Jaroslav Foglar nikdy nepotvrdil existenci skutečného klubu Rychlých šípů ani neprozradil, kde přesně by mohla ležet tajemná Stínadla, kam se pětice hochů vypravuje za dobrodružstvím v jeho komiksech i románech. Foglar napsal i jiné chlapecké příběhy, ale kultovními se pro mnohé čtenáře zejména dnešní střední a starší generace staly především právě ty „rychlošípácké“. Nová výstava Město jako přízrak v podzemí pražského Domu U Zlatého prstenu sleduje inspirace a motivy Foglarovy tvorby v Praze.
Praha Jaroslava Foglara už neexistuje, „objevili“ ji ale ve sklepě Domu U Zlatého prstenu
„Máte možnost proniknout do tajemného labyrintu Foglarovy tvorby, která se odvíjí od skutečných ulic. Vycházíme z reálií a snažíme se detektivně vystopovat impulsy, motivy, inspirace, které Foglara formovaly a které přetavil ve své úžasné romány a obrazy městských labyrintů,“ zve na výstavu Petr Kotek. Režisér, který v devadesátých letech natočil adaptaci Záhady hlavolamu, se na přípravě expozice podílel.
Kudy chodil Foglar
Podobnost světa správňáckých Rychlých šípů, záhadných Vontů i škodícího Bratrstva kočičí pracky lze hledat na konkrétních adresách, kde Foglar žil. Narodil se v Benátské 3 na Novém Městě pražském. Rodina se nedlouho poté přestěhovala do Předlic a následně do Poděbrad, kde se otec tehdy malého Jaroslava léčil se srdečními potížemi. Po návratu do Prahy paní Foglarová na Korunní třídě na Vinohradech provozovala papírnictví.
Posledních dvacet let života pak spisovatel bydlel v Křišťanově ulici na Žižkově. Byt, kde v roce 1999 zemřel, byl dvacet let kvůli sporům o dědictví zapečetěn, nyní slouží jako rezidence pro literáty. Nábytek i osobní předměty, které ve Foglarově domácnosti zůstaly tak, jak je jejich majitel opustil, jsou částečně k vidění i na aktuální výstavě.
Kluk z nuselských a vinohradských činžáků podnikal s dětmi ze sousedství výpravy k vodě a do tajemných končin Starého Města, které patřily místním partám, některé neměly ke rvačce daleko. Město objevoval i jako už dospělý Jestřáb s chlapci ze svého oddílu. To vše ve své fantazii transformoval do podoby fiktivního města. Výtvarník Pavel Čech před několika lety vytvořil podrobnou mapu vymyšlených Stínadel. Jejich místopis se pokusil rekonstruovat podle popisů a zmínek ve Foglarových příbězích.
Foglarova Praha zmizela s asanací
Konkrétní původní místa, která Foglara ke Stínadlům inspirovala, se ale určují těžko. Za jejich předobraz se nicméně bere Staré Město, potvrzuje komisařka výstavy Pavla Státníková. Poblíž Haštalského náměstí se tu dokonce skrývá ulička Ve Stínadlech, název ale dostala až v roce 2007.
„Je potřeba si uvědomit, že Jaroslav Foglar byl dítě pražské asanace, to znamená, že v jeho raném dětství, před první světovou válkou a částečně i mezi válkami, se bouraly velké komplexy domů na Starém Městě, a on měl možnost vidět fascinující vnitřnosti těch budov,“ připomíná Petr Kotek. „A muselo ho to okouzlit. Viděl i pohřební tramvaj projíždějící Prahou, viděl snímání zvonů rekvírovaných za obou válek,“ popisuje scény, které se promítly i do Foglarova literárního dobrodružství.
Kotek zároveň poukazuje na to, že „foglarovky“ se četly v dobách, kdy fungovaly jako útěk od ne vždy radostné skutečnosti. „Jeho romány vycházely v počátcích protektorátu, kdy pomáhaly tehdejším klukům vytvořit si určitý bezpečný, i když trošku temný a morbidní svět, který by je pronesl tímto obdobím. Stejně jako za našeho dětství normalizací,“ domnívá se sedmapadesátiletý filmař.
Od Šmejkalovy ohrady k Vontům
Foglarovský svět autoři výstavy vystavěli ve sklepeních Domu U Zlatého prstenu. Návštěvníci projdou kolem Šmejkalovy ohrady přes Rozdělovací třídu do Stínadel. Setkají se s Bratrstvem kočičí pracky a zajdou za Janem Tleskačem do kostela sv. Jakuba, odkud se s Rychlými šípy vydají podzemními chodbami. „Toto je prostor, který přivádí k mysterióznějším idejím Jaroslava Foglara. Byl ovlivněn fenoménem smrti, když mu byly čtyři roky, zemřel mu otec, a to na něj mělo hluboký dopad,“ doplnila k této části Pavla Státníková.
Samostatná část je věnována tajemným Vontům, které s Rychlými šípy spojuje zájem o hlavolam ježka v kleci. „Společnost Vontů existuje dodnes. Vontové se dokonce hlásí k hlubším kořenům než k Jaroslavu Foglarovi, a to k tradici klukovských part v Josefově na Židovském městě,“ upozorňuje Státníková.
Na výtvarném pojetí výstavy se mimo jiné podílel výtvarník Richard Fischer, který je spolu s Džianem Babanem autorem komiksu Rváčov. V něm vycházeli z příběhů dětí, které se označovaly za skutečné Vonty. V staropražských uličkách se pohybovaly v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Tedy ještě za Foglarova života.
Pátrání pokračuje
Sklepní výpravu za Foglarem doplňuje v nadzemní části galerie obrazů, které přibližují atmosféru Prahy v době spisovatelova dětství a mládí a zachycují i další místa, jež mohla autora inspirovat v pozdějších letech.
GALERIE
foglarova praha na výstavě
Podle Petra Kotka ocení expozici Město jako přízrak spíše lidé, kteří „foglarovky“ znají. Věří ale, že inspiraci poskytne i současným mladým čtenářům:
„Jsou to generace a generace, jsou to desítky let pátračů, kteří objevovali kouzlo starých zpuchřelých romantických městských čtvrtí a vycházeli ho zkoumat. Dneska je to trošku potíž, dneska máme všude zamčené domy, bezpečnostní systémy, bezpečnostní služby, přesto existují dodnes skupiny pátračů, kteří prolézají město a snaží se odhalit jeho tajemství, jeho kouzlo, navazovat na věci dávno zapomenuté. A možná, že to je motiv, který může přitáhnout dnešní kluky i holky.“
Město jako přízrak si zájemci můžou procházet až do září příštího roku. Od letošního podzimu výstavu doprovodí jednou měsíčně přednášky o díle Jaroslava Foglara.
