Od arabského jara k razii v české mešitě

Od vypuknutí arabského jara uplynuly již více než tři roky. Změnil se náš pohled na arabský svět k lepšímu, nebo jsme zůstali nadále lapeni v zajetí stereotypů a předsudků?

Vítejte v „Lybii“

V českých internetových diskuzích se opakovaně setkávám s mytickou zemí zvanou „Lybie“. Před třemi roky do ní podle řady internetových diskutérů vtrhlo zlé NATO, aby ukořistilo tamní ropu a přitom kvůli své hlouposti svrhlo blahodárný Kaddáfího režim a podpořilo tím tmářské islamisty. Tak nějak podle mne vypadá přetrvávající vulgární interpretace průběhu a výsledků arabského jara v Libyi. Pohled české veřejnosti na Libyi je pro mne přitom důležitý, protože kombinace západní intervence a jí podpořené bezmála totální změny společenského uspořádání z Libye činí ideální příklad pro zhodnocení smyslu a míry úspěšnosti arabského jara.

Je pravda, že způsob smrti Muammara Kaddáfího byl porušením ženevských konvencí a že libyjský konflikt měl nakonec charakter občanské války. Také je faktem, že Západ neudělal pro poválečnou obnovu Libye dost a podílel se tak na vzniku současného politického a bezpečnostního chaosu, jehož dopady jsou cítit jak v oblasti afrického Sahelu, tak na území EU. A v neposlední řadě je třeba si připustit, že Libye dnes nesměřuje k demokracii, nýbrž se od ní vzdaluje a islamisté a extrémisté v ní mají pré. Skutečná Libye je však na rozdíl od svého „lybijského“ protějšku přeci jen komplikovanější, méně černobílá a i ta trocha pozitivního vývoje by se v ní našla…

Kaddáfí na útěku
Zdroj: AP Photo/Francois Mori

Presumpce beznaděje

Když hodnotíme arabské jaro v Libyi, nevyhnutelně nás to táhne ke srovnání současnosti s minulostí. Byl však libyjský režim udržitelný? Nabízel dlouhodobě lepší alternativu? Nebylo to především rozhodnutí Libyjců samých povstat po vzoru sousedního Tuniska a Egypta? Historie nezná kdyby, takže spíše než pokračovat v bezcílném kverulantství nad nevratnými událostmi minulosti je konstruktivnější dívat se dopředu a ptát se, co s tím. Konec konců se nás to bezpečnostně týká. A k tomu je třeba mít naději. Snaha bez naděje na úspěšný výsledek je přeci jen plýtváním časem a energií, není-liž? Má to však háček. Pokud chceme Libyi (Egyptu, Tunisku, Sýrii…) „nadějně pomoci“, musíme si připustit, že Arabové mají na víc, že demokracie či něco podobného je pro ně dosažitelná. Že jim je pomoci.

V Čechách se však Arabům mnoho nadějí nedává. Mávání rukou nad osudem Libye je tak příznačné pro celkové převažující hodnocení arabského jara v ČR. Jak dlouho ale trvala Velká francouzská revoluce? A za jak dlouho poté se stala Francie demokracií? Kolik času nám oproti tomu bylo třeba, abychom zavrhli revoluční změny v arabském světě? Měsíce? Rok, dva? Mimochodem, naděje není jen ostrovem naivního optimismu. Její přínos je i velmi pragmatický. Když 13. února vystoupil v pražském CEVRO Dan Schueftan, ředitel Centra pro národně-bezpečnostní studia při Haifské univerzitě, neustále se ve svém skeptickém posouzení arabského jara odvolával na „jasné analytické zhodnocení“ a zavrhoval cokoliv, co obsahovalo slova jako „věřit“, „doufat“ či „chtít“. Kam jsme se však s tímto „jasným analytickým zhodnocením“ před několika lety dostali? - Do situace, kdy bylo arabské jaro v plném proudu, aniž by jej analytici čekali. Teď, tak zásadní, tak rychlé.

Muslim
Zdroj: ČT24/ČTK/AP

Promarněná šance

Mám dojem, že arabské jaro naše stereotypy o blízkovýchodních kulturách spíše utvrdilo, což je nyní dobře vidět při mediálním běsnění kolem zásahu v objektech Islámské nadace v Praze. Zatímco tradiční instituce, jako je Orientální ústav AČR, k zásahu mlčí, facebooková stránka „Islám v České republice nechceme“ chrlí svým více než 60 000 příznivcům jeden status za druhým. Mám pocit, že ne všichni v české arabistické komunitě jsou ochotni akceptovat, že orient již není jen „tam“ ale i „tady“ a je třeba se k tomu vyjádřit. Pokud totiž odborníci nedělají osvětu, dopadne to tak, že člověk, který byl v souvislosti se zásahem údajně obviněn, RNDr. Vladimír Sáňka, je označen za arabistu, ač je povoláním geolog. Je to totéž, jako označit za islamologa islamistu.

Arabské jaro bylo v ČR promeškanou příležitostí k vedení mezikulturního dialogu, který zasáhne i širší veřejnost. Debata o něm však dopadla podobně jako ta o boji proti terorismu. Trvala dlouho, hloubalo se v ní nad sporem mezi občanskými svobodami a bezpečnostními ohledy a účastnili se jí přední intelektuálové, jen abychom o pár let později čelili odposlechovému programu PRISM, kontroverznímu Patriot Actu, tajným věznicím a cílenému zabíjení pomocí dronů… Intelektuál míní, systém mění. Ani jednu generaci po sametové revoluci jsme se nenaučili vést dialog. Je snadné vyzdvihovat mírumilovnost islámu či zatracovat Araby. Skutečné umění a přínos však spočívají ve schopnosti nebát se sloučit realismus s idealismem – na jedné straně bojovat proti islamofobii a zároveň koutkem oka bedlivě sledovat události ve Švédsku, Francii či Británii. Snažit se o mírumilovné soužití kultur a přitom s chladnou myslí nepouštět ze zřetele ohledy ryze bezpečnostní. Pak se můžeme v debatě posunout a třeba i vědět, kdo je to ten arabista.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...