Praha – Jako jeden ze způsobů, jak se zabezpečit na stáří, bývá v médiích zmiňováno investiční životní pojištění. A mezi Čechy je populární. Jedním z důvodů je daňové zvýhodnění, které stát poskytuje u smluv s trváním minimálně do 60 let věku klienta. I když investiční životní pojištění doporučují pro zajištění na stáří i někteří finanční poradci, ekonomičtí odborníci rozhodně nejsou v názoru na ně jednotní. Hlavním důvodem jsou vysoké náklady životních pojistek. Ty dokáží z investovaných peněz ukousnout i desítky tisíc korun.
Investiční pojistky - hodně drahý špás
Finanční jistotu pro případ nemoci, invalidity nebo smrti a k tomu ještě zhodnocení peněz odložených stranou nabízí investiční životní pojistky. Zatímco v tom prvním mohou být v nenadálých životních situacích dobrým pomocníkem, jejich výhody jako investičních produktů na penzi jsou přinejmenším diskutabilní. V porovnání s jinými nabídkami na trhu, například investicemi přes podílové fondy, je totiž investiční životní pojištění drahé.
„V prvních dvou až třech letech jde většina plateb na pokrytí počátečních nákladů – často 50 až 100 % prvních plateb. Prostředky na investice se začínají tvořit od druhého roku dále,“ popsal základní rysy investičních životních pojistek pojistný analytik společnosti Partners Pavel Krejčík.
Náklady naskakují hlavně tím, že klient neplatí jen poplatky pojišťovně, ale také fondu, přes který pojišťovna svěřené peníze investuje. Klient tak platí poplatky dvakrát. „Setkal jsem se například s produktem, kdy pojišťovna účtovala 2 % správcovského poplatku ročně z objemu spravovaných prostředků nad rámec toho, co si účtoval podílový fond, do kterého peníze plynuly, a který byl tím, kdo ty peníze fakticky spravoval,“ upozornil šéfredaktor serveru Investujeme.cz Petr Zámečník. Pokud by klient investoval přímo přes podílový fond, ušetřil by.
Náklady investic prostřednictvím životních pojistek a podílových fondů
Kromě toho je třeba u pojistek počítat i s dalšími průběžně účtovanými poplatky. Tak například měsíčně se platí administrativní poplatek. Ten se obvykle pohybuje v rozmezí 20 až 60 korun. Dále si pojišťovna obvykle účtuje inkasní poplatek v rozmezí 10 až 20 korun za každou platbu pojistného. Podílovému fondu oproti tomu klient průběžně platí jen deset nebo 20 korun ročně za zaslání papírového výpisu. Z pohledu nákladů investiční životní pojištění prohrává i v souboji s doplňkovým penzijním spořením v rámci třetího pilíře, kde poplatky zastropoval zákon. Tak například poplatek za správu nesmí přesáhnout 0,8 % obhospodařovaných peněz.
Investice není spoření
Co se týče očekávaných výnosů, jsou pak všechny tři produkty více méně srovnatelné. V závislosti na zvolené investiční strategii mohou průměrné výnosy dosahovat až 7 % ročně. Totéž ale platí i pro riziko ztráty. A tady pozor! Někteří zprostředkovatelé přirovnávají investiční životní pojištění ke spoření. To je ale podle České národní banky(ČNB), která na finanční trh včetně prodeje životních pojistek dohlíží, za hranou zákona.
„Používání pojmu spoření v souvislosti s placením pojistného u investičního životního pojištění může v zájemci o toto pojištění vyvolat klamnou představu, že zaplacením pojistného podstupuje rizika běžně spojovaná s depozitními produkty, namísto rizik spojených s investováním do podkladových aktiv, u něhož pojistník podstupuje riziko ztráty investice, resp. její návratnost může být i nulová,“ vysvětlila v rozhovoru pro portál ČT24 Petra Vlčková z odboru komunikace ČNB. Pokud takovou taktiku bankovní dozor u zprostředkovatelů odhalí, stihne je pokuta.
I když investiční životní pojištění není nejvhodnějším produktem pro odkládání peněz na penzi, není důvod ho zcela zatracovat. Má na trhu své místo, jeho výhody totiž mohou převážit jinde. „Velmi záleží na nastavení pojistky. Investiční životní pojištění by zejména mělo krýt úrazová a nemocenská rizika. Případná investice maximálně do částky 1 000 Kč za měsíc. A klient by měl mít jasno, že jde o dlouhodobý produkt. Pokud přehodnotí tuto strategii po třech, čtyřech letech, většina zaplacených peněz jde na počáteční náklady spojené se vznikem smlouvy,“ říká pojistný analytik Partners Pavel Krejčík.
Kapitálová „sestra“ životní pojistky
Zaručený výnos mají jen ti klienti, kteří vsadí na kapitálové životní pojištění. V tom případě totiž dopředu znají sumu, kterou jim pojišťovna vyplatí. když se dožijí konce pojistky. Konkrétní částka je uvedena ve smlouvě a pojišťovna ji garantuje. Jinými slovy riziko ztráty nese pojišťovna a z pohledu klienta je riziko kapitálové životní pojistky srovnatelné se spořícím účtem v bance. Oproti investiční pojistce nabízí ovšem ta kapitálová výrazně nižší zhodnocení, pohybuje se jen kolem 2 až 3 % ročně.
Náklady kapitálových a investičních životních pojistek jsou pak srovnatelně vysoké. To ale není to jediné, co na kapitálovém pojištění expertům vadí. „Bývá sestaveno poměrně neprůhledně. Pojišťovny sice každoročně zveřejňují zhodnocení, které připisují na kapitálové životní pojištění nad rámec technické úrokové míry, která právě garantuje minimální zhodnocení, bohužel už ale neuvádějí, z jaké částky je toto zhodnocení připisováno,“ podotkl Zámečník.
A tak raději než životní pojistky doporučují odborníci využít pro spoření na stáří podílové fondy. Tady si sice nelze zaplacené splátky odečíst z daní, na druhou stranu stát investorům odpouští daň z výnosu. Jedinou podmínkou je, aby peníze v podílovém fondu ležely déle než tři roky. Protože ale spoření na penzi bývá dlouhodobou záležitostí, je splnění této podmínky většinou hračka.
