Ve čtrnácti založila symfonický orchestr. Nastartoval plno dobrého, říká Petra Soukupová

8 minut
Petra Soukupová v Událostech, komentářích: Prostě nás baví hrát
Zdroj: ČT24

Založit symfonický orchestr na malém městě, jakým je Police nad Metují, vypadalo zpočátku jako naprosto šílený nápad. Za devět let fungování ale Police Symphony Orchestra hraním získal téměř milion korun na dobročinné účely a koncertoval s Martou Kubišovou nebo Petrem Jandou. Nemáme nálepku profesionální, ale prostě nás baví hrát, říká v rozhovoru pro Události, komentáře Petra Soukupová, která orchestr založila ve čtrnácti letech. Za své aktivity získala ocenění Mladý srdcař roku 2018 Nadace Via Bona.

Z koncertů Police Symphony Orchestra vychází neuvěřitelná energie. Kde ji berete? 

Možná v mládí. Orchestr je složený z mladých muzikantů, věkový průměr se pohybuje kolem dvaceti let. Možná je to i tím, že členové orchestru se hodně podílí na jeho chodu.

Přenáší se vaše energie i do míst, kde děláte charitu? Třeba do Hospitalu Broumov, jemuž pomáháte shánět zdravotnické vybavení a pomůcky pro pacienty především ve vysokém věku?

Myslím si, že orchestr svou energií právě díky beneficím nastartoval plno dobrého. Nejen to, že přispíváme Nadačnímu fondu Hospital Broumov částkou z koncertů, ale orchestr dneska sdružuje okolo sebe i další lidi, kteří nám pomáhají, nejen muzikanty.  

Jak jste vůbec ve čtrnácti přišla na nápad, že založíte v Polici symfonický orchestr? 

Přišel s tím můj brácha. Já hrála na housle ve smyčcovém orchestru v Polici nad Metují, on na bicí v bigbandu a napadlo ho, že bychom mohli ty orchestry spojit. Nakonec se nespojily, ale spojilo se plno mladých muzikantů z celého regionu, dneska už plno lidí dojíždí dokonce mimo Královéhradecký kraj.

Nápad něco vytvořit je jedna věc, ale udržet pak vše v chodu je věc druhá, často obtížná. Vám se to daří od roku 2010. Jak to máte zařízeno například s nástroji? Předpokládám, že pro takové těleso nestačení vybavení základní umělecké školy. 

ZUŠ nám prvních pět šest let hodně pomáhala tím, že nám půjčovala nástroje. Pak už to ale bylo neudržitelné, protože počet koncertů se zvyšoval. Menší nástroje, jako třeba housle, vlastní každý sám, větší nástroje, jako jsou tympány, marimba nebo velký buben, jsme si nakoupili vlastní. Pomohli nám naši fanoušci, na crowdfundingovém portálu HitHit jsme sehnali téměř půl milionu korun.

Dá se říct, jaký je poměr peněz, které z koncertních výtěžků dáváte na charitu, a financí na provoz orchestru?

To si netroufnu odhadnout. Máme stěžejní benefiční projekty, z nichž jde celý výtěžek na dobrou věc, a poté koncerty, z nichž jdou peníze na orchestr, na notový materiál a různé režijní náklady, abychom mohli platit energie a tak dále.

A jak složité je udržet pohromadě ansámbl padesáti mladých muzikantů. Vládnete jim jako zakladatelka tvrdou rukou, nebo jim necháváte prostor?

Tvrdou rukou nevládnu. Každý se může vyjádřit k tomu, kam by měl orchestr směřovat. Hlasujeme i o tom, co se bude hrát. Diskuse je důležitá, obzlvášť pro orchestr, který je založený na dobrovolnictví, kdy muzikanti hrají ve svém volném čase bez nároku na honorář. 

To byl důvod, proč jste odmítla koncertovat v Obecním domě? Protože by tam nemohli hrát všichni členové orchestru?

Odmítnutí bylo z více důvodů, ale z velké části právě proto, že nechci orchestr dělit. Nemám to srdce říct: Ty tam může hrát, ty nemůžeš. To by nebylo správné. 

Police Symphony Orchestra hrál také se spoustou slavných muzikantů. Které spolupráce si ceníte nejvíc? 

To se nedá říct. Ceníme si opravdu každé spolupráce, nebereme ji jako samozřejmost. Jsme rádi, že s námi spolupracuje Balet Národního divadla, Václav Zahradník i Dasha s Martinem Kumžákem. Je hezké, že jsou nakloněni pracovat s orchestrem, který nemá žádnou nálepku „profesionální“, ale který prostě baví hrát.

Je jeden moment, který vám za devět let fungování orchestru nejvíce utkvěl v paměti? 

To byl moment na plese v roce 2018, kdy osm set diváků zpívalo jako překvapení děkovnou píseň orchestru. To byl pro mě asi nejsilnější moment.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
před 17 hhodinami

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
před 19 hhodinami

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
včera v 10:10

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025
Načítání...