Český stát a ČEZ zahájily společnou cestu ke vzniku nového jaderného bloku v Dukovanech. Smlouvy, které jejich zástupci v úterý podepsali, zastřešují dosavadní dohody zejména o financování stavby. Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš ve speciálním rozhovoru pro ČT24 ale zdůraznil, že to zdaleka není důvod k oslavě. Odmítl přitom výtky, že míří zcela špatným směrem a očekává nereálně nízké ceny. Toho se obává část opozičních politiků, ale i menšinových akcionářů ČEZu.
Mezi státem a ČEZem je nyní vše jasné. Energetická společnost má přislíbenou půjčku od státu, která bude až do spuštění nového bloku s nulaprocentním úrokem a pokryje 70 procent ceny. Bude mít i garantované výkupní ceny energie, bude ale muset připustit mimo jiné zásahy státu do výběru dodavatele.
To, že bude platit, na čem se ČEZ s ministerstvem průmyslu a obchodu dohodl, přesto není zcela jisté, protože smlouvy ještě musí posvětit Evropská komise. Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš ale očekává, že v Bruselu se příprava dostavby Dukovan nezasekne.
„Věřím, že jednání dopadne dobře. Dívali jsme se, jakým způsobem vyjednávaly ostatní země kolem nás, které vyjednávaly slučitelnost s pravidly veřejné podpory. Probíhaly i konzultace předtím,“ uvedl. Zdůraznil přitom, že jednání s komisí nepovede ČEZ, nýbrž stát.
140, 160, 200, nebo 300?
ČEZ operuje s cenou elektrárny mezi 140 a 160 miliardami korun v dnešních cenách, Beneš připustil, že konečná cena by v době dokončení stavby mohla dosáhnout zhruba 7,7 miliardy eur, tedy 200 miliard korun.
Připustil, že by mohla nastat i situace, kdy by nakonec byla nejlepší nabídka tak drahá, že by se nestavělo vůbec, ale to by podle něj musel říct především stát s ohledem na výslednou cenu elektřiny pro spotřebitele.
„My k projektu přistupujeme komerčně. Jinak ani nemůžeme jako obchodní společnost. Projekt sám o sobě musí být ziskový a návratný. To znamená, nemyslím si, že by se při úvahách státu tyto úvahy kombinovaly,“ poukázal šéf ČEZu. Věří přitom, že vzhledem k tomu, že stát přislíbil garanci výkupních cen, mohla by se po spuštění nového bloku pohybovat mezi 50 a 70 eury za megawatthodinu, což zároveň podle Benešova odhadu bude méně než tržní cena v té době.
Že by ke stavbě nakonec nedošlo kvůli příliš vysoké ceně, přitom považuje Beneš za nepravděpodobné. „Tím, že máme potenciálně až pět uchazečů, tak věřím, že konkurence bude vysoká. Měli jsme s nimi celou řadu konzultací a vidíme, jaký mají apetit účastnit se soutěže. Nic nenasvědčuje tomu, že by dali příliš vysoké nabídky nebo by neměli zájem,“ uvedl.
Jenomže čísla, o kterých hovoří Daniel Beneš, zpochybňuje opozice – a nejen ona. Také minoritní akcionáři ČEZu považují očekávanou cenu za podhodnocenou. Jeden z nich Michal Šnobr míní, že „v západním světě není nikdo schopen postavit obdobný blok za cenu nižší než 300 miliard korun“. Kritici výstavby v Dukovanech míní, že by mohlo být lepší postavit paroplynové elektrárny.
To si ale Beneš nemyslí. Jednak upozornil, že paroplynové elektrárny nejsou bezemisním zdrojem, i když mají méně emisí než elektrárny uhelné, zároveň však považuje jadernou elektrárnu za vhodnější z hlediska závislosti na dodavatelích. Jak připomněl, palivo do ní se zaváží jednou za rok a je možné průběžně měnit jeho dodavatele. U plynových elektráren tomu tak není.
„Celou dobu v provozu jste do velké míry závislí na dodávce plynu, který tam teče kontinuálně a musíte ho od někoho kontinuálně dostávat. Míra závislosti plynové elektrárny na dodavatelích plynu je o několik řádů vyšší než míra závislosti, když si od někoho koupíte jadernou elektrárnu,“ míní. Plynové elektrárny tak považuje hlavně za zálohu pro případ, že by plán na stavbu nových jaderných bloků přece jenom ztroskotal, a případně za budoucí záplatu v energetickém mixu po vyřazení všech uhelných elektráren.
Toho, že by se mohla dostavba Dukovan prodražit, se šéf ČEZu neobává. Připustil, že se objevily problematické projekty, které ovšem podle něj byly spojené s jedním francouzským dodavatelem. Za opačný případ považuje stavby elektráren korejského dodavatele v Koreji a na Arabském poloostrově, které byly podle Beneše hotové včas a cena se pohybovala pod sto miliardami korun.
Řídicí systém i radiační ochrana musí být ze zemí NATO
Opoziční politici kromě pochybností o konečné ceně rovněž chtějí, aby ČEZ protřídil zájemce a vyloučil firmy ze zemí s autoritativním režimem. V souvislosti s výstavbou v Dukovanech se hovoří o francouzsko-japonské ATMEA, korejské KHNP, americkém Westinghouse, ale také ruském Rosatomu a čínské CGN.
Beneš připustil, že mu stát může do výběru dodavatele mluvit – podle vzájemných smluv může mimo jiné rozhodnout o vyloučení některého z uchazečů – ale sám by z dodávek z Ruska nebo Číny neměl strach. Součástí zadávací dokumentace budou totiž podmínky, podle kterých bude například řídicí systém a systém radiační ochrany ze zemí NATO, turbína a turbínový ostrov z Evropské unie.
Podle Beneše je na to například Rosatom připraven. „Když dělají nabídku například do Bulharska, tak jejich nabídka je konsorcium firem. Rusové dávají do konsorcia reaktor, Alstom dodává turbínu, řídicí systém Siemens. Oni jsou zvyklí pracovat v konsorciích, kde je těžké říct, jak moc je to vlastně ruské nebo americké,“ poznamenal.
Musí se stavět i další bloky, tvrdí Beneš
Půjde-li vše dobře, bude v roce 2036 nový blok v Dukovanech hotov. Beneš ovšem upozornil, že půjde spíše o náhradu stávajících bloků než o jejich posílení. Těm skončí životnost možná již v té době, nejpozději v následujícím desetiletí. Domnívá se proto, že následovat budou muset další rozsáhlé investice do jaderné energetiky.
„S jedním blokem jako Česká republika nevystačíme. Budeme potřebovat postavit další nové kapacity ve 40. letech. Po bloku v Dukovanech se dá počítat s tím, že vznikne další blok v Temelíně, další blok v Dukovanech. (…) Otázka je, jaké technologie budou dostupné za pár let. Jestli to budou velké tlakovodní reaktory, jako je to teď, nebo nejlepší dostupná technologie budou například malé modulární reaktory,“ avizoval ředitel ČEZu další vývoj.
