Nejslavnější filmový agent s poznávacím číslem 007 (které si všichni záporáci, úchylové, šmejdi a psychopati celého světa pamatují lépe než datum svých narozenin) slaví v tomto roce své padesátiny. A my víme, že se celou tu dlouhou dobu jen planě nepoflakoval v kantýně MI6 - proč taky, když tam nepodávají ani jeho oblíbenou vodku martini či Dom Perignon '46 a o chřest s omáčkou béarnaise nebo alespoň velké hnědé kraby s rozpuštěným máslem tam také nezavadíš. Máme ho totiž pod kontrolou, tohohle agenta s právem zabíjet, což činí poměrně zhusta, neboť prakticky každý druhý rok vstupuje na filmové plátno jeho nová, pokud možno svět zachraňující mise s novými Bond girls, novými padouchy i novou speciální výbavou od hravého Q…
Tentokrát 007 přichází již po třiadvacáté a po třetí v podání Daniela Craiga v tandemu s Judi Denchovou jako M, která ovšem řídí akce MI6 již po sedmé. V jejím předpokoji sedí poprvé žádoucí Moneypenny tmavé pleti Naomie Harrisová, kterou tam strčil Sam Mendes, jenž je pro změnu zase prvním oscarovým režisérem (Americká krása), který si troufnul na bondovku. A fakticky ji dal! Aby toho nebylo málo, poprvé i ve formátu pro IMAX.
Istanbulská operace tehdy páchla na sto honů fiaskem, likvidací prozrazených agentů a vynuceným odchodem M do penze. Typický bondovský foršpan má tentokrát atypicky rozměrnou stopáž a nestandardně přímočaré napojení na ústřední story, do které se bude muset nezničitelný James Bond vracet vlastně ze záhrobí.
Někdo čajznul disketu se seznamem rezidentur tajných agentů MI6, které teď může houfně odchytávat, vybírat na tajných adresách a exemplárně popravovat před televizními kamerami. Někdo, kdo evidentně zná poměry uvnitř organizace a má v ní otevřený účet. Někdo jako nordický blonďák a exemplárně pomstychtivý kokot s neujasněnou sexuální orientací a vnitřnostmi a tlamou vypálenou kyanovodíkem (z klasické kapsle posledního úniku ve stoličce), který měl o něco lepšího zubaře nežli Jaws (kolohnát s ocelovými zuby z Moonrakera). Někdo jako kyberterorista a bývalý člen týmu Raoul Silva, který hodlá hodně důrazně připomenout M její hříchy. A řeknu to hned a na rovinu - Javier Bardem (Tahle země není pro starý) se znovu přiblížil ke svému hazjlovskému a záporáckému maximu a vytvořil tu jednu z nejvýraznějších postav v početné a barvité galerce bondovských padouchů.
A to je dobře, protože záporák tvoří nezanedbatelný kolorit bondovky, dodává jí její temnou auru a šťávu a špičkově trénovanému Bondovi, který není zvyklý přetahovat se s kdejakým podržtaškou, předhazuje důstojného protivníka.
Jak si užívat smrt
Nejlepší je se někde uprostřed Antil povalovat v plážové chatě s místní oddanou krasavicí, poslouchat příboj a tamním vidlákům se předvádět jako frajer, který dokáže vypít panáka se štírem na hřbetu ruky držící sklenku. Jenomže kdo má takovou nudu vydržet? Dostal se sem přes zběsilou úvodní istanbulskou honičku na motorkách po střechách domů a návazné rukodělné nakládačce na střeše vlaku, kde bojoval o ukradenou disketu, představující životy spousty tajných agentů (ostatně když nejde o životy, tak s agentem dvounulkové kategorie nehnete, neboť je to pod jeho kvalifikační úroveň). Do rukou se mu tehdy dostal slušně trénovaný tuhoň, který to nemínil jen tak vzdát, ale M ho nenechala dokončit jeho práci a vydala povel k riskantnímu výstřelu jeho záložního parťáka, který úplně nevyšel a po němž už následovalo jen lakonické hlášení: „Právě jsme ztratili agenta.“
Myslím, že Bond ještě nikdy „nezemřel“ před úvodními titulky – na druhé straně být mrtvý je pro omláceného agenta jediná solidní šance, jak si slušně orazit a načas přežít. Možná by James na téhle pohostinné pláži ještě nějakou dobu léčil své jizvy, ale pak zachytil zprávu o teroristickém útoku na rodnou centrálu a rozjel se zpátky, protože věděl, že ho budou potřebovat. Ostatně M je už tak trochu zvyklá, že jí tenhle nejoblíbenější, všeho schopný agent (kterého ovšem znovu a znovu posílá na smrt) občas vleze do bytu, aby dokázal, že napsala jen další zbytečný, protože předčasný, nekrolog.
Jsou horší věci než zemřít
Třeba obětovat život někoho jiného ve jménu něčeho většího nebo si nechat žmoulat koleno od zatrpklého, pomstychtivého úchyla, který byl kdysi také v tajných službách M a Jejího Veličenstva. A jsou režiséři, jako rodák z britského Readingu a oscarový debutant Sam Mendes, kteří mají svébytný rukopis a točí jinak než jiní. Když takovému chlapíkovi svěříte bondovku, je pravděpodobnost hraničící s jistotou, že ji posune někam, kde se sice staromilci a fundamentalisté mohou začít znepokojeně vrtět, ale většina ostatních bude vrnět blahem. A právě to se stalo!
