Hoteliér aneb Vzkříšení živočicha Pavla Landovského

Pavel Landovský v roli umírajícího Pavla Landovského. A jeho někdejší kolegové z Činoherního klubu jako ti, kteří mu představení v jeho vlastním zájmu kazí. Život hrou a hra o životě - a také smrti, nepotřebnosti, smutku a přátelství. Dokudrama Hoteliér je záznamem opravdovosti a poctou jednomu herci, který potřebuje publikum jako vzduch.

Mně se chtělo jednou v životě umřít a nikdy jsem nikomu neřekl proč, protože by mně to nikdo nevěřil… uzavírá pan Hanzl osamělým monologem hru Hodinový hoteliér. Text Pavla Landovského o životem zapomenutém stárnoucím muži nastudoval Evald Schorm a v premiéře uvedl v roce 1969 v Činoherním klubu. Hanzla hrál Oldřich Nový. Ale jako by roli tehdy třiatřicetiletý Landovský napsal sám o sobě o půlstoletí starším.

„On si napsal o svém umírání a teď to prožívá,“ říká režisér Jan Kačer, který přišel s nápadem, jak prostřednictvím Hodinového hoteliéra nemocného a rezignujícího Landovského vytrhnout z letargie a vrátit zpět k životu. K „projektu“ přizval někdejší kolegy z Činoherního klubu 60. let, kdy se vezl na nové vlně - Josefa Abrháma a Vladimíra Pucholta. Divadelní přátelé, jejichž cesty po roce 1968 rozdělily zákazy a emigrace, se sešli poprvé společně po pětačtyřiceti letech.

Co nás pojilo…

"Landovský a Pucholt jsou oba mí kamarádi a oba dva mám rád. Překvapilo mě, že Pucholt, který žije v Kanadě, a Landovský, který žije u Prahy, se čtyřicet let neviděli. A byla tu možnost udělat setkání u jednoho textu a připomenout si, co nás pojilo dohromady, jaké přátelství a jaký smysl pro svět," podotýká Kačer.

Hoteliér / Jan Kačer, Pavel Landovský, Vladimír Pucholt
Zdroj: ČT24/Artcam

Až potom přišel nápad setkání zaznamenat, přestože jistého nebylo nic - ani to, že Landovský pomocnou ruku přijme. Kačer oslovil Josefa Abrháma mladšího (syna Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové), jehož znal ještě jako dítě a s nímž se jako s filmařem setkal, když Josef natáčel pro cyklus Neobyčejné životy portrét svého otce. I díky tomu, že dokumentaristou setkání byl někdo, koho téměř všichni znali (Abrhám ml. se nepotkal dříve jen s Vladimírem Pucholtem, který emigroval v roce 1967, deset let před režisérovým narozením), se podařilo natočit velmi intimní záznam těch, kteří jsou před kamerou zvyklí hrát, ne být sami sebou.

„Všichni jsme byli v divadle, které usilovalo o to, aby naše herectví bylo naprosto autentické. A měli jsme štěstí, že vedle nás vyrůstali filmaři, kteří měli ten samý zájem. Tady jsme dělali všechno pro to, abychom si filmařů nevšímali,“ poznamenává Kačer k otázce, zda aktéři dokumentu dovedli vypadnout z role. Abrhám ml. ve snímku ponechal některé scény bez střihu anebo obraz doprovází zvukem zachyceným mikrofonem mimo kameru. Takovým způsobem se mu do záběru na Pucholta a Landovského na zápraží „připletl“ důležitý dramatický moment - spor Libuše Šafránkové s Janem Kačerem, zda snaha vzkřísit Landovského jeho vystoupením před publikem nehraničí s hyenismem.

„Já nechci vypadat, já chci umřít!“  

Kromě několika záběrů se vše odehrává v Landovského chalupě. Zkoušení hry prokládají úvahy o divadle, pečená kachna Libušky Šafránkové a především „koncert“ Pavla Landovského. „Mám ho rád, protože je to živočich - a talentovaný živočich,“ říká o něm Pucholt, jehož chování k Landovskému je chvílemi až něžně opatrovatelské. „My se jeho řvaní nebojíme, on je papírový tygr.“ Landovský trucuje, rozčiluje se, je vulgární, vede řeči o umírání a sebelituje se. Je občas zmatený a vypadá, jako by právě vstal, ale není to směšné, spíš smutné. Především zůstává výraznou osobností, která si zakládá na své svobodě. Nikdy jsem nepil pivo ze sklenice, jen z flašky, a ne, neobleču si kalhoty, „nechci vypadat, chci umřít“!

Podle Abrháma ml. je v jednání aktérů dokumentu opravdovost, kterou si nesou ze 60. let, z autenticity herectví, která k nové vlně patřila. Opravdovost je i v Landovského projevu, a nijak si to neodporuje s tím, že je - jak připouští i Jan Kačer - celoživotní herec (který potřebuje publikum). „Je pro mě doteď otázkou, do jaké míry se toho pan Landovský chtěl, nebo nechtěl zúčastnit,“ přiznává Abrhám ml.

