Divadlo na Vinohradech připomene oceňovaný film Je třeba zabít Sekala. Tamní herci nastudovali divadelní verzi easternu z období protektorátu. Silný příběh o vlivu totality na jedince i společnost je první hereckou příležitostí na českém jevišti pro ukrajinského herce Stanislava Moskvina. Ten se stal novou posilou vinohradského souboru.
Za drama Je třeba zabít Sekala z roku 1998 obdržel Vladimír Michálek deset Českých lvů, počet, který se podařilo překonat až snímku Hořící keř o Janu Palachovi. Osudy všech postav v Sekalovi ovlivní druhá světová válka, v krajní situaci jsou nuceni konfrontovat se s hranicemi dobra, zla a morálky.
Vezmi pas a jeď, řekl mu Töpfer
O téměř osmdesát let později, než se fiktivní příběh odehrává, zasáhla válka zásadně i do života ukrajinského herce Stanislava Moskvina. Do Prahy přicestoval hned v prvních dnech ruské agrese. Pomohl mu ředitel vinohradského divadla Tomáš Töpfer. „Když to vypuklo, zavolal jsem mu a řekl: ,Vezmi pas a jeď,‘“ říká Töpfer. S Moskvinem se seznámil před rokem při natáčení.
V šedesáti letech tak ukrajinský herec začíná novou hereckou kariéru – v českém divadle. „Kdyby bylo po mém, nemluvil bych teď rusky, přestože jsem celý život pracoval v ruském divadle. Ale po tom, co udělali s mojí zemí, bych už rusky nemluvil,“ přiznává. Zatím na jevišti nemluví ani česky, v dramatu Je třeba zabít Sekala dostal němou roli jednoho ze sedláků, kteří mají strach ze mstivého kolaboranta.
Má se ustupovat zlu?
Donáší Němcům, sousedy posílá do koncentráku a pomalu si bere grunt za gruntem. Vesničané ale Sekala svým způsobem stvořili – jejich posměch a nenávist vyvolaly touhu se mstít. „Spousta lidí má v sobě to, co Sekal: určitou zhrzenost a pocit nespravedlnosti,“ domnívá se Marek Holý – představitel muže, který drží v šachu celou vesnici.
„Ve chvíli, kdy začnete zlu ustupovat, nevymezíte mantinely, se nemůžete divit, že se zlo obrátí i proti vám,“ domnívá se režisér inscenace Pavel Khek. Majitelé gruntů ale nechtějí čekat, až je Sekal všechny zničí. Usnesou se, že je třeba nebezpečného souseda zabít. Krví si má za ně ruce umazat osamělý vyděděnec Baran, který pomáhal partyzánům a ve vsi hledá úkryt před Němci. V pražské inscenaci ho ztvárnil Tomáš Dastlík.
S novou životní situací se co nejlépe snaží vypořádat i Stanislav Moskvin. Vnímá ji prý jako výzvu a učí se mluvit česky, aby jeho příští role na Vinohradech už němá nebyla.
