Praha – Necelý měsíc od chvíle, kdy ve věku 75 let zemřel exprezident a dramatik Václav Havel, měla v pražském Divadle Na zábradlí premiéru inscenace jeho hry Asanace. První letošní novinku Havlovy „domácí scény“ režíroval umělecký šéf divadla David Czesany, pro něhož je Asanace premiérovým režijním setkáním s Havlovým textem.
Divadlo hru, kterou Havel napsal v roce 1987, uvádí s podtitulem Architekti, láska a nenávist. Vybralo ji v rámci dramaturgického směřování sezony, která nese název Čí je to město? a v níž chce upozornit na město jako na místo spolužití různých skupin lidí, osudů a životních příběhů, společenství někým řízené, ale z vůle těch, kteří v něm žijí.
„Nejdřív jsme zadali téma celé sezony a teprve potom hledali texty, které se k němu mohly vyjadřovat. Asanace je jediný text, který jsme vybrali už jako hotový, ostatní vznikají víceméně přímo pro tuto sezonu,“ prozradil David Czesany.
Do středu hry zasadil Havel skupinu architektů, kteří připravují demolici středověkého malebného městečka v podhradí, kde má být vystavěno panelové sídliště pro dva tisíce obyvatel. Podle Czesanyho je hra více dobová než současná, přesto je aktuální, neboť „městské životní prostředí je ve zkorumpovaném státě opět tvořeno proti vůli a potřebám jeho obyvatel“.
„Na půdorysu toho, že se přikáže asanace, pak se zruší a pak se zase znovu přikáže v ní pokračovat, jsou v kostce dějiny komunistického Československa od 50. let až po přestavbu,“ vysvětlil režisér. „Úplně se do současné doby hra přenést nedá. Vlastně je o tom, jak minulý režim používal moc vůči architektuře. Ale vzhledem k tomu, že některé problémy se teď opakují, tak je aktuální.“
Havlovu Asanaci uvedlo už začátkem roku 1990 pražské Realistické divadlo v režii Karla Kříže a vzápětí představilo ve Švýcarsku. Světová premiéra se uskutečnila 24. listopadu 1989 v Schauspielhaus-Kleineshaus v Curychu. Divadlo Na zábradlí ji na dramaturgický plán zařadilo loni na jaře. Na první čtenou zkoušku sice autor nepřišel, svou nepřítomnost ale nahradil. „Prostřednictvím své kanceláře nám poslal CD, na něž hru sám namluvil. Myslím, že ještě v osmdesátých letech,“ předpokládá Czesany.
S Havlovou osobností je pražská scéna spojena. V 60. letech zde působil nejdříve jako kulisák, osvětlovač a později zejména jako jeho dramaturg. Společně s Janem Grossmanem byl jednou z klíčových postav historie divadla. V minulosti tu byly uvedeny některé z jeho her. Například v roce 1963 v režii Otomara Krejči jeho Zahradní slavnost, o pět let později v Grossmanově nastudování Vyrozumění a také Ztížená možnost soustředění v režii Václava Hudečka.
Léta, která zde strávil, označil Havel za možná nejkrásnější období svého života. K letošním Havlovým pětasedmdesátinám mu divadlo udělilo místo čestného jevištního technika. I když je divadlem vskutku komorním, měl tu vlastní prezidentskou lóži. Byla upravena z bývalé osvětlovací kabiny a otevřena po listopadu 1989.
„Při vší úctě k Ivanu Vyskočilovi a Jiřímu Suchému, kteří byli u založení Divadla Na zábradlí, myslím, že do vínku divadlu nejvíc něco dal Jan Grossmann a Václav Havel svým projektem apelativního politického divadla. A to se víceméně vrací celou dobu, ať už tam byl Evald Schorm nebo Petr Lébl nebo Jiří Pokorný,“ domnívá se Czesany.
Do inscenace hry Asanace obsadil například Jiřího Ornesta, Kristinu Maděričovou, Ondřeje Veselého nebo Igora Chmelu. Druhá premiéra se uskuteční 14. ledna, nejbližší reprízy 18., 22. a 28. února.
