Ekonomice se daří senzačně, celá země vypadá jako vyleštěná jednička s hvězdičkou – když si ovšem člověk odmyslí, co se děje v politice. V pořadu Interview ČT24 to řekl ekonom Tomáš Sedláček. Státní rozpočet, který Poslanecká sněmovna v týdnu schválila, hodnotí jako ve škole na trojku. Podle něj je škoda, že rozpočet nehledí na to, že nejbohatší jsou země, kde se lidé při procesu produkce nejvíc naučili.
„Rozpočet je dobrý ve školském slova smyslu, je to tak na trojku,“ řekl Sedláček s tím, že nevybočuje z řady a není v něm nic, o čem by se někdy učilo. „Je to takový udržovací rozpočet vlády, která si je vědoma toho, která voličská skupina je jejich. A je si vědoma toho, že má zrovna to štěstí, že koně ovládá v době, kdy je kolem hezké počasí,“ doplnil.
Čtyřicetimiliardový schodek plánovaný na příští rok je podle Sedláčka také ukazatelem schizofrenie celé společnosti. Schizofrenní rozdíl mezi tím, co společnost chce a kolik vlastně může, se přitom v ekonomii dá měřit na halíř přesně, podotkl.
„My všichni věříme ve velký stát, co se týče školství, zdravotnictví a výdajů. Ale zároveň ve stejné hlavě věřím v malý stát, co se týče daní a příjmů,“ přiblížil.
Sedláček dodal, že tato vlastnost, která je hezky vidět v Česku, je ale vlastní celému západnímu světu. Přitom co se týče veřejných financí, Česká republika je vždycky měla v nadprůměrné kvalitě, poznamenal.
„Jsme na tom lépe než většina evropských států a lépe než USA,“ nastínil. „Teď máme dluh mezi 30 a 40 procenty HDP, to je půlka toho, co je standardní pro západní země. Můžeme hřešit, ale teď je doba dluh splácet,“ řekl ekonom.
Místo toho, aby se řešil schodkový rozpočet, bychom tak podle Sedláčka měli mít přebytkový rozpočet a hádat se o to, jestli je přebytkový o dvě, nebo o tři procenta.
„Peníze, které jsme ušetřili, bychom měli dát na splácení dluhu. Jenže to se žádnému našinci nechce. Vezměte si, že vám z nebe spadne 100 miliard korun. A jsou tři možnosti – buď zmenšíte dluh, přidáte důchodcům, nebo přidáte učitelům a na školství, vědu a výzkum. Každému je zřejmé, že pro málo zadluženou zemi, jako je Česko, by z dlouhodobého pohledu bylo nejlepší to třetí. Kdybychom byli více zadlužení, tak by priority i v případě vzdělávání byly naopak,“ uvedl ekonom.
Nejkomunističtější důchodový systém
Pokud jde o důchody, logika současného systému je ta, že současná generace pracujících podporuje nepracující důchodce. Myšlenka všech reforem ale je, aby si lidé na důchod spořili sami, konstatoval Sedláček. „Tohle přehodit není úplně jednoduché,“ dodal.
„Poměr toho, kolik průměrný důchodce dostává od státu, je, tuším, kolem 92 procent. A to podle tři roky staré statistiky, ale myslím, že se to od té doby moc nezměnilo. To je nejvíc ze všech zemí OECD. To znamená, že náš důchodový systém je nejkomunističtější. Je to jeden z mála sektorů veřejné správy, které vůbec neprošly velkou reformou,“ přiblížil.
Z hlediska struktury hospodářství pak podle Sedláčka dodnes dělá Česko tu chybu, že vyváží suroviny do zahraničí. „Čtu velice zajímavou knihu od Josepha Stiglitze – Učící se společnost. Řekněme, že vyrábíme auto – nobelista přesvědčivě argumentuje, že nezáleží na tom, z jaké země železo pochází. Nezáleží ani na tom, kde probíhá výroba, ani kde se dělá servis. Nejbohatší jsou ty země, kde se lidé při tom procesu nejvíc naučili. Tohle je pravidlo pro hospodářskou politiku, snažit se dělat věci tak, aby se lidé co nejvíc učili,“ přiblížil. Takové ekonomiky jsou potom úspěšné, a tak mu přijde škoda, že český rozpočet na tohle nehledí.
