Malá geneze na úvod
Druhá a třetí generace narozená po holocaustu má už na výběr: Vzít na vědomí. Cítit se nadále zodpovědný. Něco pro to aktivně dělat. Cítit se vinen. Anebo obrátit list. A žít jako kdyby se jednalo o ještě jednu kapitolu historie. Myslím si, že po 70 letech jsou všechny tyto postoje legitimní. Pokud nežijete v Izraeli nebo v Německu. Nebo když jako v mém případě pendlujete mezi oběma světy. Nabízím ve zkratce trochu osobní historie.
Rodiče mého otce zastřelili v Ostravě v prvním týdnu války. Moji matku sebralo gestapo v Budapešti, Osvětim přežila. V roce 1968 naše rodina emigrovala do Izraele, já sama jsem žila 13 let v Německu. Moje třiadevadesátiletá maminka tam žije už víc než 30 let. Já pro změnu dnes zase žiji v Izraeli.
Moje matka je jedna z posledních přeživších. Svoji historii natočila do archivu, který založil Steven Spielberg. Určitě nezapomněla nic. Ale také nikdy znovu nenavštívila koncentráky, ve kterých byla. Rozhodla se pro život, nechtěla být obětí. A dokonce se rozhodla pro život v Německu, v zemi zodpovědné za holocaust milionů – i za její osobní. Co matce v Německu nejvíc vadí, jsou lidé, kterým je víc než 80 let. Muži i ženy. U těch se dodnes ptá, co dělali za války.
Vivat Angela
Ale jinak moje matka nové Německo v podstatě přijala. Stejně jako většina Izraelců. Po desítkách let bojkotu německých výrobků (pro Wagnerovu hudbu to platí stále) má 70 % Izraelců k Německu pozitivní vztah. Berlín je nejpopulárnějším cílem mladé generace. Na Angelu Merkelovou je spolehnutí, bude vždy na straně Izraele. Cítí, že je to nutné. Německá kancléřka se nedá ničím otřást. Ani miliony německých muslimů ji neodradily.
Kancléřka se víc než celá Evropa nenechává zastrašit. Ale v poslední době se ozývají v Německu i jiné hlasy. Podle nedávného průzkumu nadace Bertelsmann si 58 % německých občanů myslí, že je třeba se přestat zabývat historií. Průzkum naznačuje, že 48 % Němců má negativní vztah k Izraeli a 62 % jich má negativní názor na izraelskou vládu. A většina Němců si je vědoma, že holocaust je černou kapitolou německé historie. Ale prý si nemyslí, že jde o součást jejich identity.
Jiný výraz pro segregaci
Izraelský novinář Eldad Beck napsal knihu: „Jiné Německo“. V ní tvrdí, že většina Němců chce být znovu „normální“. Jako všechny národy. Ale on tvrdí, že to je jenom jiný výraz pro antisemitismus. Který existuje podle jeho názoru v Německu stejně jako ve Francii, Británii nebo Švédsku. Sedmdesát let po Osvětimi je nebezpečné být Židem v Evropě. Tak tvrdí každoroční zpráva o antisemitismu, která byla tento týden předložena izraelské vládě. Malý příklad: V roce 2014 bylo jen ve Francii 1 000 protižidovských incidentů. Útok na košer supermarket se čtyřmi mrtvými v Paříži patří už do statistiky roku 2015…
Tak teoreticky by si všichni přeživší měli v podstatě přát žít v Izraeli! Já jsem to své matce nedoporučila. A nejen proto, že také tady máme teroristické útoky a každých pár let menší či větší válku. A kolem dokola arabské státy, místo otevřených hranic Evropy. Nedoporučila jsem jí to ze zcela praktických důvodů: v Izraeli žije dnes 190 000 přeživších holocaustu. Z toho 50 000 žije pod hranicí chudoby. Tisíce jsou závislí na dobrovolnických institucích, které nedostávají žádnou podporu od státu. A jejich hlas je slyšet jenom na pietních dnech. Možná, že by měla štěstí a nepatřila by to této kategorie. Ale v Německu nemusí o nic prosit…