Ve věku 101 let zemřel americký básník, nakladatel, malíř a politický aktivista Lawrence Ferlinghetti, píše deník The Washington Post s odvoláním na umělcova syna. Ferlinghetti byl jedním z otců americké beat generation, která zásadně ovlivnila také českou kulturu.
Zemřel beatnik a „etický anarchista“ Lawrence Ferlinghetti
V dějinách literatury za sebou Ferlinghetti zanechal přinejmenším dvě nesmrtelné stopy. Nejprve jako autor sbírky Lunapark v hlavě (1958), která se spolu s Kvílením Allena Ginsberga ve Spojených státech zařadila mezi nejvlivnější a nejčtenější knihy poezie druhé poloviny století.
Proslavil se také jako spolumajitel City Lights, prvního knihkupectví v USA prodávajícího výhradně paperbacky. Zprvu nenápadný obchod později začal knihy také vydávat a vybudoval si pozici kulturní instituce, která proměnila americkou knižní kulturu. Zde vyšla mimo jiné zmiňovaná sbírka Kvílení, kvůli čemuž Ferlinghetti čelil obvinění z obscénnosti. Nakonec byl osvobozen s tím, že Kvílení má „očistnou společenskou důležitost“.
Jeho pojetí básnictví zahrnuje občanskou angažovanost a kritiku vládnoucí moci. Sám sebe Ferlinghetti označoval za etického anarchistu zaměřeného na komunitu. Anarchii přitom nechápal jako politické hnutí nebo filozofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu.
V padesátých letech proto přitahoval pozornost FBI, o dekádu později organizoval demonstrace proti válce ve Vietnamu a stál u zrodu hnutí hippies. Žil v komuně v Novém Mexiku, angažoval se v ekologických hnutích a v novém tisíciletí vystupoval proti válce v Iráku.
Pod vlivem „prokletého“ Baudelaira
Ferlinghettiho cesta ke slávě přitom vůbec nebyla přímá ani snadná. Otec, italský přistěhovalec, zemřel ještě před jeho narozením a matka byla krátce po porodu hospitalizována v ústavu pro duševně choré. O chlapce, který se narodil jako Lawrence Ferling a příjmení si změnil v roce 1955, se proto musela postarat příbuzná ve Francii.
Do USA se vrátil v pěti letech a pak strávil rok v dětském domově. V pubertě měl opakovaně problémy se zákonem. Život mu radikálně změnil výtisk poezie Charlese Baudelaira. Tvorba francouzského „prokletého básníka“ mladému bouřlivákovi otevřela oči pro kulturu a přiměla ho studovat na Severokarolínské univerzitě, kde v roce 1941 absolvoval novinařinu.
Za druhé světové války se dal k námořnictvu. Účastnil se invaze v Normandii, sloužil v Japonsku po svržení atomových bomb a po návštěvě Nagasaki se stal pacifistou. Po propuštění z armády získal v roce 1947 na Columbijské univerzitě magisterský titul a o tři roky později obhájil doktorskou disertaci na pařížské Sorbonně.
Po sňatku v roce 1951 se Selden Kirbyovou, se kterou má dceru a syna, se přestěhoval do San Francisca, kde začal vyučovat francouzštinu. Současně navázal kontakt s komunitou avantgardních umělců, mimo jiné Robertem Duncanem, Kennethem Patchenem nebo Kennethem Rexrothem.
Recitace za doprovodu hudby
V dubnu 1998 Ferlinghetti navštívil Česko, účastnil se zde Festivalu spisovatelů. Ferlinghettiho příjezd do Prahy tehdy organizoval zakladatel Jazzové sekce Karel Srp. Po uvěznění členů Jazzové sekce v osmdesátých letech se totiž Ferlinghetti zasazoval za jejich propuštění.
Kromě sbírek básní Ferlinghetti psal i romány (například imaginativní román Ona z roku 1960), dramatické útvary, překládal a účastnil se mnoha básnických čtení po celém světě. Zajímal se také o buddhismus a v osmdesátých letech se věnoval politicky zaměřeným prozaickým textům.
Ferlinghettiho tvorbu – stejně jako díla jeho generačních druhů – do značné míry formovalo to, že je určena k hlasitému čtení. Básník sám ostatně často tvořil nebo recitoval inspirován hudebním doprovodem. Ve svých dílech oslavuje lásku, tvořivost a svobodu a útočí na necitlivý politický systém, materialismus a konzumerismus.