Skyfall je zřejmě nejbritštější bonodovka, jaká kdy byla natočena, v níž vlaje britská vlajka způsobem, jakým pracuje Hollywood s americkou zástavou, hrdinové, záporáci i statující kompars jsou vesměs modeloví Britové a klíčovou lokací jsou Britské ostrovy (lakonický odskok do exotických lokací je jen symbolickým připomenutím klasických bondovských rekvizit).
A to nemluvím o tom, že je znovu nastartován historický Aston Martin DB5, připomínající domácí značku, která se (od roku 1913) vyrábí v anglickém Gaydonu, a třeskuté finále není situováno do Karibiku, ale do odlehlého údolí Skotské vysočiny, jež se ztrácí v mlhách a dávných vzpomínkách, které tu znovu ožívají. Tam, ve studeném a temném kamenném domě u jezera a jeho přilehlé kapli, dojde ke konečnému zúčtování. A je to kulisa tak britská i díky vnímavé a pečlivě vedené kameře několikanásobného oscarového laureáta Rogera Deakinse (Fargo, Tahle země není pro starý).
Muž, který přichází ústím hlavně
Třiadvacátá bondovka nabízí ve zručné Mendesově režii fungující mix starého a nového, přičemž ono nové není odvázaně postmoderní (a to je dobře), ale spíše klasické (jak se k téhle věčné látce hodí). Respektuje to i Daniel Craig, jehož Bond je možná o něco (málo) méně spektakulární a supermanský, ale o mnoho autentičtější jako již poněkud vyhořelý agent s fyzičkou na hraně, do jehož okoralé duše se vryly všechny jeho mise, ale kterého stále provází věrný, samonabíjecí Walther P99, ráže 7,65 (zatímco jeho kdysi oblíbenou Berettu už dnes nosí pod sukněmi jen holky). Je to posun jemný, ale viditelný a Bondovi sluší, neboť mu neubírá testosteronové grády ani charisma, ale činí z téhle ikony figuru, která má i sympatické autentické rysy.
A také se zdá, že definitivně skončila éra technických vychytávek, bez kterých se kdysi agent prostě neobešel, jako byl třeba tryskový batoh, kniha-magnetofon, koště-vysílačka, rozbuška v krabičce (pokud možno kyanidových) cigaret, výbušné pero a na straně padouchů např. Oddjobův klobouk nebo dýka v botě vohery Rosy Klebbové. Tentokrát dostane Bond od mladičkého Q, který ho zpočátku pěkně prudí, jen dotykového Walthera (z něhož nikdo jiný nevystřelí) a vysílačku a docela si s tím vystačí, i když je třeba říci, že si občas ještě něco přibere cestou (třeba kulovnici po tatínkovi). Razantně nové jsou ve Skyfallu i parametry klíčové Bond girl, kterou je tentokrát nepochybně M v nesnázích, a také se tu zrovna nerozlévá oblíbená vodka martini, neboť James plynule přešel na pivo (jisté renomované značky, která se náhodou na tomhle filmovém projektu také podílela).
Sirotek ze Skotské vysočiny
… nepochybně znovu přežije, jakkoli blonďatá zrůda Javier Bardem dělá, co může. A bez nadsázky lze říci, že si s Danielem Craigem a jako vždy nepřehlédnutelnou Judi Denchovou rozdělili tenhle film téměř rovnoměrně mezi sebe. Slibně nastartovaný Ralph Fiennes si na svoji větší šanci v bondovce ještě počká a řekl bych, že Naomie Harrisová jako Moneypenny má do budoucna své jisté. Tihle všichni, v čele se Samem Mendesem, poněkud posunuli mýtus blíže realitě a zároveň nás neošidili o zábavu za sto padesát (dobře investovaných) milionů dolarů, za což si zaslouží obdiv i dík.
Jejich opus, navzdory mírné inovaci, ctí žánr i téma, má atmosféru i tempo i ono kouzlo starých dobrých zlých časů, ve kterých dobro a správní chlapi znovu vítězí. A lze jim proto odpustit i pár nelogických faulů, z nichž se zřejmě ten nejvýživnější vztahuje k Bondovu osamělému boji v závěru. Jestliže MI6 záměrně usypávala drobečky, aby se mohl peroxidový slizoun vydat po jeho stopě, nic nebránilo tomu, aby za ním do vřesoviště v závěsu nenaběhli i její ranaři (a nezabránili tak tomu nejhoršímu, co nás v závěru přece jen čeká).
Po třiadvacáté je dobojováno a ve vzduchu vlaje nejen britská vlajka, ale i očekávání, že příště do toho půjdou znova. Ti, kteří žijí ve stínu a bojují se stíny, i ten, bez kterého by tenhle drsný svět byl méně bezpečný i méně zábavný. Budeme se těšit!
SKYFALL. Velká Británie/USA 2012, 143 min, české titulky, 2D. Režie: Sam Mendes. Scénář: Jon Logan, Neal Purvis, Robert Wade (na motivy románů Iana Fleminga). Kamera: Roger Deakins. Hudba: Thomas Newman. Hrají: Daniel Craig (James Bond), Javier Bardem (Raoul Silva), Judi Denchová (M), Ralph Fiennes (Gareth Mallory), Naomie Harrisová (Moneypenny), Albert Finney (Kincade). V kinech od 26. října 2012.
