Ráda o dovolené vypadnu z obrazu. Při té v Čechách to jde hůře, zprávy mě doslova obklopují, ale týden v tureckém kempu je dokonalý – titulky novin u stánku s požitkem přehlížím, stejně teď byly plné hlavně začínajícího ramadánu. Horší byl návrat k počítači v Ankaře. Dovolená českých politiků a krach dalších cestovek jsem nerozklikla, denverský kino-vrah mě znepokojil a nejhorší mě čekalo na bulharských serverech – bombový útok na izraelské turisty na parkovišti letiště v Burgasu, druhém největším městě na pobřeží, na letišti, kde se v létě taktak míjejí chartery z nejrůznějších zemí, včetně českých. A hlavně – stalo se to v mém Bulharsku! Jak to? Proč? Co to znamená? Bude se to opakovat?
Protižidovský útok – proč v Bulharsku?
Když byl Bulharsku (spolu s Rumunskem) předem slíben vstup do EU na rok 2007, zemi a svým příbuzným a přátelům jsem to přála. Byla jsem ale přesvědčena, že EU slibovat neměla a měla se řídit vývojem situace. Doposud si myslím, že země, kde si například mafiáni vyřizují účty na veřejnosti (a to je jen to viditelné), je pro mezinárodní uskupení bezpečnostním rizikem. Proto mě nepřekvapuje, že i přes silnou politickou rétoriku o bulharské připravenosti existují země, které se zahrnutím státu to schengenského prostoru nesouhlasí.
Přesto všechno mě nikdy nenapadlo, že se arabsko-izraelský konflikt dostane tímto způsobem i k nám. Je těžké ze všech zpráv a komentářů, co se za týden vyrojily, vybrat to podstatné a hlavně pravdivé (než vyjde tento blog, přibudou další…). Stoprocentní zprávy z vyšetřování jsou logicky tajeny, jako příležitostná divačka televizních detektivek si dovedu představit nasazení izraelských a americký odborníků, kteří jej přiletěli řešit.
Proč tedy právě v Bulharsku? Je-li za atentátem organizace jako Hizballáh, je prý Bulharsko ideálním cílem útoků a je otázkou, proč k prvnímu došlo až teď. Ekonomicky nepříliš silný stát bez většího mezinárodního vlivu, s proizraelskou politikou a tradičně stabilní židovskou komunitou, poměrně nezkušený v boji s mezinárodním terorizmem. K tomu člen EU a na její hranici. Bez velkých konfliktů během posledních 23 let a tudíž možná „ukolébaný“ vlastním poklidem?
Za bezpečnost turistů z Izraele odpovídá podle vzájemné dohody bulharská strana. Před půlrokem ji Izrael upozornil na možné nebezpečí. Někteří komentátoři připomínají, že útok nemusí být „jen“ protižidovský, ale i varováním vůči bulharskému státu – jakým?
V bulharských médiích se objevují kritiky všeho druhu – starších i nových vlád, různých změn v tajných službách, fungování policie, nedávné opožděné lustrace diplomatů.
Ať budou závěry vyšetřování jakékoliv, na intenzivní pocit „konce klidu“ by se nemělo zapomenout. Protože konkrétní případ může být ukončen (a předpokládám, že pokud se ho podaří vyjasnit, nebudou chybět silácké řeči místních politiků), problém tohoto rázu ovšem jednou pro vždy vyřešit nejde – arabsko-izraelským antagonismem je prolezlá velká část světa a od 18. července 2012 do ní patří bohužel i Bulharsko.