Nerez znovu vydal první album Masopust. K nedožitým šedesátinám Zuzany Navarové

Po 33 letech vyšlo znovu album, jehož obal zdobí zafačované krvácející jablko ve tvaru srdce od výtvarníka Jiřího Vovsa. Dnes už legendární první deska skupiny Nerez Masopust vychází jako vinyl i CD k nedožitým šedesátinám zpěvačky Zuzany Navarové. Na vznik desky pro Události v kultuře vzpomínal jeden ze spolutvůrců Nerezu Vít Sázavský. Rozhovor vedl moderátor Jiří Svoboda.

Zuzana Navarová
Zdroj: ČTK Autor: Marta Myšková

Album patří mezi pilíře české populární hudby. Jak silné vzpomínky vám na ně zůstaly?

Já jsem především v šoku, my jsme si vůbec nemohli myslet před 33 roky, že znovuvydání téhle desky bude událostí v kultuře a já budu v televizi. Velká čest pro nás.

Ty písničky jsou dodnes slavné.

Dodnes je hrajeme koncertně, alespoň ty, které dokážeme s kolegou (Zdeňkem) Vřešťálem uzpívat. Teď máme nově i zpěvačku. Ta deska je zvláštní tím, že nebylo v té době jednoduché si usmyslet, že natočíme nějakou desku, že skupina prostě natočí album.

Video Události v kultuře
video

Události v kultuře: Album Masopust skupiny Nerez znovu vychází

O tom chci mluvit. Ta nabídka přišla původně od Supraphonu, ale deska nakonec vyšla v Pantonu. Proč?

My jsme vedli jednání, spíše jsme byli na koberečku u nějakých zodpovědných osob, což byli pravděpodobně kovaní komunisté. A tam shledali, že něco úplně není, jak by si přáli. Je to zvláštní, protože naše kapela se nikdy nezabývala tématy společenskými nebo ideologickými. My jsme si hráli na svém písečku věci milostné, niterné, takovou lyriku. To zejména Zuzaně bylo vlastní.

Přece jen jste hráli muziku, která tehdy obvyklá nebyla.

My jsme byli taková akustická partička, možná folková, čert ví, kam nás zařadit, s tím byl vždycky trochu problém. A vlastně nám to vyhovovalo.

V roce 1982 jste vyhráli Portu, ocenění získala i Zuzana Navarová. Nepomohly vám k desce právě tyhle události?

Možná ano, protože koneckonců to publikum Porty, těch strašně moc lidí, masa lidí, kteří neměli ve volném čase kam jet, nemohli jet do zahraničí, tak jezdili do lesa, do přírody, hráli si na kytary, jezdili na koncerty a festivaly. A Porta byla jeden z těch nejvýznamnějších a největších.

Jak dlouho ta deska vznikala?

To je takový zajímavý sběr. My jsme tak jednou za rok, někdy od roku 82 do roku 85, dostali příležitost v královéhradeckém studiu tehdy Československého rozhlasu, kde byl Zuzanin tatínek redaktorem, tak nám tam možná udělal oko, nevím. Ale asi tam nešlo o protekci, protože minimálně Zuzana byla nepřehlédnutelná, takže dříve či později by se ozvalo nějaké jiné studio. Ale dostali jsme šanci a vždy jsme tam přijeli na tři čtyři dny a natočili dvě tři čtyři písničky, smíchali a zase odjeli. Oni to občas vysílali v rádiu, možná i v celostátním.

A když těch písní bylo asi deset, tak došlo k tomu neúspěšnému jednání na Supraphonu, kdy nám vrtali do textů, ale kvůli úplným bezvýznamnostem, dneska mi to přijde k smíchu. A přišel Panton, druhé vydavatelství v naší zemi, a chopil se toho díky panu inženýrovi (Stanislavu) Titzlovi, což byla persona velmi moudrá, který se toho ujal, prosadil to a deska vyšla.

Fungují ty písničky na vašich koncertech dodnes?

No jejda! Fungují. S kapelou Neřež, která teď je trochu umlčená, to byla pánská sestava, po skončení Nerezu jsme se Zdeňkem Vřešťálem a dalšími muzikanty hrávali nové písně, ale do toho jsme často zařazovali repertoár původních Nerez. Teď je to o to snazší, protože máme zase zpěvačku a tu značku Nerez jsme obnovili pod názvem Nerez & Lucia.