Václav Havel, první prezident samostatné České republiky, zemřel před deseti lety. O tom, jak u světových státníků, ale i u mladé generace rezonuje jeho odkaz, nebo o tom, jakým způsobem by se Havel jako dramatik a spisovatel vyrovnával s dnešní dobou, mluvil v pořadu Události, komentáře Jakub Železný s bývalou první dámou Dagmar Havlovou.
Václav by se s dneškem vypořádal psaním strašně dobrých her, myslí si Dagmar Havlová
„Jsem velmi ráda, že ho tak vnímají a že se už dostal do učebnic a do historie,“ říká o symbolické roli svého manžela pro mladou generaci Dagmar Havlová. Myslí si však, že ho mladí lidé vnímají jenom v kontextu sametové revoluce, tedy období přerodu země z komunistické totality na demokracii. „Ale Václav Havel bojoval za svobodu v naší zemi celý svůj život,“ připomíná vdova po bývalém prezidentovi.
Když se řekne Česká republika, mnoho lidí v zahraničí si vybaví právě jeho jméno. Stále se k němu odkazují světoví státníci a otevřeně se k němu hlásí i slovenská prezidentka. Bývalá první dáma se podělila o svou radost, že Zuzana Čaputová bere jeho myšlenky za své. „Slováci můžou být na takovou prezidentku hrdí,“ míní.
Herečka po boku prezidenta
Při všech společenských povinnostech po boku prezidenta si prý dovedla jen těžko představit svůj návrat k herectví po tak dlouhé době. „Tehdy nebyl ombudsman a já jsem dostávala štosy dopisů na Hrad,“ zmínila se Havlová o svých aktivitách během působení ve funkci první dámy.
„Ale Vašek chtěl, abych hrála. On mě na divadle hrozně miloval a byl na každém mém představení, ačkoliv jsem si to nepřála, protože v divadle je spousta bacilů a virů.“ Nicméně stejně se prý její manžel vždy nějakým způsobem do divadla tajně propašoval, aby ji mohl sledovat.
Havlovská reflexe současnosti
Pokud by se Václav Havel chtěl vypořádat s dnešní dobou opravdu „havlovsky“, vyjadřoval by se o ní podle Havlové v různých esejích a článcích. „Ale hlavně by stvořil, a myslím si, že ne jednu, ale několik her, které by byly odrazem dnešní doby a byly by strašně dobré,“ věří.
Podle ní by tyto hry byly tragikomické a obsahovaly by i nápad na nadějné vyústění. „Mrzí mě, že tyto hry už nemůžou vzniknout,“ posteskla si vdova v závěru své vzpomínky na manžela a bývalého prezidenta, který odešel před deseti lety.