Tajemné dálky provokují objevný dialog

V poutavém prostředí kláštera sv. Anežky České byla instalována výstava Tajemné dálky. Symbolismus v českých zemích 1880–1914. Ačkoli se jedná o expozici, která měla svou premiéru minulý rok v Krakově a posléze, o třetinu rozšířená, v Olomouci, v Praze se rozhodně nedá mluvit o replice. Naopak s citem a inteligencí instalovaná výstava odhaluje zatím neobjevené souvislosti, a to nejenom díky obohacení expozice o výrazné zápůjčky Národní galerie.

Přestože z největší části jsou zde vystavena známá díla uznávaných autorů, expozice absolutně nepůsobí fádně, natož nudně. Naopak, divák je vtažen do světa emocí a působivých nálad nenápadným a vkusným způsobem, který navíc v sobě obsahuje potřebný přesah k vytvoření nové dimenze k vnímání známých děl. To, s jakým neušlápnutým rozletem a vkusnou kreativností je výstava prezentována, by se dalo bez nadsázky považovat za instalační školu.

Autor výstavy Otto M. Urban, její kurátorka Anna Pravdová a architekti Jan Říčný a Filip Kosek byli na jedné straně nuceni pracovat se specifickými podmínkami prostoru kláštera, kde nebylo na historické zdi možno nic věšet a kdy samotný prostor je natolik působivý, že bylo třeba najít rovnováhu mezi nutnými výstavními prvky a historií. Na straně druhé bylo cílem vystavovatelů ukázat díla v nových souvislostech.

6 minut
Anežský klášter odkrývá tajemné dálky symbolismu
Zdroj: ČT24

Pokud se stavby týká, vznikl celek, který je hravý, členitý a přitom kompaktní. Je nepřehlédnutelný, ale nestrhává na sebe pozornost. Architekti přišli s netradičním návrhem místo osvědčeného sádrokartonu použít kov. Tento nápad se nakonec ukázal vskutku nosným prvkem celé výstavy. Z tohoto materiálu byly vyrobeny panely, stély i rámy pro některé obrazy, které nebylo možné zavěsit. Zvláště v sekci, kde je akcentováno téma religiozity, se ukazuje, jak přínosný nápad to byl. Šedivé kovové rámy stojící na zemi kupodivu dílo nesráží, ale naopak dodávají potřebný vzduch a vzbuzují až oltářní charakter.

Velkým přínosem pro instalaci jsou i netradiční expoziční prostory. Národní galerie totiž, na žádost autorů, uvolnila místnosti, kde dříve byla šatna nebo pokladna. Zejména prostor bývalé pokladny, původně černé kuchyně, kde jsou prezentována díla s motivy somnambulismu a vizionářství, je řešen velice působivě. Vzniknuvší kovové stély dávají návštěvníkovi možnost užít si i původní architektonický prostor, protože zakrývají minimum, a navíc vzniká mezi jednotlivými architektonickými styly jisté jiskření.

Podobně tvůrčím způsobem, s jakým bylo přistupováno k instalaci, jsou prezentována samotná díla. Autoři výstavy záměrně narušují časovou osu a přehlížejí stylové zařazení děl nebo i národnostní příslušnost. „Od počátku se v projektu pracuje s tvorbou německých a českých autorů, vnímáme ten prostor jako naprosto kompaktní a ukazuje se, že propojení autorů dodává našemu poznání jinou dimenzi, která je obohacující,“ vysvětluje Otto Urban.

Tak se vedle sebe ocitají díla, která by se jinak nikdy nepotkala, např. Fillův zcela symbolistní Čtenář Dostojevského nečekaně vytváří zajímavý dialog s Kubištovým Svatým Šebestiánem, svou formou patřícím do kubistické kategorie. Ani vystavovat Šalouna vedle Kubišty nebo Fillu spolu s Kavánem není příliš běžné. Vzniklo tak několik na první pohled náhodných spojení, která ale ve finále vytvářejí strukturu výstavy, jež je složena jednak ze samostatných děl, jednak jsou zde ale i určité skupiny a celky vytvářející jakési podskupiny, které s celkem souznějí a doplňují ho.

Práce s prostorem vrcholí ke konci výstavy. V sakrálním prostoru kostela sv. Salvátora bylo nutné zatemnění několika oken a do dvou zbývajících architekti instalovali vitráže s motivy Váchalova díla, velmi působivý prvek, který by neměl být přehlédnut.

