Do politiky vstoupil stoupenec pravého středu hned po nástupu demokracie v Chile. V 90. letech byl senátorem. O prezidentské křeslo usiloval letos už počtvrté. Nejblíže mu byl v roce 2005, kdy jen těsně prohrál v souboji s nyní odstupující prezidentkou Michelle Bacheletovou. Třikrát tedy neuspěl. Teď počtvrté to dokázal a stane se prvním pravicovým prezidentem Chile od pádu Pinochetovy diktatury. Vlastně je to poprvé od roku 1958, co se pravice dostane v Chile k moci demokratickou cestou.
Co se vlastně v Chile stalo, že po nepřetržité vládě širokého uskupení levého středu Concertación (Smíření) došlo ke změně? Mnozí říkají, že spíš než vítězství pravice, to byl rozkol levice. I když samotný Piňera dělení na levici a pravici neuznává. Nicméně v Chile došlo k jednomu velkému paradoxu: Odstupující prezidentka Bacheletová si na konci svého funkčního období stále udržuje až osmdesátiprocentní podporu veřejnosti. Kandidovat znovu ale podle chilské ústavy nemohla a její obrovská podpora se nedokázala přeměnit v podporu kandidátovi jejího hnutí, Eduardu Freiovi. Široké uskupení Concertación se dokonce před volbami rozštěpilo a výsledkem byla také kandidatura mladého, šestatřicetiletého Marca Enríqueze Ominamiho. Chilané se ale nakonec skutečně nerozhodovali podle tradičního schématu levice – pravice, ani podle volebních programů, které byly i velmi podobné. Rozhodovali se podle osobnosti. A jak se ukázalo, Piňera dokázal přesvědčit především jako bohatý a úspěšný podnikatel. Je vlastníkem mimo jiné obří letecké společnosti LAN Chile, fotbalového klubu Colo-Colo a televizního kanálu Chilevisión. V žebříčku nejbohatších lidí světa se nachází na příčce číslo 701. Chilané věří, že ten, kdo dokáže úspěšně spravovat své rozsáhlé podniky, bude umět s úspěchem spravovat také celé národní hospodářství.
Význam pro Latinskou Ameriku
Latinská Amerika se po celé minulé desetiletí obracela doleva. Jak známo, některé země Jižní Ameriky mají radikálně levicové vlády (Venezuela, Bolívie, Ekvádor), jinde je u moci levice umírněná. Ta se postupně prosazovala v Argentině, Brazílii, Uruguayi, Paraguayi. Nyní je Chile první zemí, kde dochází ke změně. Sám Piňera o sobě mluví jako o příteli pravicového kolumbijského prezidenta Uribeho. Naopak v souvislosti s Venezuelou často deklaruje nesouhlas s některými kroky a postupy tamního prezidenta Cháveze. Nicméně sám prohlásil také, že „každá země si musí vybrat sama svůj model, který jí nejvíc vyhovuje“. Dal tím mimo jiné najevo, že hodlá Chávezovo vedení respektovat, nevměšovat se a naopak brát Venezuelu jako partnera. Stejně jak to ostatně dělají další země regionu.
Ani v domácí politice se od Piňery nedají očekávat velké změny. Nebude mít už, co by liberalizoval, protože už teď je v Chile liberalizováno prakticky vše. Naopak, co se sociálních výdobytků týče, tedy hlavně těch, které vytvořila odstupující vláda Michelle Bacheletové, tak ty slíbil ponechat.
Změna to bude velmi postupná a konec konců Chile ani žádné radikální zásahy nepotřebuje. Její hospodářství například velmi dobře proplulo světovou hospodářskou krizí. Její finance jsou zdravé, pro rok 2010 se očekává růst HDP o 3,5 % a nezaměstnanost je 9 %. Chilské hospodářství není závislé na amerických bankách ani na vývozu do jediné lokality. Chilský export a import je vyvážený a orientuje se rovnoměrně na Spojené státy, Evropu i Asii, především Čínu a Japonsko. Sebastián Piňera vstoupí do úřadu 11. března a převezme řízení stabilní ekonomiky a demokracie, jedné z nejrozvinutějších na kontinentu.
