Potomek německého starosty Šafova usmiřuje, dějinám navzdory

„Bývala tady výborná studna, známá tím, že měla skvělou vodu. Lidé sem často chodili,“ vzpomíná Johann Mang v místech, kde v Šafově stával jeho rodný dům. Dnes už z domu zbyly jen stáje. Johann Mang přišel na svět v roce 1931 v německé rodině v českém pohraničí. Jeho otec byl posledním starostou Šafova předtím, než nastoupil k moci Adolf Hitler. O post v čele obce přišel, protože pomáhal místním Židům.

I přesto stihl rodinu Mangových, stejně jako ostatní Němce na českém území, po válce odsun. V červnu 1945 měli jen pár minut na sbalení nejnutnějších věcí. Když opouštěli svůj dům, za rohem už stáli ti, kdo je měli ve vysídlené obci nahradit. „Byla to absolutní beznaděj, věděli jsme, že zpátky nemůžeme. Měli jsme s sebou babičku, která skoro nemohla chodit, skoro nic jsme neměli. Dlouho jsem to tady nazýval cestou slzí,“ dodal Mang.

Později skončil v Německu, kde se oženil a založil rodinu. Na Šafov ale nezapomněl. Od devadesátých let se tam pravidelně vrací. I když návraty nebyly lehké. „Nám jako dětem bylo všechno německé prezentováno jako zlé, nebezpečné a podezřelé. Když sem na jaře 1990 poprvé přijeli vysídlení Němci, bylo vidět, že spousta lidí zůstala zavřená doma. Báli se, že se sem chtějí vrátit a získat zpátky své domy. Byl tu cítit strach,“ vzpomíná kněz a přítel Johanna Manga Vojtěch Vlastimil Protivínský.

Johannu Mangovi se ale brzy podařilo získat důvěru místních. Nepřijel dělat další křivdy, ale usmířit se. „Nikdy ve svém srdci nechoval hořkost nebo nenávist vůči Čechům, mnohokrát opakoval, že to byl důsledek války, kterou vyprovokovali Němci. Snažil se o usmíření a místní velmi rychle pochopili, že to je člověk, s nímž je možné hovořit,“ dodal Protivínský.

Johann Mang nepřivezl do Šafova jen gesta usmíření, ale snaží se i pomáhat. V Německu třeba zorganizoval sbírku na opravu vitráží místního kostela, kde byl sám jako dítě pokřtěn. „Jako malý jsem se chtěl stát knězem,“ vysvětlil Mang. Z jeho iniciativy byly také upraveny hroby německých rodin na místním hřbitově.

„Dnes bych tady klidně mohl žít v nějakém novém domě, ale mnozí by to nedokázali. Nemohli by udělat ten krok k porozumění, už se nechtějí vracet, nechtějí na to vzpomínat,“ říká Mang. Na smíření dnes pětaosmdesátiletý Johann Mang pracuje i v Německu, kde pravidelně pořádá setkání českých rodáků. Právě tam vznikají i plány na další cesty do Šafova.