Praha - Národní muzeum v roce, kdy si připomíná 190. výročí svého vzniku, připravilo při příležitosti stého výročí úmrtí Josefa Hlávky spolu s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových průřezovou výstavu o této přední osobnosti české vědy, vzdělanosti a umění.
Výstava v Lobkovickém paláci na Pražském hradě v sedmi kapitolách představuje postupně jednotlivé oblasti, do kterých Josef Hlávka svým konáním zasáhl. Ať už šlo o vznik České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění nebo o dlouhodobou podporu českých studentů, vědců, literátů a umělců.
Dobové portréty zachycují Hlávku jako vážného vousatého muže s lehce podmračenou tváří a vlídnýma očima. V profesním životě byl dítě štěstěny, dařilo se mu, na co sáhl. Od mládí vynikal výjimečnou pílí a obzvláště pak mimořádným pracovním nasazením: dobové zdroje uvádějí, že během desetiletí po studiích ve Vídni inicioval na 142 staveb. Strasti se ale nevyhnuly jeho osobnímu životu. Pro přílišné pracovní vypětí ve 38 letech ochrnul na dolní polovinu těla a deset let byl upoután k invalidnímu křeslu. Neveselé období završila smrt jeho první ženy Marie. Zdrcený, leč uzdravený Hlávka se ještě více pohroužil do práce a začal se věnovat mecenášské činnosti.
Po ukončení pražské techniky se nadaný rodák (narozen 15. února 1831) z Přeštic na Plzeňsku vydal rozšířit vzdělání na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Za své studijní výsledky Hlávka obdržel prestižní Římskou cenu, která mu umožnila tříletou studijní cestu po Itálii, Francii, Belgii a také po Německu. Během ní načerpal aktuální architektonické trendy a studoval největší skvosty evropské architektury. Po návratu se usadil ve stavební firmě Františka Šebka, kde si při studiích přivydělával jako zedník. Majitel, oslněný Hlávkovou pracovitostí a schopnostmi, mu svou stavební kancelář odkázal a Josef Hlávka se stal stavebním podnikatelem.
První úspěšná realizace ve Vídni, stavba kostela Lazaristů podle plánů Friedricha Schmidta, vynesla Hlávkově kanceláři nevídanou zakázku: monumentální novou Dvorní operu ve Vídni (dnes Státní opera), jejíž stavební náklady dosáhly na tehdejší dobu úctyhodných šesti milionů zlatých. Stavba trvala osm let a Hlávkovi přinesla další prestižní zakázky od církevních a státních staveb až po soukromé domy.
V 55 letech se podruhé oženil s klavíristkou a zpěvačkou Zdeňkou Havelkovou. Díky ní se lužanský zámek, který Hlávka původně koupil pro svou matku za 400.000 zlatých, stal Mekkou českých umělců. Pohostinnosti štědrého a zároveň uvážlivého hostitele užíval výkvět českých umělců mezi jinými Hynais, Brožík, Švabinský, Aleš, Vrchlický, Sládek a Myslbek. Na zámku často pobýval také Antonín Dvořák, který při příležitosti vysvěcení tamní nové zámecké kaple složil mši, takzvanou Lužanskou.
V Praze Josef Hlávka projektoval a postavil budovu Zemské porodnice, komplex domů ve Vodičkově ulici. Po velké povodni, kdy se v roce 1890 zřítila část Karlova mostu, prosadil jeho obnovu do původní podoby z doby Karla IV. Nejznámější a nejrozsáhlejší Hlávkovo architektonické dílo, které sám projektoval a stavěl, je komplex staveb pro metropolitu řeckopravoslavné církve v hlavním městě západní Bukoviny Černovicích. Nyní je to sídlo jedné z desítky nejslavnějších ukrajinských univerzit.
Hlávkově diplomatickému umění a jeho finanční podpoře vděčí za existenci například předchůdkyně Československé akademie věd - Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze, které byl Hlávka prvním prezidentem. Pro nadané nemajetné studenty nechal postavit Studentské koleje českých vysokých škol pražských. Podporovatel české vědy a kultury svůj veškerý majetek dosahující v dnešním přepočtu dvou miliard korun odkázal nadačnímu fondu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových.
Výstava v Lobkovickém paláci potrvá do 27. července 2008.
