Spolu s kamarády plánovali akce proti komunistům, nikdy ale žádnou nedotáhli do konce. Přesto skončil Jaroslav Mojžíš ve vězení a v uranových dolech. Na samotce v Uherském Hradišti ani v Jáchymově ale nenaříkal, snažil se, aby ho každý negativní zážitek posílil. Už jako student se věnoval studiu psychologie a to mu zachránilo zdraví.
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s.
Dětství a mládí prožil Jaroslav Mojžíš v Kojetíně, kde měl jeho otec obchod s textilem. Vzpomíná, jak na konci druhé světové války tábořili na jejich dvoře vojáci Rudé armády. „Tady jsou dva ruští vojáci, kteří se s tatínkem spřátelili. Když odjížděli, tak říkali‚ že až odjedou, bude u nás zase dobře, ale u nich že nebude nikdy dobře,“ ukazuje na fotografii.
Dobře ale nebylo ani u nás. Komunisté zrušili Arcibiskupské gymnázium, kde Jaroslav Mojžíš studoval. Odmaturoval sice jinde, ale na vysokou školu ho nevzali. Otci znárodnili obchod a pak přišla měnová reforma. „Celý národ měl jen to, co mu vyměnili, a to bylo na nejnutnější živobytí,“ vzpomíná.
Žádnou odbojovou akci neprovedli, zůstalo jen u plánů
Skupině mladých lidí se to nelíbilo, a proto vytvořili odbojovou skupinu. Scházeli se a přemýšleli, jak bojovat proti režimu. „Říkali jsme si, že nejlepší by bylo letákem, kamarád Jindra vymýšlel, že tam, kde je sídlo okresního výboru, tak tam že bychom dali hřebíky, abychom jim poškodili auta,“ popisuje pamětník.
Říkali si skupina Svoboda, ale všechny jejich odbojové akce zůstaly jen ve fázi plánů. Přesto je 10. prosince 1953 pozatýkali. Odvezli je do věznice v Uherském Hradišti, kde následovaly týdny výslechů a dlouhé čekání na soud. „První, co jsem se zeptal, jestli bijou. A oni říkali, že ne, že už tam není Grebeníček. To bylo i na komunisty moc, a tak ho dali pryč,“ říká Jaroslav Mojžíš.
Knihu o psychologii měl ukrytou i v Jáchymově
Už na gymnáziu se zajímal o psychologii a chodil do Skautu. Obojí mu pomohlo, když šest týdnů strávil na samotce. O rozum tam nepřišel. „Ty první dny jsem si něco promýšlel, ale co mi trvalo hodinu, se pak scvrklo na několik minut a člověk byl v začarovaném kruhu. Potom jsem se snažil dorozumívat morseovkou se sousedy,“ klepe do stolu.
Soud v Uherském Hradišti ho odsoudil na sedmnáct měsíců. Přes Olomouc a věznici na Pankráci se dostal do Jáchymovských uranových dolů. Tábor Vykmanov a později Svatopluk. Dodnes má krabičku s předměty, které si přivezl. „To je figurka, kterou udělal jeden vězeň, je to vyřezané ze dřeva a z toho materiálu, co jsme nosili. Má i kabát proti vodě.“
Paralelní život v lágru
I do Jáchymova mu kamarádi dokázali propašovat jeho oblíbenou knihu Nové základy experimentální psychologie od Břetislava Kafky. Schovával ji ve slamníku. „Nenaříkal jsem tam, ti, co naříkali, ty to úplně psychicky zdevastovalo,“ říká Mojžíš.
V Jáchymově existoval i druhý, paralelní život. Tajné přednášky vysokoškolských profesorů, mše. Jaroslav Mojžíš se potkal se zajímavými lidmi. Například s novinářem a fotografem Jindřichem Frýčem. „Když jsem odcházel z Jáchymova, tak mi řekl, že ho najdu v Praze pod jiným jménem, Marco. Vydal například knihu Soudruh agresor, o tom, jak nás Rusi obsazovali,“ ukazuje knihu.
Vysokou školu vystudoval na Slovensku
Na svobodu se Jaroslav Mojžíš dostal o dva měsíce dřív, s dvouletou podmínkou a samozřejmě cejchem politického vězně. Nakonec se mu ale podařilo vystudovat i vysokou školu, na Slovensku. Nejdřív v Košicích obor zootechnik a pak v Nitře veterinu. „Řekl jsem si, že mě kvůli ničemu než politice nesmí vyhodit,“ říká.
Poslední ročník veteriny dokončil v Brně a zůstal tam. Později vyučoval na pedagogické fakultě, kde potkal i svoji manželku. V roce 1968 se vzali. Zájem o psychologii Jaroslavu Mojžíšovi zůstal, svoji oblíbenou knihu má v několika vydáních. Ducha a tělo posiluje jógou.
