Přistoupení k evropskému fiskálnímu paktu nebude mít na Česko žádné dopady. Ratifikace smlouvy, kterou ve středu podpořila vláda, však může ovlivnit obraz České republiky v Evropské unii, vysvětloval v Senátu premiér v demisi Andrej Babiš (ANO). „Nemůžeme být na všechno negativní,“ dodal Babiš, když rekapituloval závěry prosincového evropského summitu.
Fiskální pakt podle Babiše nemá nic společného se vstupováním do eurozóny. „Nechceme vstupovat, nevidíme na to důvod, je to teď nevýhodné,“ uvedl premiér a znovu zopakoval, že Česko nechce ručit za řecké dluhy a za dluhy evropských bank. „Eurozóna se musí reformovat,“ dodal.
Babiš soudí, že při přijetí eura by se koruna měnila v kurzu 20 ku jedné, čemuž by prý asi „netleskali ani exportéři“.
Státy EU se mohou k paktu připojovat kdykoliv
Fiskální pakt je mezinárodní smlouvou, která byla podepsána v roce 2012 pětadvaceti členskými státy EU, tedy všemi kromě Velké Británie, Česka a Chorvatska. Platí od 1. ledna 2013 a unijní země mohou k paktu přistupovat kdykoliv.
Vláda předložila fiskální pakt tak, aby ke schválení ratifikace stačila v Parlamentu prostá většina. Nebude tak nutná většina ústavní.
Obsahem paktu je rámec pro rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářských politik členských států. Státy eurozóny a signatáři mimo eurozónu, kteří oznámili úmysl být ustanoveními vázáni, musí zavést do vnitrostátního práva pravidlo vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru. Tím se rozumí roční saldo hospodaření vládního sektoru očištěné o vliv hospodářského cyklu a jednorázových a přechodných opatření (tzv. strukturální saldo) ne horší než minus 0,5 procenta HDP.
Dále se státy zavazují zavést do rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. Ten by byl spuštěn v případě, že by se stát závažným způsobem odchýlil od vyrovnaného hospodaření. Ačkoliv se na ČR jako na stát mimo eurozónu stanovená pravidla nevztahují, ta je plní již nyní a řadí se mezi rozpočtově nejodpovědnější státy EU.
