Založit symfonický orchestr na malém městě, jakým je Police nad Metují, vypadalo zpočátku jako naprosto šílený nápad. Za devět let fungování ale Police Symphony Orchestra hraním získal téměř milion korun na dobročinné účely a koncertoval s Martou Kubišovou nebo Petrem Jandou. Nemáme nálepku profesionální, ale prostě nás baví hrát, říká v rozhovoru pro Události, komentáře Petra Soukupová, která orchestr založila ve čtrnácti letech. Za své aktivity získala ocenění Mladý srdcař roku 2018 Nadace Via Bona.
Ve čtrnácti založila symfonický orchestr. Nastartoval plno dobrého, říká Petra Soukupová
Petra Soukupová v Událostech, komentářích: Prostě nás baví hrát (zdroj: ČT24)
Z koncertů Police Symphony Orchestra vychází neuvěřitelná energie. Kde ji berete?
Možná v mládí. Orchestr je složený z mladých muzikantů, věkový průměr se pohybuje kolem dvaceti let. Možná je to i tím, že členové orchestru se hodně podílí na jeho chodu.
Přenáší se vaše energie i do míst, kde děláte charitu? Třeba do Hospitalu Broumov, jemuž pomáháte shánět zdravotnické vybavení a pomůcky pro pacienty především ve vysokém věku?
Myslím si, že orchestr svou energií právě díky beneficím nastartoval plno dobrého. Nejen to, že přispíváme Nadačnímu fondu Hospital Broumov částkou z koncertů, ale orchestr dneska sdružuje okolo sebe i další lidi, kteří nám pomáhají, nejen muzikanty.
Jak jste vůbec ve čtrnácti přišla na nápad, že založíte v Polici symfonický orchestr?
Přišel s tím můj brácha. Já hrála na housle ve smyčcovém orchestru v Polici nad Metují, on na bicí v bigbandu a napadlo ho, že bychom mohli ty orchestry spojit. Nakonec se nespojily, ale spojilo se plno mladých muzikantů z celého regionu, dneska už plno lidí dojíždí dokonce mimo Královéhradecký kraj.
Nápad něco vytvořit je jedna věc, ale udržet pak vše v chodu je věc druhá, často obtížná. Vám se to daří od roku 2010. Jak to máte zařízeno například s nástroji? Předpokládám, že pro takové těleso nestačení vybavení základní umělecké školy.
ZUŠ nám prvních pět šest let hodně pomáhala tím, že nám půjčovala nástroje. Pak už to ale bylo neudržitelné, protože počet koncertů se zvyšoval. Menší nástroje, jako třeba housle, vlastní každý sám, větší nástroje, jako jsou tympány, marimba nebo velký buben, jsme si nakoupili vlastní. Pomohli nám naši fanoušci, na crowdfundingovém portálu HitHit jsme sehnali téměř půl milionu korun.
Dá se říct, jaký je poměr peněz, které z koncertních výtěžků dáváte na charitu, a financí na provoz orchestru?
To si netroufnu odhadnout. Máme stěžejní benefiční projekty, z nichž jde celý výtěžek na dobrou věc, a poté koncerty, z nichž jdou peníze na orchestr, na notový materiál a různé režijní náklady, abychom mohli platit energie a tak dále.
A jak složité je udržet pohromadě ansámbl padesáti mladých muzikantů. Vládnete jim jako zakladatelka tvrdou rukou, nebo jim necháváte prostor?
Tvrdou rukou nevládnu. Každý se může vyjádřit k tomu, kam by měl orchestr směřovat. Hlasujeme i o tom, co se bude hrát. Diskuse je důležitá, obzlvášť pro orchestr, který je založený na dobrovolnictví, kdy muzikanti hrají ve svém volném čase bez nároku na honorář.
To byl důvod, proč jste odmítla koncertovat v Obecním domě? Protože by tam nemohli hrát všichni členové orchestru?
Odmítnutí bylo z více důvodů, ale z velké části právě proto, že nechci orchestr dělit. Nemám to srdce říct: Ty tam může hrát, ty nemůžeš. To by nebylo správné.
Police Symphony Orchestra hrál také se spoustou slavných muzikantů. Které spolupráce si ceníte nejvíc?
To se nedá říct. Ceníme si opravdu každé spolupráce, nebereme ji jako samozřejmost. Jsme rádi, že s námi spolupracuje Balet Národního divadla, Václav Zahradník i Dasha s Martinem Kumžákem. Je hezké, že jsou nakloněni pracovat s orchestrem, který nemá žádnou nálepku „profesionální“, ale který prostě baví hrát.
Je jeden moment, který vám za devět let fungování orchestru nejvíce utkvěl v paměti?
To byl moment na plese v roce 2018, kdy osm set diváků zpívalo jako překvapení děkovnou píseň orchestru. To byl pro mě asi nejsilnější moment.