Náročné bylo vytvořit pro Marii Terezii Rolls-Royce, přiznává kostýmní výtvarník. Minisérie se uzavře na Nový rok

Na Nový rok se na ČT1 vrátí Marie Terezie v páté části výpravné koprodukční minisérie inspirované životem i vladařením významné evropské panovnice. Režisér Robert Dornhelm titulní roli svěřil na závěr rakouské herečce Ursule Straussové. Jejího chotě Františka Štěpána Lotrinského hraje opět Vojtěch Kotek, který výrazně zestárl díky práci maskérů. Stejně jako předchozí díly i ten závěrečný si vyžádal náročnou výpravu.

Pro film vznikly stovky kostýmů. Do některých se herci obléknou víckrát, z fundusu se například opakovaně vytahují róby vytvořené pro velkolepé příležitosti, jako jsou svatba nebo korunovace. Zároveň ale bylo pro poslední díl vytvořeno zhruba padesát nových kostýmů.

„Jsem zastáncem recyklace, takže i ty, které se už používaly, jsme se snažili trochu přetvořit, abychom šetřili peníze i čas,“ poznamenává kostýmní výtvarník Ján Kocman.

Nejvíce se převléká Marie Terezie

Nejvíce kostýmů vystřídala postava Marie Terezie – v této roli se navíc postupně vystřídaly tři rakouské herečky: Marie-Luise Stockingerová, Stefanie Reinspergerová a v pátém díle se v panovnici promění Ursula Straussová. Nejméně se převlékala právě v části zachycující závěr jejího života. „Ke konci života byla docela šetřivá, už šaty příliš nestřídala, a po smrti Františka Štěpána se oblékla do černé a nosila ji pak stále,“ vysvětlil Kocman.

Velmi výrazná byla v době Marie Terezie ale i mužská móda. Pánové nosili paruky, podpatky, krajky. Návrháři museli kostýmy vymyslet tak, aby pro současného diváka nepůsobily komicky. „Musíte ustříhnout míru vkusu,“ radí Ján Kocman.

Minisérie sleduje habsburskou panovnici po většinu jejího života – za několik desítek let se proměnila nejen ona, ale samozřejmě i móda. Tehdejší módní trendy se snažil dodržet i autor kostýmů. „Na začátku byla doba striktní, religiózní, ale postupně se to, i vlivem francouzského dvora, uvolňovalo, jak je vidět i v posledním díle, kdy vstupuje na scénu Marie Antoinetta, na níž se ukazuje, jak móda bude dále postupovat, že bude uvolněnější a divadelnější,“ upřesnil Kocman.

Rozhovor s kostýmním výtvarníkem Jánem Kocmanem a Ondřejem Lipenským (zdroj: ČT24)

Svatba dala zabrat

Autentičnosti kostýmů napomáhaly návody v dobových malbách a dokumentech. „Velmi nám pomohl ateliér v Římě, který sbírá dobové věci. Tam jsme mohli studovat, jak skutečně vypadaly, takže některé věci pro film jsou vyráběné podobným způsobem, to znamená ručně, ale většina je šita strojově, jinak bychom to nestíhali,“ přiznává autor kostýmů. Ruční práce přišla na řadu u kousků, které kamera zabírala detailněji.

Za kostýmně nejnáročnější považuje přípravu svatby. „Vidíme, jak se móda mění. Krinolína se roztahuje a už je z ní – jak říkala Táňa Pauhofová – skříň. Režisér to nazýval Rolls-Roycem. Postavy jsou vlastně velké lodě, které plavou prostorem. A náročný byl také korunovační ornát Josefa, který měl na sobě, když ho korunovali za římského krále. To je vždy takové výjimečné, takže je třeba, aby to bylo přesné,“ popisuje Kocman.

Náročný byl nevěstinec

Nakašírované nejsou ani honosné zámecké prostory panovnického dvora. Jako základ pro návrat do doby Marie Terezie posloužily v dosavadních částích především Kroměříž, Valtice a Jaroměřice nad Rokytnou. „Necelá polovina lokací se musela udělat zcela nově, protože poslední příběh vypráví novou etapu života Marie Terezie a Josefa II., nedalo se použít vše jako předtím,“ doplnil filmový architekt Ondřej Lipenský.

 Nově posloužil třeba klášter Plasy na Plzeňsku, kde vznikla pracovna pro Františka Štěpána. „Zajímavý je i zámeček v Hošticích u Kroměříže. Jednou z nejnáročnějších lokací na dohledání byl totiž nevěstinec. Nakonec jsme našli jeden soukromý zámeček, kde i díky vstřícnosti majitele se nám povedlo realizovat filmový záměr,“ doplnil architekt.

Česko je podle něho pro natáčení snímků z barokních časů vhodnou zemí. „Minimálně od dob filmu Amadeus víme, že tady ty lokace jsou. Většinou se najdou takové, že na nich můžete příběh natočit a podívat se na 360 stupňů kolem dokola v podstatně s minimálními úpravami. Myslím stavebními, jinak nábytek a spoustu dalších věcí musíte dotvořit,“ dodává.

Na jedné straně Kroměříž, na druhé Vídeň

V ulicích je dobové natáčení pochopitelně o dost složitější. „Za prvé doba se za posledních třicet let hodně změnila a zlepšují se stále fasády domů, a když už si ulici najdete, tak tam většinou bojujete s žaluziemi v oknech, elektrickými rozvaděči, lampami a satelity. Je cíl, aby se to nemuselo řešit vše v postprodukci, takže hledáte způsob, jak to zakrýt, aby to zapadalo do té doby,“ říká.

Prozradil, že k největším postprodukčním zásahům došlo při točení pohřbu Marie Terezie. „Odnášení rakve do Kapucínské kaple jsme natočili před kostelem Jana Křtitele v Kroměříži, ale protipohled už je Vídeň. A potom v zámku ve Slavkově se točí zámek Hofburg v Innsbrucku. Zámek využíváme, jak je, ale dodělalo se panorama Alp,“ upozornil diváky na další příklad.

Opět politika i romantika

Pátý a poslední díl série opět míchá historii, politiku i romantiku. Odehrává se patnáct let od konce předchozí části, v letech 1760 až 1780, řeší tedy sňatkovou politiku Marie Terezie, finanční problémy monarchie i cestu Josefa II. na císařský trůn. Režie se opět ujal rakouský režisér Robert Dronhelm.

„Celá série vzbudila společenský zájem o Marii Terezii jako o osobnost, ale i o dobu její vlády, o osvícenství. Povedlo se nám najít látku, s níž jsme mohli oslovit zahraniční partnery a otevřít si dveře k mezinárodní spolupráci,“ uvedl generální ředitel České televize Petr Dvořák.

„Pro Českou televizi se jednalo o první takto rozsáhlou koprodukci ovšem s velkým českým tvůrčím vkladem od počátečních idejí, námětů i scénářů. A to i přesto, že jde spíše o rakouskou hrdinku. Nyní její příběh vrcholí, a nejen z diváckého pohledu ušla velmi úspěšnou cestu. Všechny dosavadní díly série měly vysokou sledovanost,“ dodává.

Česká televize uvedení závěru výpravné série doplní 11. ledna dokumentem Josef II.: rebel na trůnu.