Praha - Německá metropole si dnes velkolepě připomíná 20. výročí pádu Berlínské zdi. Rozdělený Berlín i země se pak po desetiletích opět spojily. Na dnešní „svátek svobody“ se do německé metropole sjedou někdejší i nynější světoví státníci, ale i statisíce lidí nejen z tehdejšího východního bloku. Na významný historický okamžik ovšem nevzpomínají jen v Německu. Mezi pamětníky, kteří tehdy osobně byli u bourání zdi, byl i český fotograf Jan Šibík, který událost zdokumentoval na svých reportážních fotografiích.
Fotograf Jan Šibík byl u bourání Berlínské zdi
„Devátého listopadu jsem poslouchal Rádio Svobodná Evropa, kde právě hlásili, že občané východního Berlína mohou na základě víza, které jim bude uděleno na počkání, do západního Berlína. Sedl jsem na vlak a vyrazil. Do východního Berlína jsem dorazil 10. listopadu ráno. Svůj výjezd jsem se svojí tehdejší šéfovou, šéfredaktorkou týdeníku Vlasta, nekonzultoval, prostě, pln euforie, jsem vyrazil, neboť jsem si říkal, že u toho nemohu chybět. Vízum bylo jen pro občany NDR. Přijel jsem k Braniborské bráně, viděl jsem, jak lidé začali bourat zeď, ale byl jsem strašně daleko, to se fotit nedalo. Snažil jsem se dostat na druhou stranu, ale podařilo se mi to až na třetím přechodu, kde jsem se ilegálně propracoval s tou masou lidí do západního Berlína ke zdi, a mohl jsem začít fotografovat,“ přiblížil své tehdejší zážitky Jan Šibík v rozhovoru pro ČT24.
„Snímky byly otištěny až o několik týdnů později, společně s fotografiemi z naší sametové revoluce. Vyšlo mi monotematické číslo Vlasty, kde byly fotografie z demonstrace před revolucí, pád Berlínské zdi, revoluce v Československu. Vyšlo to v nákladu 820 tisíc, to se už nikdy, ani bulváru, nepodařilo,“ vzpomínal dál fotograf.
6 minut
Fotograf Jan Šibík hostem Před polednem ČT24
Šibík v rozhovoru také připomněl celkovou atmosféru, kdy jako všichni cítil, že se začíná dít něco velkého, ale že revoluce přijde v těsném sledu za Berlínem, to si nedovedl u nás představit snad nikdo. „Bohužel, všechny tehdejší negativy jsem později už nenašel, tak jen doufám, že ty čtyři, které jsem vybral, jsou nejlepší. Byl jsem tam jeden den a zážitek to byl nezapomenutelný. Pochopitelně, že brzy přišlo vystřízlivění, ale nyní už je to 20 let, a tak se zase vzpomíná lépe a je to fajn,“ uzavřel vzpomínání Jan Šibík.
