Útlum uhelného hornictví začal v západní Evropě již kolem roku 1960. U nás, stejně jako v ostatních státech bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci, se s utlumováním začalo až o třicet let později, až po pádu železné opony. Do té doby v hospodářství těchto zemí dominovala idea, že se rozvoj musí zakládat na výrobě oceli, těžbě uhlí a dalších surovin a že výroba spotřebního zboží smí mít jen reziduální význam.
Dilema jménem útlum hornictví
Potřeby těchto zdrojů a jejich oceňování byly tak velké, že skutečná produkce nikdy nemohla dosáhnout dostatečné úrovně. Uhlí a oceli byl v bilancích vždy jen nedostatek, náklady na jejich výrobu nemohly být nikdy tak vysoké, aby byly důvodem k omezení výroby nebo těžby. V jádru této ekonomické doktríny byla představa, že studená válka mezi Východem a Západem může jednoho dne přerůst v otevřenou válku a že povinností představitelů komunistických zemí je zajistit materiální podmínky vítězství, tj. maximum oceli, maximum uhlí a dalších surovin.
Těžba v povrchovém dole ČSA na Mostecku
Symbolika té doby dávala každému na vědomí, že hodnoty vytváří především práce hutníků a horníků a že tyto profese jsou proto právem na špičce mzdových žebříčků. Opožděný začátek utlumování uhelného hornictví v Česku oproti západní Evropě byl samozřejmě způsoben technologickým zaostáváním nejen samotného procesu těžby a zpracování uhlí, ale především zaostáváním celých oborů a odvětví, které energii vyrobenou z uhlí spotřebovávaly. Extrémně vysoká energetická náročnost veškeré výroby v Česku byla až legendární.
Ještě závažnější důvod zpoždění útlumu uhelného hornictví je však třeba hledat v klíčové definiční vlastnosti systému československého centrálního plánování, totiž v nemožnosti ekonomické kalkulace. Tuto nemožnost popsali a vědecky prokázali už ve 30. letech rakouští ekonomové, naši centrální plánovači je však neposlouchali nebo spíše nesměli poslouchat, jejich práce byly u nás dokonce zakázané. Ceny za socialismu nenesly žádnou informaci o relativní vzácnosti a užitečnosti toho kterého statku, nemohly proto být pro centrální plánovače žádným vodítkem, byly totiž přesně takové, jaké si je naplánovali.
Těžba uhlí
Právě tato osudová slepota centrálních plánovačů spolu s doktrínou nepostradatelnosti těžkého průmyslu a maximální možné těžby uhlí vysvětluje naše vleklé a stále aktuální obtíže s redukcí zbytnělé produkce uhelného hornictví. Po roce 1989 došlo konečně k obnově tržních vztahů a s nimi k renesanci životně důležité informační funkce cen. Ale obrovská setrvačnost výrobních struktur navázaných na těžbu uhlí způsobovala, že cenovou informaci o neefektivnosti mnoha uhelných dolů nemohli dlouho unést ani stát ani noví soukromí vlastníci. Především ji ale nemohli unést sami horníci, ať už organizovaní v odborech nebo ne. Potíže někdejší britské premiérky baronky Thatcherové při vyjednávání s nespokojenými horníky, kteří se nemohli smířit s verdiktem trhu, jsou dodnes v živé paměti.
Rozhodování o útlumu uhelného hornictví je však obrovsky složité i bez ohledu na to, že nutně naráží na zájem horníků mít existenční jistotu. Změnit zaměstnání, přestěhovat se, získat novou kvalifikaci není jen obtížné, v určitém věku a v určitých oblastech to může být skoro nemožné. Složitost rozhodování je dána především spletitostí kauzálních a technologických vazeb mezi potřebami energie v různých výrobách a alternativními možnostmi jejího získávání.
Vznikající jezero Most v místě bývalého povrchového dolu Ležáky.
Jaký dopad na uhelné hornictví může mít rozhodnutí nestavět další blok jaderné elektrárny Temelín? Jiný dopad to bude mít na hnědé uhlí, jiný na černé uhlí, přičemž koksovatelné černé uhlí nekonkuruje hnědému uhlí, které má význam jen pro energetiku, potřebuje však velmi nákladné odsiřování. Jaký dopad na české uhelné hornictví má a bude mít odmítavý postoj k jaderné energetice v Německu a Rakousku, když Česko je v EU pátým největším exportérem silové elektřiny vyráběné hlavně v uhelných elektrárnách a čtvrtým největším plýtvačem energií? Jaký dopad na české uhelné hornictví mohou mít obrovské dotace výroby elektrické energie v solárních elektrárnách nebo z biomasy, které kromě zátěže státního rozpočtu devastují schopnost cen poskytovat spolehlivou kalkulační základnu rozhodování?
A co program zateplování domů? Nakolik jeho úspěšnost sníží spotřebu hnědého uhlí? Kam až může zajít útlum těžby hnědého uhlí, které je v Česku nejvýznamnější energetickou surovinou – závěrečná sanace zbytkových jam po těžbě hnědého uhlí by totiž znamenala vytvořit v Podkrušnohoří nevratně šest nových jezer o celkové ploše 34 čtverečních kilometrů. Je možné riskovat dramatické zvýšení závislosti na dovozu energetických surovin, zejména ropy a zemního plynu z Ruska, kdy výhledy politické stability této oblasti nabádají naopak k maximální opatrnosti? Možnosti dovážet z USA břidličný plyn se neotevřou dříve než za deset let.
Oblasti s ložisky uhlí v Ústeckém kraji
Když se tedy sečtou všechny pravděpodobné události, které ukazují na schůdnost útlumu těžby uhlí, jako je program úspor, možnosti levnějšího dovozu energetických surovin a produkce energie z obnovitelných zdrojů na jedné straně, a pravděpodobné události, které indikují naopak pokračující, ne-li rostoucí potřebu těžby zejména hnědého uhlí, jako je politická nestabilita oblastí, odkud se dováží plyn a ropa, a zastavení rozvoje jaderné energetiky, pak se z čistě bilančně technického hlediska může dokonce jevit alespoň jako hodná vážného uvažování myšlenka prolomení těžebních limitů z roku 1991 v podkrušnohorské oblasti – tj. zbourání Horního Jiřetína a Černic. V těchto lokalitách se totiž nalézá 1,3 miliardy tun vytěžitelných zásob hnědého uhlí, což je jistě svod, kterému může odolat jen principiální pevnost v názoru, že nezbytná adaptace na měnící se podmínky těžby uhlí nemůže probíhat na úkor obyvatel dotčených sídel, nýbrž musí hledat cesty k dalšímu snižování stále ještě nenormálně vysoké energetické náročnosti života v České republice.