dětství. Ve městě Keszthely má totiž jezero své vlastní muzeum a jedna jeho část se věnuje právě tomu, jak tam dřív vypadala rekreace. Pokud při dovolené na Balatonu někdo něco zapomněl, je možné, že to v muzeu znovu najde – jako součást výstavy.

Plážové koše a ostrý vítr na Baltu 

Nejen otrlejší Češi vyrážejí stále častěji také na Balt. Symbolem dovolené u tamního moře byl za socialismu ostrov Rujána v NDR se svými typickými plážovými koši, které se tam poprvé objevily v roce 1870. Kvůli místnímu počasí vzpomínají předrevoluční rekreanti z Rujány často hlavně na to, jak trávili dovolenou na pláži zabalení v bundách. Vtipálci tehdy dokonce radili, aby si člověk k Baltu přibalil „mast na omrzliny“.

Jak Rujána, tak třeba také polské pobřeží už ale dlouho nejsou synonymem jen nepříjemného ostrého větru, studeného moře a velkých vln. Rujána je teď díky husté síti cyklostezek rájem cyklistů a in-line bruslařů, větrné počasí z ní zase dělá místo vyhledávané kitesurfaři.

Častým cílem výletníků je známý mys Arkona se svými majáky. Zájemci o historii by zase neměli vynechat městečko Prora. Nacisté tam začali koncem 30. let stavět ohromný rekreační komplex. Stavba zůstala nedokončená a před rokem 1989 ji využívala východoněmecká armáda. Několik kilometrů dlouhý kolos teď slouží například jako muzeum nebo galerie, některé jeho části ale chátrají.

Polské pobřeží je zase proslulé písečnými dunami nebo borovými lesy a třeba v Gdaňsku mají od předloňského roku novou atrakci v podobě interaktivního muzea odborového hnutí Solidarita. Muzeum stojí na místě bývalých loděnic, kde v roce 1980 hnutí vzniklo.

Staré dobré… a navíc levné Zlaté písky

Kromě Balatonu a baltského pobřeží roste letos také zájem Čechů o Slovensko, Chorvatsko, Španělsko, Řecko – a především již zmíněné Bulharsko, které zejména kvůli nestabilitě ve východním Středomoří zažívá turistickou renesanci.

Zlaté písky nebo Primorsko jsou pro české turisty oblíbené destinace také kvůli příznivému kurzu měn, protože jedna tuzemská tisícikoruna má totiž v Bulharsku mnohem větší hodnotu než doma; dají se za ni totiž pořídit služby a zboží v hodnotě 1383 korun.

Rekreační oblasti, které by nejmladší generace mohla označit za „retro“, potom zůstávají populární i v Česku. Většinu obsazených chatek a bungalovů hlásí například Máchovo jezero, a to i přesto, že si někteří zdejší stánkaři stěžují na jednu z nejhorších sezon – s ohledem na rozmary počasí.