Výstava má ještě poslední bod, symbolický prostor, který je opět jakýmsi kontrapunktem k již viděnému. Zatímco v každé jednotlivé sekci, více či méně zatemněné, je soustředěno mnoho různorodých děl, jakoby až marnotratně, v posledním prostoru je v plném světle instalována jedna jediná socha - klíčové dílo Františka Bílka Úžas. Tma a světlo, mnohost a střídmost. Autorům se opravdu podařilo vytvořit dílo, které působí, povznáší, poučí i potěší. Taková prezentace umění je vskutku smysluplná.

Tajemné dálky budou v Anežském klášteře přístupny do konce září letošního roku.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu získal v Cannes Džafar Panahí, který svůj film natočil tajně

Zlatou palmu na sobotním zakončení festivalu v Cannes získal íránský režisér Džafar Panahí za film It Was Just an Accident (Byla to jen náhoda). Cenu za nejlepší mužský herecký výkon si odnáší brazilský herec Wagner Moura, nejlepší herečkou je Francouzka Nadia Mellitiová. Během neděle se ještě uskuteční projekce filmů, které se neodehrály kvůli sobotnímu masivnímu výpadku elektřiny. Ten postihl vedle Cannes i zbytek jihovýchodní Francie.
před 7 hhodinami

Cannes hlásí obnovení dodávek elektřiny

Francouzské město Cannes, kde právě probíhá filmový festival, oznámilo obnovení dodávek elektřiny po rozsáhlém výpadku. Departement Alpes-Maritimes se s výpadkem potýkal od sobotního rána a desítky tisíc domácností zůstaly bez proudu. Úřady pracují s možností, že blackout zapříčinil úmysl.
včeraAktualizovánopřed 22 hhodinami

Mercury měl utajenou dceru, tvrdí nová biografie

Zpěvák Freddie Mercury z britské kapely Queen měl utajenou dceru, kterou zplodil v devětadvaceti letech s manželkou svého známého. V nové biografii o zpěvákovi s názvem Love, Freddie (S láskou, Freddie) to tvrdí žena, která jako důkaz poskytla deníky svého údajného otce. Napsal to v sobotu web listu The Guardian. Žena pracující jako lékařka si před veřejností přeje zůstat utajena.
včera v 16:34

Springsteen versus Trump. Střetly se rozdílné idoly amerických dělníků

Americký prezident Donald Trump a rocková hvězda Bruce Springsteen jsou oba sedmdesátníci a sousedé z New Jersey, oba oslovují bílou dělnickou třídu, a přesto je dělí vzájemná averze. Muzikant Trumpovu vládu nedávno onačil za zkorumpovanou a neschopnou, vrcholný politik zase rockera zesměšnil videem, v němž ho srazí k zemi golfovým míčkem.
23. 5. 2025

Kasárna Karlín znovu otevřou

Pražské volnočasové centrum Kasárna Karlín po roce znovu otevře. Provoz startuje v úterý 27. května, sdělil ČT24 provozovatel prostoru Matěj Velek. Zatím půjde o provizorní režim se stany s občerstvením a toaletami na nádvoří, v plánu je ale plnohodnotné fungování. To zakázal stavební odbor Prahy 8, protože bylo v rozporu se zákonem. Provoz neodpovídal územnímu plánu, ten však město loni v prosinci změnilo. Centrum slibuje větší ohled na sousedy, co se hluku týče.
23. 5. 2025

Premiéra Karavanu vrátila po třiceti letech český film do soutěže Cannes

Čeští tvůrci po letech vstoupili do soutěže filmového festivalu v Cannes. Režisérka Zuzana Kirchnerová na prestižní přehlídce uvedla ve čtvrtek světovou premiéru snímku Karavan s Annou Geislerovou v hlavní roli. Snímek vznikl v česko-slovenské koprodukci i za přispění České televize.
23. 5. 2025

Památky hyzdí nechtěná mementa. Turisté sprejují penisy či ryjí jména

Peruánské město Chan Chan ze seznamu památek UNESCO navštíví měsíčně tisíce lidí. Mezi nimi byl i neznámý vandal, který v polovině května na několik set let starou zeď nasprejoval penis. Nutkání smrtelníků přidat ke kulturnímu dědictví i svou nepatrnou stopu musí čas od času odolávat snad každá světoznámá památka.
23. 5. 2025

Cruise účtuje s Mission: Impossible. Ta první skončila v Praze ostudou

Umělá inteligence se rozhodla ovládnout svět, ale naštěstí je tu ještě Ethan Hunt. V osmém a údajně závěrečném filmu ze série Mission: Impossible se i v českých kinech od 22. května pustí do Posledního zúčtování. Účty si v hlavní roli opět přišel vyřídit Tom Cruise, který se do „nemožné mise“ poprvé pustil před třiceti lety při natáčení v Praze. Ale nejspíš na něj nevzpomíná rád.
22. 5. 2025
Načítání...