Hoteliér / Josef Abrhám, Vladimír Pucholt
Zdroj: ČT24/Artcam

„To nejsou naše životy, my jsme herci“

Nejzajímavější na jeho dokumentu je podle jeho slov právě hranice mezi hraním a skutečným životem, která je v případě všech účastníků velmi tenká. „Vrstevnatost jejich osobností s sebou pro mě nese neustálé objevování. Hraní, tvorba a realita se ve filmu prolínají, to by mělo diváky zajímat nejvíc, hranice mezi nimi je obsažena v samotných aktérech,“ upozorňuje.

Materiál pro film vznikl v roce 2011, střižnou prošel o rok později. V předpremiéře se Hoteliér promítal na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kam přijel i Pavel Landovský. Jeho účast a reakci po projekci považuje Abrhám ml. za důkaz, že navrátit ho zpátky do života se podařilo. V „happy end“ věří i Jan Kačer: "Říkám možná trochu cynicky, že to splnilo cíl, protože Pavel Landovský žije. Ten film je mimo jiné ozdravný film. Člověk, který je bez práce a který v té samotě umírá, protože si myslí, že je k ničemu, najednou zjišťuje, že nejenže je k něčemu, ale že v něm ještě je tvořivost, a ta tvořivost je tak silná, že překoná i tělesnou bolest."

Do kin vstoupí Hoteliér, natočený v koprodukci České televize, 31. října. V roce 2014 by ho měl následovat hraný film Josefa Abrháma ml., v komedii s názvem V klidu a naplno se před kamerou opět setkají Josef Abrhám, Libuše Šafránková a Vladimír Pucholt.

Douška: Pokud byste chtěli zajít do divadla na Hodinového hoteliéra, pak sledujte program Kytlického ochotnického spolku, který hru nastudoval a hraje jednorázově na různých divadelních scénách. Koncem září představení uvedl také v Činoherním klubu při křtu prvního souborného vydání Landovského dramatických textů Hodinový hoteliér a jiné hry.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Velký Gatsby přestal před sto lety věřit americkému snu

Velký Gatsby odhaluje zvrácenou podobu amerického snu, redukujícího lásku a úspěch jen na bohatství. Vrcholné dílo amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda vyšlo poprvé před sto lety, 10. dubna 1925.
před 7 hhodinami

Nejvýznamnější řecký režisér nemůže točit v Akropoli. Vadí mrtvoly

Zřejmě nejznámější současný řecký režisér Yorgos Lanthimos chtěl natočit svůj příští film částečně v Akropoli. Ale nenatočí. Ministerstvo kultury žádost zamítlo s vysvětlením, že scény chystané sci-fi komedie jsou neslučitelné se symbolikou této památky starověkých Athén.
před 11 hhodinami

Na festivalu v Cannes bude soutěžit český Karavan

Po více než třiceti letech se v oficiálním programu festivalu v Cannes objeví český celovečerní film. Do sekce Un Certain Regard byl vybrán hraný debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirchnerové Karavan. Účast v programu prestižní přehlídky jí už před lety zajistilo vítězství jejího studentského snímku Bába.
před 15 hhodinami

Přípravy na Expo 2025 provázely potíže, prodražila se i stavba českého pavilonu

Přípravy mezinárodní výstavy Expo v japonské Ósace se blíží do finále. V sobotu bude slavnostní zahájení a v neděli se brány otevřou návštěvníkům. Pořadatelé jsou přesvědčeni, že všechno jde podle plánu, přestože stavby pavilonů provázely prodlevy a rostoucí náklady. Potíže se nevyhnuly ani tomu českému.
před 22 hhodinami

Kostky jsou vrženy a sbírají rekordy. Úspěch Minecraft filmu překvapil

Populární „krychličková“ videohra Minecraft se začátkem dubna stala i filmovým příběhem. V tržbách za premiérový víkend v amerických kinech se stala historickým rekordmanem mezi adaptacemi počítačových her. Dobře si vedla i v českých biografech. Mnohé takový úspěch překvapil a zpětně analyzují, jak je možné, že filmové kostky tak skvěle zapadly do sebe.
9. 4. 2025

Nejseš moje máma, slyší náhradní rodiče. Přesto jsme díky dětem lepší, říká režisérka

Být biologický rodič je někdy těžké, být náhradní rodič může být ještě náročnější. Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová natočila dokument Nejseš moje máma o svých bezprostředních zkušenostech adoptivní matky. Snímek uvedla Česká televize. „Chtěla jsem točit o bezpodmínečné lásce náhradních rodičů k jejich přijatým dětem. A myslím si, že se to povedlo,“ řekla v Událostech, komentářích v rozhovoru s Markétou Řezníčkovou.
9. 4. 2025

Kvíz: Po kom jsou pojmenované české mosty?

Začátkem dubna pojmenovali v Kroměříži most po písničkáři Karlu Krylovi, tamním slavném rodákovi. Jména známých osobností nesou i další mosty v Česku. Ověřte si v kvízu, jak dobře tyto mosty a osobnosti znáte vy.
8. 4. 2025

Nestálá krychle. Museum Kampa se ohlíží za tvorbou stoletého Kolíbala

Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků Stanislav Kolíbal letos oslaví sté narozeniny. Pražské Museum Kampa mu k jeho jubileu uspořádalo výstavu nazvanou jednoduše Stanislav Kolíbal 100. Potrvá po celý rok a vystavená díla bude muzeum průběžně obměňovat, aby výtvarníkovu tvorbu představilo co nejšířeji.
8. 4. 2025
Načítání...